Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitlola 22

Před nemocnicí už nás čekali a babičku na lehátku odvezli pryč.
Já, Martin a jeho děda jsme čekali před místností, ve které byla.
Asi po půl hodině vyšel doktor.
Vaše babička je v pořádku, ale spadla a zlomila si nohu. Pak omdlela, a proto ji tu musíme mít na pozorování. Máte tu pro ní nějaké věci?
Koukla jsem se na tašku, do které jsem vlastně hodila jen zubní kartáček a noční košilku. Zatím jí to bude muset stačit, až sem zase pojedu, dovezu jí zbytek.
Vzala jsem jí jen to nejnutnější.
Odpověděla jsem doktorovi a čekala, co dál řekne.
K mému potěšení mě pustil na pokoj (Martin a jeho děda nás tam chtěli nechat samotné).
Vešla jsem do pokoje a babička si poklidně ležela v posteli.
Řekla bych, že jí bylo úplné jedno, kde je.
Jak ti je, babi? Zeptala jsem se na snad jedinou věc, která mě teď zajímala.
Není mi dobře holčičko, všechno mě bolí. Odpověděla mi a já o ní hned měla větší strach než do teď.
Babi, já se o tebe bojím. Řekla jsem se strachem v hlase.
Neboj Markét, mohu se Tě na něco zeptat?  Zeptala se zvědavě babička.
Na co, babi?  Tentokrát jsem byla zvědavá já.
Jak jsme se sem dostali?
Počkej chvilku. Zvedla jsem se a babička se na mě nechápavě podívala.

Martine, pojďte sem prosím. Poprosila jsem Martina a jeho dědu.
Jen co vešli do babiččina pokoje, podívala jsem se na Martina a jeho pohled říkal: "Omlouvám se všem".
Vypadal komicky a roztomile.
Babička ale byla ráda, že ji zachránili.

Pak nastalata taková ta trapná chvíle ticha. Tu ovšem přerušil doktor, který vešel do pokoje.
Pacientka by už měla mít klid, přijďte prosím zítra.
Obejmula jsem babičku a odešli jsme.

V autě jsme mlčky seděli, ani já, ani Martin jsme nechtěli nic říkat.
Oba jsme se báli, že to, co mezi námi je, akorát zhoršíme.
Když už jsme byli skoro doma, tak Martin přerušil to ticho, co tu panovalo.
Nechceš u nás spát, ať tam nejsi sama?
Věděla jsem, že nebude úplně příjemné, být v tom domě sama, ale určitě to bude lepší než být s ním.
Nene, děkuji moc. Zdvořile jsem odpověděla.
Aha, tak zítra ráno Tě hodíme do nemocnice? Ne, to fakt ne.
Ne, nemusíte, zavolám rodičům a ty za babičkou určitě budou chtít jet.
Tak dobrou. Řekl Martin.
Dobrou. Odpověděla jsem mu.

Ahoj, sice kratší díl, ale v sobotu.
Můžete na mě být hrdí.
Nevím co dodat, tak asi ahoj.