Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 5

Chvilku váhala, ale pak souhlasila.

Představil jsem dědovi Markétu a Markétě dědu.
Děda ji hned řekl, že je velmi hezká a ona se začervenala.
Jelikož jsem stál za dědou, tak jsem dal oči v sloup.
Markét se na mě usmála a já na ni taktéž.

"Dědo, my půjdeme ke mně." řekl jsem s mím dokonalým úsměvem (ego levl 1 000 000 000 000 000).
Otevřel jsem dveře a nechal ji vstoupit jako 1.
Poděkovala a roztomile se usmála až se začala červenat (znovu, takže teď už byla jako rajče, počkat, rajče už tu bylo, tak co třeba jahoda?).

Potom jsem se jí zeptal jak ji najdu na fb. Řekla mi, že to stejně nemá smysl protože se tu nedostane na internet.
Pak, abych to z ní dostal, jsem ji připojil na wi-fi.
Nad heslem -Marťásek 1234- se začala smát, ale když viděla, jak se mračím, přestala. Pak si mě přidala a chvilku jsme si povídali, ale pak musela jít. Při jejím odchodu mě objala a pozdravila dědu. Pak odešla.

Pohled Markéty

Došla jsem k babičce akorát, když se probudila. Zeptala se mě, kde jsem byla, nechtěla jsem jí lhát, ale víc jsem se nechtěla bavit o Martinovi, tak jsem vymyslela takovou polopravdu.
"Seznamovala jsem se se sousedy, jsou to celkem milí lidé. :-)"
Více se mě naštěstí nevyptávala. Byla jsem ráda.

"Jdu se osprchovat." Oznámila jsem babičce.
Ve sprše jsem byla fakt dlouho. Výborně jsem se osvěžila.
Pak byla večeře.

Asi v 9 večer mě babička donutila jít spát. Vykonala jsem tedy večerní hygienu a neochotně šla spát.

Asi v 6:30 mě babička vzbudila větou: Vstávej ty Prdelko moje, došly mi rohlíky, nemám ti dát co k snídani, musíš do obchodu.
Jediné, co jsem ze sebe dostala bylo "Proč tak brzy?"
Babička na to: Protože jinak ti je vyprodají.

Vstala jsem a hodila jsem něco na sebe. Udělala jsem si culík a vydala jsem se směr obchod.

Otevřu dveře a v obchodě je kdo jiný než........... (jo, uhodil jste to) Martin.
Zamávám na něho, ale dál se věnuji hledání rohlíků.
Když mám vše, co potřebuji, postavím se do fronty (jsme  v ní jen 3). Zrovna platí Martin. Po zaplacení prostě odejde.

Když vyjdu z obchodu někdo mi zakreje oči.
"Martine, moc vtipný" řeknu mu, když mi nechce odkrýt oči.
"No, možná tě pustím za polibek na tvář.", odpoví.
"A co když Ti ten polibek nedám?"
"Tak tě už nikdy nepustím." (A přitáhne si mne ještě víc k sobě).
"No dobře, vyděrači". (Připustím nakonec.)
Odkryje mi oči a já se mu chystám dát pusu na tvář.
On však v poslední chvíli otočí hlavou a má pusa skončí na té jeho. Po chvilce se odtrhnu a vyčtu mu, že na tomhle jsme se nedohodli.

Pak oba dostaneme záchvat smíchu.
Jdeme směrem "domů".
U babiččiné branky se rozloučíme.

Markéta (J), babička (B)
J: Jsem tady babí!
B: Super, máš vše?
J:  Neboj mám.
B: Tak to pojď vyložit do kuchyně.
J: Už jdu!
B: Tak pojď :-) .
J: Tak jdu.
B: :-) ;-) :-D

Vyndala jsem vše z látkové nákupní tašky.
Namazala jsem si rohlík a šla si sednout ke stolu.
V tom zaslechnu...

Tak, snad se vám tato část líbila a budu ráda za ☆ ;-)
Vaše Pemesinka :-*