Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 51

Takže, jak bych měla začít. Prostě mi přijde, že tento příběh se dostal do mrtvého bodu a nikoho nebaví, včetně mě. Už hodně dlouho mám vymyšlené, co se bude dít. Problém je, že jsem si vždycky říkala "Nemůžu přece přeskočit 13 let.". Zjistila jsem, že ale budu muset. Od  teď to tedy berte jako druhou část druhé části.

Zde je kraťoučké shrnutí toho, co se za tu dobu stalo:

Markétě a Martinovi se narodil chlapeček jménem Kuba. Ač byli Martin i Markéta hnědovlasí, Kuba měl světle blonďaté vlasy. Oči měl úplně po Martinovi. Vlastně skoro celý byl po Martinovi. Po Markétě toho opravdu moc neměl. Možná stejný nos? Těžko říct, byl totiž přesná kopie Martina. Už od malička byl na všechno hrozně šikovný. Ať už na zpívání nebo třeba na kreslení. Byl to opravdu šikovný kluk. Bohužel to ale nebyl zrovna moc velký andílek. Nemusím vám snad ani říkat, že jedničky nenosil ze školy často. Spíš vůbec. Byly to jen výjimky, které potvrzovaly pravidlo. To mu ale nevadilo. Měl svou partu kamarádů a patřil do skupinky "bad boys". Často nosil koženou bundu a černé skinny jeans. O kolik byl Martin jako mladý slušnější, o tolik byl Kuba neslušnější a sprostší. Možná to tvořilo hlavní problémy v jejich jinak dokonalé rodině.

Jo a taky tohle, Martin s Markétou úspěšně oslavili své třicetiny. A následně  pětatřicetiny. Příběh se tedy odehrává v jejich 38, což je o 13 let později. Kubovi, jak už vám nejspíše došlo, je 13.

POHLED MARKÉTY

"Mami, kde je ta nabíječka?" Zavolal na mě Kuba z jeho pokoje. "Viděla sem ji v obýváku, Kubo." Odpověděla jsem mu přes polovinu bytu. Ani ne za půl minuty zvolal, že už ji našel. Aby bylo jasno, jelikož letos nastoupil na gymnázium (na základce by byl v osmičce), jede se svou třídou na seznamovací týden do jižních Čech. No, a teď si balí věci s sebou. Něco jsem mu již přichystala a něco si musí dobalit.

"Máš všechno?" Zeptala jsem se, abych se ujistila. Zítra ráno ho Martin poveze ke škole, ale nebude už mít čas, hledat něco, co si zapoměl zabalit. "Jasně." Odpověděl s úsměvem a mně okamžitě svým pohledem připoměl Martina. Mají úplně stejný pohled. Upřímně, je to opravdu roztomilé, jak moc jsou si ty dva podobní. "Za chvilku přijde táta z práce, takže tak za 20 minut bude večeře." Oznámila jsem mu. Vypadal docela hladově, ale bude muset ještě chvilku vydržet. Když se týden neuvidíme, tak chci, abychom měli společnou večeři. "Dobře. Tak  já jdu ke mně do pokoje." Zareagoval na mě Kuba. Usmála sem se na něho a šla si sednout do obýváku na gauč. Pustila sem televizi a přepínala kanály, jestli něco nedávají. Nic nedávali, tak jsem to nakonec nechala na zprávách.

POHLED KUBY

Uslyšel jsem pípnutí mého telefonu. Kdo mě to zase otravuje? Natáhl jsem se pro mobil a zjistil, že je to Messenger. Psal mi Honza, jeden z mých nejlepších kamarádů.

HONZA: Tak co, jak se těšíš?

JÁ: Jo, docela jo, ale nwm, jaký to tam bude. A ty?

HONZA: Já se tam docela těšim... Snad tam bude silná Wi-Fi :)

JÁ: No, v to doufám. Hele já jdu hrát Lolko, tak zítra, vole.

HONZA: Jo čus

Sedl jsem k notebooku a zapl ho. Když jsem nedočkavě začal klikat na ikonku LOL, přemýšlel jsem, za koho budu hrát.

*** 

"Kubo, večeře!" Ozvalo se z obýváku. Vypl jsem hru a notebook dal do režimu spánku. Přišel jsem do obýváku a sedl si ke stolu. Tam už seděl táta. "Ahoj." Řekl jsem a dostal na to nečekanou odpověď "Ahoj." Když máma dala na stůl večeři, začali se mě oba vyptávat, jaký jsem měl den. Prostě klasika.

Čauky Bestinky, tak co? Jak se vám líbil díl o 13 let později? Prosím napište mi to.

Tak zatím. Vaše Pemesinka💝💝💝