"Vstávej!" Uslyšel jsem z mé pravé strany. Rozhodl jsem se to ignorovat. "No tak, dělej!" Naléhal na mě mámin hlas. "No tak, Kubo, nemáš na to vstávání celý den!" Nejdříve jsem tedy otevřel jedno oko a následně druhé. Když si máma byla jistá, že opravdu vstanu a nepůjdu zase spát, opustila můj pokoj. Pomalu jsem se dostal z postele a jako první věc, kterou jsem udělal bylo, že jsem sáhnul pro můj mobil. Je skoro 7, což znamená, že mám docela málo času. Převlékl jsem se do černých skinny jeans a bílého trička s výstřihem do V (A/N Awww 😍 ). Následně jsem se vydal do koupelny, kde jsem docela dlouho pracoval na svém účesu. Máma vždycky říká, že v tomhle jsem po tátovi. Bože, to jsou vždycky takový kecy...
"Pohni, za 5 minut musíme vyrážet." Zvolal můj táta. "Jasný, už dělám." Popadl jsem můj mobil a dal si ho do kapsy. Jo, mám vše. Snad....
Obul jsem si mé bílé conversky a vyšel jsem i s věcmi z bytu. Ještě před tím, než jsem zabouchl dveře, jsem řekl "Ahoj mami.". Odpověď na to už jsem ale neslyšel, protože jsem zavřel. Před domem už táta startoval auto. Do kufru jsem dal můj kufr (A/N to totiž dává smysl 😝) a potom jsem nasedl na sedadlo spolujezdce. Táta se rozjel směrem ke škole.
"Tak si to tam užij, chlape." Řekl s jeho "neodolatelným" úsměvem táta. "Hmmm." Zabručel jsem na odpověď a následně protočil očima. "Nebuď takový a odpovídej slovy, ne mručením jako nějaký medvěd. Jasný?" OMFG, co mu je? Tak odpovídám úplně normálně. "Hmmm." Zabručel jsem s úsměvem. Táta chvíli vypadal, že na to něco řekne, ale pak jen zakroutil hlavou a rozloučil se se mnou. Vystoupil jsem z auta a z kufru vytáhl kufr (A/N já říkala, že to nedává smysl 😝). Rozešel jsem se směrem k autobusu a přemýšlel jsem o tom, vedle koho si sednu...
Martinův pohled:
Ten kluk se snad zbláznil. Najednou si to nastoupí na gympl a hned je důležitej. Tak se nikdy dříve nechoval. To, že to není hodnej chlapeček, víme už dlouho, ale teď to nějak přehání. Docela dost to přehání. Možná až příliš. Co za tím může stát?
Dojel jsem k našemu bytu a zaparkoval. Práci mám dnes od 11 a je půl deváté, takže času dost. Markéta by tam taky ještě asi hodinu měla být.
"Jsi tu?" Řeknu hned, co otevřu dveře od bytu. "Tady." Zakřičí Markét z obýváku. Vejdu do obýváku a Markétka sedí na gauči. Jdu za ní a políbím ji na čelo. Ona se usměje a přitáhne si mě do objetí. Když se od sebe odtahujeme, tak ji políbím krátce její růžové rty. Ona se do polibku usměje. "Od kolika máš dneska práci?" Zeptám se jí po chvilce. "Od desíti. Tak ve třičtvrtě na deset musím jít." Odpoví mi. "Půjdu s tebou a doprovodím Tě. Jo?" Zeptám se jí po tom, co mě tento plán napadne. "Dobře, Marťásku." Usměju se nad oslovením Marťásku. Říká mi tak už od sedmnácti. Ani nám to nepřijde divný.
Pohled Markéty:
Po chvilce jsem se vymanila z Martinova držení a šla jsem se obléknout do civilního. Né, že bych chtěla Martina opouštět, ale obléknout se musím. V ložnici jsem otevřela skříň a začala si vybírat, co si vezmu na sebe. Rozhodla jsem se pro pruhované tričko a modré džíny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šla jsem zase zpátky do obýváku a musela jsem se začít smát. Martin znovu jedl. Snídali jsme asi před hodinou a půl. Momentálně si vychutnával rohlík se šunkou. Je to docela nenažranec. Ale to jsem i já 🙂.
Čauky Bestinky. Tentokrát jsem to stihla již v pondělí. Potlesk prosím 🙂. Tento týden mám docela málo učení, takže možná ještě něco vyjde. Nebo se o to alespoň pokusím 😉.
Viděli jste někdo dneska Martina na Óčku? Mě docela potěšilo, že spíš bruneta ❤️. A zjistila jsem, že má radši OneDirection než JB. To je snad souznění duší. No dobře, trochu přeháním XD.
Budu moc ráda za jakékoli ohlasy k příběhu, ať už hvězdičky nebo komentáře. To je tedy asi vše.
