Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 55

Po diskotéce byla večerka. V 10. Kdo sakra chodí spát v 10? S holkami jsme se dohodly, že až nás učitelé zkontrolují, tak k nám přijdou. Nakonec přišli ve čtvrt na jedenáct. Ukecali jsme je na flašku. Teda ono to nebylo tak těžký, ani jedna z nich proti tomu nic neměly.

„No tak, alespoň jeden lok!" Řekl Honza a hodil flašku Jacka Angelice. Ta ji otevřela a vypila jistě mnohem více než jeden lok. A takhle jsme se postupně zlili společně. Poslední co si pamatuju je, jak si Angelika lehla do mé postele a tulila se ke mně.

Pohled Martina:

„Markét, nepřijde Ti, že Kuba se v poslední době chová opravdu divně?" Zeptal jsem se, když jsme už oba leželi v posteli. „Chceš slyšet pravdu?" Odpověděla otázkou a já jsem pozvedl obočí. Po krátké odmlce pokračovala. „Myslím si, že něco není v pořádku. Možná za to může jeho parta." Pokrčil jsem rameny a pocítil mráz po zádech. Takový ten, co oznamuje něco špatného. Ten co vyvolá špatný pocit. Pocit, že něco není v pořádku. Víc než v nepořádku, pocit, že přijde něco hrozného.

„Až přijede, tak si s ním promluvím." Navrhl jsem a Markéta na to jen přikývla. Co jiného taky měla udělat. Chvilku jsme jen tak mlčky seděli a Markéta z nenadání zhasla. Pak ze sebe vydala jen krátké a tiché „Dobrou." Po pár minutách bylo slyšet jen tiché oddychování, jako když spíte. Možná proto, že spala. Já se zatím převaloval v posteli a nemohl jsem usnout.

Tahle noc je hrozná. Vždy usnu a tak za půl hodiny se probudím. A bojuji se spánkem. A usnu. A zase se probudím. No a to se pořád dokola opakuje. Přemýšlím, jestli to nevzdat a nejít vařit hodně předčasnou snídani. Je teprve pět. A tak jsem vstal a šel udělat míchaná vajíčka se slaninou. K vajíčkům jsem i opekl chleba. Markéta miluje topinky. Na talíř jsem nakrájel okurku, rajčata a papriku. Když jsem měl vše uvařené, bylo teprve necelých šest. Jídlo jsem, aby nechladlo, strčil do trouby. Teda kromě zeleniny samozřejmě.

„Dobré ráno broučku!" Probudil jsem v sedm Markétu. V ruce jsem držel tác s naší snídaní. Když si Markéta snídaně všimla, zářivě se na mě usmála. „Dobré." Odpověděla. Společně jsme se nasnídali a později toho rána jsme vyrazili do práce.

Čauky Bestinky. Tak tu máte další díl. Budu ráda za vaše votes a komentáře.

Vaše Pemesinka 😍😘😗