Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 56

Pohled Kuby:
Ráno mě probudila tříštivá bolest hlavy. Nebo spíš hlas, který vytvářel, pro mě nesnesitelné zvuky. Podíval jsem se směrem k člověku, který na nás mluvil.
"No tak to už jste trochu přehnali, kdo si myslíte, že jste. Je Vám 13. Tak se vzpamatujte." Slyšel jsem krátký a dost nepříjemný monolog od našeho učitele. Jako první se ozval Honza. Člověk by čekal, že řekne něco velmi inteligentního, nebo na naši obranu. Ale on jen "Omluvte mě." a rychlým krokem odešel směrem na záchod, odkud se začaly ozývat dávivé zvuky. Učitel udělal na svém oblyčeji znechucenou grimasu. "Takže milánkové, z toho bude nejméně 2 z chování. Pro všechny." Když to řekl, zhrozil jsem se. A nebyl jsem sám. Holky se hned začaly obhajovat. "Já za to ale nomohu." Řekla afektovaně Angelika a zamrkala svými řasami. Taková kr*va to je. Ona si uřčitě něco vymyslí. Já to úplně vydím. "Oni mě opili." Řekla nakonec. "Myslím, že Tě nemuseli dlouho přemlouvat." Setřel ji učitel a zkřížil ruce na hrudníku. "Takže dneska místo výletu půjdete buď do kuchyně pomoc kuchařkám, nebo uklidíte celý dům." Řekl teď již klidněji učitel. Nakonec jsme se rozdělili do dvojic. Já jsem byl s Angelikou. Měli jsme na starost horní patro této ubytovny. Na tomto patře byl i pokoj Angeliky a ostatních holek.
"Postřeh!" Řekla Angelika a hodila po mně nejspíše její polštář. Jelikož jsem byl po včerejšku ještě docela utlumený, tak jsem to schytal přímo do obličeje. Ona se mi jen začala smát. "Jen počkej!" Zvolal jsem a začal ji honit po pokoji. Když jsem ji zablokoval cestu, stála natisklá na zdi. Sklonil jsem se k ní a začal ji líbat. Nejdříve jemně a potom už dost vášnivě. Jedno Vám povím, líbá dokonale. Když už jsme se oba potřebovali nadechnout, odtáhl jsem se od ní. "To bylo úžasný." Zašeptal jsem jí do ucha. "Ano, to bylo." Zašeptala mi nazpátek.
Po chvilce jsme znovu pokračovali v úklidu. Měli jsme totiž před sebou ještě půl patra.

"Ne, to určitě nemá být tady." Okomentovala Angelika můj pokus o umístění vázy s umělou kytkou na místo, odkud jsem ji omylem shodil. "A tady taky ne." Pokračovala když jsem ji o kousek posunul. Nakonec jsme ji umístili na místo, na kterém jsme se oba shodli. Bylo to náhodou docela zábavný. Toho včerejška bych ani nelitoval, kdyby nám nechtěli dát 2 z chování. Ale co, v prváku na tom nezáleží.

"Nehýbej se tak!" Rozkázala mi Angelika, když se mi snažila vyndat třísku z ruky. Asi nejsem zrovna nejšikovnější uklízeč. "Tak promiň, že to bolí!" Řekl jsem s důrazem na slovo bolí. "Omluva přijata!" Odpověděla mi na to s úsměvem Angelika. "To bylo zlý!" Řekl jsem rádoby uraženě. "Tak promiň." Omluvila se mi. "Omluva přijata!" Použil jsem její argument. Nakonec jsme oba málem umřeli na záchvat smíchu.

Čauky Bestinky. Tak pro Vás mám další díl. Myslím, že bych si za to zasloužila minimálně cenu: PO ROCE SE KONEČNĚ ODHODLALA NĚCO NAPSAT. Takže to zkrátíme na cenu: PRSKONN.
Nebudu říkat, že mě nepotěší votes a komentáře.
Vaše Pemesinka ♥♥♥