3-2-1-Teď. Otevřela jsem oči a přede mnou klečel Martin s otevřenou krabičkou, ve které byl nádherný prsten.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Celá tahle chvíle byla dokonalá i v tom, že jsme byli u toho rybníka. V místě, kde jsme se spolu seznámili.
"Markét, vezmeš si mě?" Zeptal se Martin a já nemohla uvěřit svým uším. "Ano, ano, ano!" Zakřičela jsem snad na celou zeměkouli. Martin se postavil a políbili jsme se. Byl to jeden z nejhezčích okamžiků mého života.
Stáli jsme a pozorovali ten rybník. Zde se staly ty nejdůležitější okamžiky našeho života. Bude to tu pro mě navždy důležité.
Došli jsme ruku v ruce zpět k autu a dohadovali jsme se, jestli půjdeme k Martinovi nebo k nám. Nakonec vyhrál Martin.
Seděli jsme na zahradě na dece a popíjeli víno. Začali jsme plánovat náš velký den.
Nejdříve jsme začali sepisovat hosty, oba máme hrozně moc přátel, takže to bude asi velké. Martin plánuje pozvat hodně YouTuberů, z doby, kdy začínal, jakožto Kovy, Shopaholic Nicol, Vaďák a tak. Nevadí mi to, s některými si fakt hodně rozumím, ale v tom dobrém slova smyslu, jsou to hrozní magoři.
V jednom mám jasno, za svědka mi půjde Lucka. Tehdy, když jsme byly asi tak 9ti leté, jsme si plánovaly svatbu a slíbily jsme si, že si půjdeme navzájem za svědky. Taky jsme si ovšem plánovaly, že budeme mít bílou vilu na Hawai a jako staré báby budeme pěstovat kaktusy. Teď tak zpětně přemýšlím, jestli jsme byly normální. Řekla bych, že ne. Ale na druhou stranu, muselo to být roztomilé ♥. Představte si 2 malé holčičky, které si plánují, jak budou v 90ti letech pěstovat kaktusy. (Vzpomínka z dětství, tehdy jsme s kamarádkou chtěly mít velkou sbírku kaktusů a částečně to alespoň mně vydrželo.)
Venku už se nám nechtělo být, tak jsme se přesunuli dovnitř. Leželi jsme na gauči a sledovali jsme televizi. Pak Martin dostal šílený nápad. Ve stodole byly naše staré longboardy. Nějak jsme je potmě vyhrabali a došli jsme na ulici. Za ruku jsme se vydali tmou na cestu. Ani jeden jsme nevěděli, kam jedeme, ale nevadilo nám to. Zastavili jsme někde na poli. Sedli jsme si na longy a povídali si. Připadala jsem si jako ta 17ti letá holka, která je až po uši zamilovaná do nějakého kluka. Až na to, že ten nějaký kluk už je mým snoubencem. Asi o půlnoci jsme jeli zpět.
Byl to úžasný den. Jsem ráda, že jsem tehdy jela hlídat babičku, protože kdybych sem tehdy nejela, Martina bych nikdy nepotkala.
Po namáhavém dni jsem postel sice ráda uvítala, ale klidně bych si to vše zopakovala ještě jednou.
Čauky bestinky, tenhle díl se mi psal skoro sám. Úplně jsem věděla, co napsat. Jste rádi, že ji Martin požádal o ruku? Čekali jste to? Budu ráda za vaše názory nebo výtky. Pemesinka ♡
