Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

05

,,Lily promiň." přišel Connor do pokoje a sedl si ke mně na postel. ,,Neměl jsem se na to vůbec ptát." vzal mě za ramena a zvedl.

,,Neomlouvej se." fňukala jsem. ,,Jsi první člověk, se kterým jsem o tom takhle otevřeně mluvila. Ulevilo se mi." utíral mi slzy a pak mě k sobě přivinul jako malou zranitelnou holčičku. Skoro jsem ho neznala, ale v tu chvíli mi s ním bylo strašně dobře.

,,Mám hrozný hlad." zvedl se. ,,Jdeme se najíst. Pojď." vytáhl mě za ruku.

,,Já nemám hlad Connore, ale mockrát děkuju za všechno a za tu košili." chabě jsem se pousmála.

,,Jsou čtyři hodiny odpoledne. Docela silně pochybuju o tom, žes jedla. No tak. Musíš nabrat trochu síly." tleskl.

,,Ty by jsi ukecal i mrtvýho, aby povstal. Grr. Tak mi dej pár minut, abych si opláchla obličej." zalezla jsem do koupelny a nechala Connora stát v pokoji.

Opláchla jsem si obličej a pokusila se zkrotit své vlasy. Jelikož se skoro nemaluju, pouze jsem si potřela rty balzámem, který chutnal jako jablko.

,,Tak jo, můžeme jít." než jsem si nazula boty, tak jsem se zarazila. ,,A to nevadí, když nás někdo uvidí?"

,,Hah. Mám to pojištěný." Connor vytáhla sluneční brýle a látkovou čelenku. Člověk by ho v tom opravdu nepoznal, ale i tak byl hrozně sladkej.

,,To je velice vychytané." pochválila jsem ho.

,,Upřímně bych bez toho neměl ani chvíli klidu. Jsem rád, že to moji mámu napadlo." oddechl si. ,,Vyrážíme. Vezmu tě do mého oblíbeného bistra kousek odsud."

Sedli jsme si do boxu a čekali na servírku. ,,Dobré odpoledne." pozdravila nás a podala nám lístky. ,,Můžu nabídnout zatím něco k pití?"

,,Já si dám colu. Ty Lily?" koukl na mě těma temně šedýma kukadlama.

,,Tak dvakrát prosím." usmála jsem se na servírku.

,,Tak Lily. Co mi o sobě ještě můžeš povědět? Třeba.. Něco o tvém dětství."

,,Bylo nádherné. Táta ještě nepil a k mámě se choval jako ke královně. Jezdívali jsme na výlety a k babičce. Pamatuji si, že mi koupil i králíčka. Říkala jsem mu Chlupáčku, protože byl hrozně chuňatej. Měla jsem spoustu kamarádek, ale ta nejlepší byla vždycky Grace. Táta mi slíbil, že až mi bude dvanáct, tak mě vezme na velikou pouť, ale potom začal pít, v době, kdy umřela jeho máma a mně bylo teprve jedenáct. Hrozně ho to vzalo. Nikdy se mnou na tu pouť nešel. Zprvu nebyl agresivní, ale asi po roce to začalo. Na mě vztáhl ruku poprvé v mých čtrnácti. Řekl, že bude naprosté ticho a mně upadla tužka."

,,Chceš říct..."

,,Tak prosím. Tady dvakrát cola. Jíst budete?"

,,Já bych si dal dvojitej burger s hranolkama." vrátil jí lístek.

,,Víte co, já si dám to stejné." vzala si i můj lístek a odešla.

,,Chceš říct, že tě uhodil kvůli takové hlouposti?" přikývla jsem. ,,Nechápu, jak to mohl udělat. Je to obyčejnej srab." jelikož měl ruce na stole, všimla jsem si, jak mu zbělaly klouby. Svíral ruce v pěst.

,,Jiné téma. Teď mi prozradíš zase něco ty. Hm. Chci vědět něco o tobě. Jako něco osobního." napila jsem se coly.

,,Co bych ti tak řekl. To, že miluju zpěv už víš. Než jsem začal točit, tak jsem hrával docela dlouho fotbal, ale jak mi začali přibývat fanoušci, začal ubývat čas. Vlastně ke zpívání mě dovedla ségra. Už s náma ale nebydlí a je vdaná. Když jsme byli malí, tak si furt chtěla hrát na pěvecké soutěže. Hrozně mě to bavilo."

,,Vaše jídlo. Dobrou chuť."

,,Děkujeme." odpověděli jsme naráz.

,,Máš ráda psy? Já je miluju. Mám jednoho doma. Je to takovej zakrslej pitbulek, ale je hrozně hodná, jmenuje se Maggie. Můžu ti ji ukázat." vytáhl telefon a něco hledal. ,,To je ona. Mám ji hrozně rád." otočil telefon na mě.

,,Ta je nádherná. Já zbožňuju psy. Jen na to s Grace nemáme čas."

,,A ty jejím rodičům platíš nájem?"

,,Kdepak. Nabízela jsem jim to, protože mi máma tajně posílá peníze kvůli škole, ale odmítli. Řekli, že jsem skoro jako jejich dcera a od té by si nikdy peníze nevzali. Je pravda, že jsme skoro jako rodina. Mám je moc ráda. Hodně toho pro mě udělali." usmála jsem se.

,,Vážně? Tak to je skvělé. Takových lidí moc není. A co plánuješ na prázdniny? Jsou sice až za dva měsíce, ale to nevadí."

,,Vlastně nic zajímavýho. Asi budu chodit na brigádu a třeba s Grace někam pojedeme. Minulé prázdniny nás poslali její rodiče do Říma. Byl to nejlepší týden mého života. Hrozně jsme si to tam užívali." zavzpomínala jsem.

,,Tam jsem taky byl. Je to tam nádherný."

,,Když to chodí hodně nabídek na zpívání, tak podle čeho vybíráš, kterou přijmeš?" byla jsem docela zvědavá.

,,Čtu si je všechny. Pak zavřu oči a nějakou vyberu. O prázdninách budu mít koncert v Miami. Pojedu tam na čtyři dny. Hrozně se tam těším." poklepal prsty o stůl.

Když zaplatil, vydali jsme se zpět k nám. Cestou jsme si nepřestávali povídat. Vyprávěl mi spoustu věcí.

,,Půjdeš dál?" zeptala jsem se ho.

,,Moc rád bych, ale nejspíš bych se měl vrátit domů. Každopádně ti děkuju za dnešní den."

,,Já děkuju tobě. Mimochodem mám tvoji mikinu. Když chvilinku počkáš, hned ti ji donesu." dala jsem klíč do zámku.

,,To je dobrý. Nech si ji jako památku na mě. A važ si jí. Ostatní holky by ti za to utrhaly ruce."

,,Ale já nejsem ostatní víš?" vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Já vím." upravil mi pramínek vlasů za ucho. ,,Ty jsi naprosto jiná než ostatní. Lily přísahám, že jsem nikdy nepoznal holku jako ty. A už dlouho jsem si s nikým takhle skvěle nepopovídal. Byla jsi naprosto přirozená, svá a otevřená. Ke všemu jsi ta nejupřímnější holka jakou jsem kdy poznal. Hrozně si přeju, abych tě mohl ještě vidět. Myslíš, že by to bylo možný?"

,,Moc ráda bych tě ještě potkala, Connore." nevědomky jsem si skousla ret.

,,A co hned zítra? Pojď se mnou do kina. Nedávej mi košem jako na tý párty. Umřel bych." padl na kolena.

,,Vstaň ty blázne. No jasně, že půjdu."

,,Děkuju Lilečku." chytil mě okolo pasu, nadzvednul a zatočil se.

,,Neříkej mi Lilečku. Nesnáším to. A polož mě nebo oba spadneme." už jen ta myšlenka mě rozesmívala.

,,Dobře, tak se uvidíme zítra. Budu se těšit. Ještě ti napíšu, v kolik se pro tebe stavím. Zatím pa."

,,Zítra Connore. Pa." pevně mě objal a políbil na tvář.

Celá rozněžněná jsem se plácla na gauč a čekala na Grace.