Ahoj. Konečně jsem se dokopala k napsání dalšího dílu. To víte, trpím bohužel prokrastinací. Ale hlavní je, že jsem tu a píšu to :-) .
Pořád pohled Martina: Přijde mi, že je Markétka už veselejší. Škoda, že už musím jít za dědou. Neměl bych dneska natočit nějaké video? Ne, kašlu na to, dnes se necítím moc retardovaně. Bylo by to nudné. Přijdu k domu a přemýšlím, co budu dnes dělat. Vejdu do vnitř a vezmu si přezůvky. Děda něco kuchtí, a tak si jdu na chvilku pustit televizi. Nedávají nic moc zajímavého, a proto jdu na facebook. Co? To už jsem na fb hodinu? Vždyť uběhlo asi 10 min. No, nevadí, alespoň jsem se zabavil.
Pohled Markéty: Po tom, co odešel Martin, jsem šla za babičkou do obýváku. Zase sledovala nějaký nekonečný seriál, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje. Babička má doslova zálibu v těchto seriálech. Sleduje kde co, i když je to naprostá blbost. Sednu si vedle ní a koukám chvilku s ní. To se nedá, je to úplně ztracený čas. Jdu k sobě a čtu si knížku, kterou jsem si sem přivezla. Plánovala jsem, že si budu celé prázdniny číst, ale dostala jsem se k tomu až teď. Možná jsem to trochu přehnala, protože těch knih tu mám sebou 5. No, třeba přečtu alespoň 2.
Kouknu se na hodiny na nočním stolku a zjistím, že už je 9. Nemám sice moc hlad, ale půjdu si dát něco malého k snědku. Babička se mě ihned vyptává, jestli nemám hlad nebo co si dám atd. Po tom, co sním rohlík se šunkou, povídá babička, že si jde lehnout, a pak si jdu číst. Asi v 11 usoudím, že se půjdu umýt a vyčistit si zuby. Lehla jsem si do postele. Už se minimálně půl hodiny převaluji v posteli a pořád nemohu usnout. Vezmu do ruky knížku a jdu si číst. Asi za hodinu usnu.
Ráno jsem se vzbudila v 7:30 a ihned jsem šla zkontrolovat babičku. Ještě spala. Šla jsem tedy vykonat ranní hygienu a trochu jsem se namalovala. Udělala jsem babičce kafe a sobě čaj. Do misky jsem si nasypala cereálie a zalila je mlékem. Babičce jsem namazala rohlík s máslem a marmeládou.
Váhala jsem, jestli ji mám ještě nechat spát, nebo ji vzbudit. Nakonec jsem ji nechala čtvrt hodiny spát a pak ji vzbudila. Chvilku po probuzení si nebyla nějak jistá, a tak seděla na posteli, potom už byla v pořádku a dala si mnou připravenou snídani.
Po snídani se babička rozhodla naučit mě plést. Nechápu, jak ji to napadlo. Nevybrala si dobrou oběť, jsem na ruční práce úplně tupá. Asi po hodině a půl se mi podařilo uplést jednu řadu šály. Proč vlastně pletu v létě šálu? Babička pochopila, že pletení mě asi nenaučí. A tak jsem začala s háčkováním. Kupodivu mi to docela šlo.
Babička vaří oběd a já si čtu. Mimochodem už mi zbývá jen pár stránek do konce té 1. knihy.
Dočteno tatadatá. Jo, konečně jsem přečetla alespoň tu 1. knížku. Třeba přečtu všech 5. No dobře, to asi ne. Co budu teď dělat? Nechci aby to znělo nějak špatně, ale na Martina nemám zrovna moc náladu. Dneska chci být s babičkou. Chci si ji užít co nejvíce, dokud to jde.
Konečně je oběd a já si vychutnávám každé sousto. Od doby, co jsem sem přijela, jsem musela už hodně, hodně přibrat. Snad ze mě nebude koule. No, opravdu bych nechtěla po příjezdu domů vážit 500 kg.
Zkusíme si s babičkou na chvilku pustit TV. Jo, dávají naší oblíbenou kriminálku Komisař Rex ( Pro ty, co to neznají, opravdu to existuje a hraje v tom roztomilej pes policejního psa.) a zrovna to začíná. Vždy mě hrozně naštve, když nevidím vraždu na začátku. Naštěstí jsem ji viděla.
Kriminálka skončila a já jsem hrozně unavená. S babičkou jsme se rozhodly, že si půjdeme na chvilku lehnout. Nemohu usnout, a tak si začnu číst. Tohle nemá smysl, nebaví mě to. Pokouším se znovu usnout, ale nejde to. Co asi dělá Martin? Chce se se mnou vidět? Chybím mu? Jako kdyby věděl, že na něho myslím, dojde mi od něho sms: Ahoj Markét, promiň, že jsem se neozval, jsem dnes nějak mimo. Nepodnikneme zítra něco? Já na to: Jasně, chápu, taky se mi dneska nic nechce. A co by jsi chtěl dělat? Mohli bychom jít na koupaliště, na jednom asi 5 km odtuď pracuje strejda. Prošli by jsme se a pak se vykoupali ;-). Já: S tím souhlasím. Tak v kolik? V 9 budu před vaším domem. Ok? Já: Ok tak zatím :-* Pa pa :-*
Super, už se moc těším, jen se trochu bojím o babičku, snad bude v pohodě. Půjdu si zabalit věcí na koupaliště a pak to řeknu babičce. Nechci ji budit. Hmm, jaké si mám vzít plavky, růžové nebo modré? Jaké jsou hezčí? Asi ty modré? Ne, vezmu si ty růžové.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Markéta, babička Babí? No? Zítra v 9 jdu s Martinem na koupaliště, pracuje tam jeho strejda. Dobře. A kdy se vrátíte? To nevím,zvládnešto tu? Neboj, zvládnu, Markétko. Jsi si jistá? Ano, neboj.
Pak, i když jsem byla šíleně líná, jsem si šla zaběhat. Sice jsem byla dost unavená, ale nechci vážit tunu. Když jsem se vrátila domů, z kuchyně již byla cítit večeře...
Doufám, že vás dnešní kapitola bavila. Nevím, kolik svých slov jsem napsala, ale celkem to je 888, Vaše Pemesinka
