Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

14

,,Prosím, co si dáte?" stála jsem za pokladnou ve směšném oblečku v kavárně, kde pracuji. Naštěstí jsem měla směnu s Grace a nebyla jsem tak jen s Jodi. Ta holka mě vážně děsí.

,,Vanilkové latté prosím." odpověděla mi menší, ale mile vypadající zrzka.

,,Jméno?" vzala jsem lihový fix.

,,Jasmin." pokývala jsem, napsala jméno na kelímek a začala připravovat požadovaný nápoj. ,,Děkuju." mile se usmála, zaplatila a hned odešla.

,,Dneska je tu docela mrtvo." prohlásila Grace, zatímco si u své kasy hrála s nehty. ,,Aspoň je klid."

,,Buď ráda." povzdechla jsem si. ,,Nepamatuješ si předminulou středu?"

,,Ani mi to nepřipomínej." rychle se napřímila a protočila oči.

Po chvíli blábolení přišla do kavárny parta holek a pár kluků, které jsme úspěšně obsloužili a nechali je, aby si přirazili dva stoly k sobě.

Nikdo nic nechtěl, všechno jsme měli hotové, takže jsem jen tak postávala za kasou, když Grace byla na svačině. Navíc mě tu nechala s Jodi. Super.

,,Ehm." odkašlal si někdo. Zvedla jsem pohled od papíru, na který jsem si kreslila různé hlouposti.

,,Connore?" skoro jsem vyjekla.

,,Lily, mohl bych s tebou mluvit? Prosím." byla jsem naštvaná na jeho chování předchozí den. Co tu sakra vůbec dělá?

,,Dáš si něco?" ignorovala jsem jeho prosbu.

,,Chtěl bych ti něco vysvětlit."

,,Není co vysvětlovat. Navíc nemám čas, jsem v práci." zachovala jsem chladnou hlavu.

,,Jé, ahoj Connore. Co ty tu?" vážně Grace? Musela ses tu objevit zrovna teď?

,,Ahoj Grace." zklamání v jeho hlase se mi provrtávalo do orgánů. ,,Přišel jsem za Lily."

,,Ale já se nemůžu vybavovat v pracovní době." Grace si mě nechápavě prohlížela.

,,Stejně máš mít pauzu na jídlo, tak můžeš na chvíli odejít."

,,Grace." zamračila jsem se na ni. Chtěla jsem být neoblomná.

,,Lily prosím." Connor natáhl ruku přes pult a chytil tu moji. Sakra! On ví, jak na mě.

,,Převleču se." vzdala jsem to. Slabochu.

Sundala jsem si tričko s logem kavárny a přetáhla si černé tílko. Poupravila jsem si vlasy a chystala vstříc Connorovi.

,,Ty ho znáš?" objevila se vedle mě Jodi. ,,Je to kusanec." znechuceně jsem se na ni podívala.

,,Kusanec? Ehm.. My jsme kamarádi?" znělo to spíš jako otázka než jako odpověď.

,,A je volnej?" nahrnula se ke mně blíž a já ucouvla.

,,Nevím, ale už musím jít, aby nečekal." rychle jsem si vzala telefon a zmizela. ,,Jdeme?" zeptala jsem se Connora, když mluvil s Grace.

,,Zatím Grace." neodolatelně se na ni usmál a hned vyrazil za mnou.

,,Tak co potřebuješ?" zachovala jsem kamennou tvář a zastavila před kavárnou.

,,Projdeme se?" ukázal směrem pryč a rozešel se. ,,Omlouvám se za ten včerejšek. V tu chvíli jsem propadl panice."

,,Nebyl důvod k panice." odpověděla jsem nejistě.

,,Ty to nechápeš."

,,Tak mi to vysvětli." vyštěkla jsem. ,,Promiň."

,,Neomlouvej se. Já se musím omluvit tobě. Nevim, jak bych to řekl. Hrozně se mi líbíš. Tak jako žádná holka. Strašně mě to vyděsilo. Neber to tak, že bych s tebou chtěl hned chodit, navíc ani nevim, jestli se líbim já tobě... Byl jsem z tebe hrozně v rozpacích. Chtěl bych tě poznat."