Kapitola 27

558 32 14
                                    

Po snídani jsme se rozloučily a Lucka odešla. Rodiče už byli v práci.
Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem si šla číst.
Bohužel mě to tak po 15 minutách přestalo bavit.
No, co se dá holt dělat?
Šla jsem tedy do kuchyně a byla jsem plně rozhodnutá, že něco uvařím.
"Tohle dokážu!", říkala jsem si.
V kuchařce jsem si našla jídlo (překvapivě), co vypadalo moc chutně.
Přečetla jsem si, co budu potřebovat, a vyrazila jsem nakoupit.
Asi za 15 minut jsem byla zpátky a pustila jsem se do vaření.

Ještě teď tomu nemohu uvěřit.
Já to jídlo opravdu nespálila a ani nijak jinak nezkazila.

Jelikož je teprve 11 a na oběd je ještě brzy, rozhodla jsem se, že si pustím TV.
Sice moc nic nedávali, ale čas se tím dal zabít.
Nakonec jsem si ve 12 dala oběd.
A opravdu se mi moc povedl.
Po tom, co jsem to dojedla, jsem se šla projít. Procházela jsem parkem a krásně svítilo sluníčko. V parku skoro nikdo nebyl a toho jsem se trochu děsila. Nebo spíš takhle, být někde sama na vesnici mi nevadí, ale kdoví, jaký feťák nebo dealer mi tady může něco udělat. A bála jsem se oprávněně. Na jedné lavičce seděli 3 chlapi a začali na mě pokřikovat. Bála jsem se jich, a tak jsem odtamtud odešla. Byli fakt divní. Určitě už něco popili a asi nejenom to. Opravdu jsem se tam necítila dobře, kdo by taky?

Doma jsem dělala asi velmi originální věc, koukala jsem se na 2 Broken Girls (kdo by nevěděl, tak 2 socky) v originále s titulky. Asi po 4 dílech jsem je vyměnila za Friends. Najednou kouknu na hodiny a ono už je 6. Rodiče za chvilku přijdou, a tak jsem začala uklízet kolem ležící věci. Na stůl jsem jim připravila podložky a příbory.

Mamka přišla 10 minut po tom, co jsem připravila na stůl. Táta ještě tak o 5 minut později než mamka. Upřímně, nevím, kde je Filip, a je mi to tak trochu jedno. Asi spí u nějakého kamaráda, mamka něco takového říkala. Nandala jsem jim jídlo a čekala, co na to řeknou. Chutnalo jim to. Super! Táta si dokonce přidal. Byla jsem hrozně ráda. Potom rodiče sledovali televizi a já byla v pokoji. Chvilku jsem byla na Facebooku, ale po chvilce mě to nebavilo, tak jsem si pustila youtube. Bohužel pro mě, nic zajímavého tu nebylo. Nakonec jsem si volala s Luckou. Z toho, o čem mluvila, jsem pochopila, že se taky celý den nudila. Bavily jsme se o takových blbostech, že jsme hovor raději ukončily. Pak jsem šla spát.

Po probuzení jsem se osprchovala a oblékla se. Šla jsem do obýváku a na stole ležel vzkaz od mamky, že dneska ve 2 pro mě a pro Filipa přijedou, bude babiččin pohřeb. Mám si prý vybrat nějaké černé oblečení a samozřejmě sehnat Filipa. Ach jo, to zase bude den.
Vzala jsem do ruky mobil a začala hledat Filipův kontakt. Zvedni to, zvedni to... Filip mě docela rozespalým tónem pozdravil a já si uvědomila, že jsem ho vzbudila. Řekla jsem mu, co se dneska bude dít, a on asi do 20 minut přišel. Pomohla jsem mu "vytvořit" outfit na tuhle událost a potom jsme si objednali pizzu.

Čauky Bestinky, tak tu máte další díl. Snad se vám líbil. Píšu ho skoro celý večer, protože s tím nikdy nejsem spokojená. Nijak jste nezareagovali na to, jestli chcete kratší díly častěji, nebo delší méně častěji. Moc bych vás prosila o to, abyste mi odpověděli.
Jinak, byl někdo z vás v kině na filmu Nerve: Hra o život? Je to naprosto boží a všem to doporučuji.

Tak u dalšího dílu. Pemesinka ♡

Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastavenoKde žijí příběhy. Začni objevovat