Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

19

,,Dobré ráno. Provedeme pár kontrolních vyšetření. Budete muset na rentgen hlavy a převaz." k posteli přišla postarší žena.

,,Vypadá to, že návštěvy vám výrazně pomáhají. Vždy se po nich zlepšíte. Děláte nám radost." primář oddělení stál nade mnou a nahlížel do nějakých spisů. ,,Pokud to takto půjde dál, můžete počítat s tím, že v pátek odpoledne budete moci jít domů." naštěstí pro mě bylo už středeční odpoledne.

,,Už jsem se lekl, že tu nejsi." v pokoji se objevil Connor. Chodil tu za mnou každé odpoledne. ,,Bez těch přístrojů vypadáš mnohem lépe." usadil se vedle mě a zase vzal moji ruku do té své.

,,Ráda tě vidím." už jsem se mohla částečně posadit. ,,Konečně nejsem u těch pípacích přístrojů." pokusila jsem se usmát. ,,A za chvíli bych měla mít spolubydlícího."

,,Kluka?" pozvedl obočí.

,,Ano. Je prý stejně starý, tak bychom si mohli rozumnět." lehce se zaškaredil. ,,Něco se ti na tom snad nelíbí?" začala jsem mít pocit, že Connor žárlí, přitom spolu nechodíme.

,,Kdepak. Je fajn, že tu budeš mít někoho, s kým si budeš moct povídat, když tu zrovna nebudu." ten falešný úsměv mu nevěřím, ale nechám ho v tom.

,,Dobré odpoledne, Lily. Vezeme vám společnost." sanitáři přivezli na lůžku hnědovlasého kluka, který měl zavřené oči.

,,Jsem Lily." promluvila jsem na něj, protože jsem věděla, že nespí.

,,Já jsem James. Těší mě."

,,Connor." představil se mu taky.

,,Pročpak tu jsi ty?" zeptala jsem se.

,,Měl jsem nehodu na motorce. Vběhla mi do cesty kočka." pousmál se. ,,Strhl jsem to do příkopu. Zlomená ruka, otřes mozku, polámaná žebra. A co ty?"

,,Srazilo mě auto, ale neměla jsem štěstí jako ta kočka." zahihňala jsem se. Vnitřní krvácení, polámaná dvě žebra, tržná rána na hlavě a nějaké oděrky."

,,Hah. Tak to se nám povedlo oboum." usmívala jsem se, ale Connor se moc netvářil. ,,Jsem rád, že nejsem na pokoji sám. Asi bych se zbláznil. Doufám, že ti nebude vadit, když sem občas přijde moje holka?" Connor se viditelně uvolnil.

,,Kdepak. Taky mi sem chodí návštěvy. Navíc bych měla jít v pátek odpoledne domů, když všechno půjde tak, jak má."

Po dvou hodinách, kdy jsme si bez ustání povídali jsem začala být unavená. Párkrát jsem zívla a začala pomalu zavírat oči. ,,Už půjdu. Hezky se vyspi princezno." Connor mě políbil na čelo a odešel.

,,Než usneš, řekni mi něco." otevřela jsem oči a pootočila hlavu na Jamese. ,,To byl tvůj kluk?" zavrtěla jsem hlavou. ,,Aha. Já právě myslel, že ano. Ze začátku jsem myslel, že mě zabije pohledem a na tebe přitom koukal tak zamilovaně. No nic, asi jsem se přehlídl. Dobrou." otočil se, já se vrátila do své původní pozice a hned jsem usla.

,,Uděláme poslední vyšetření a odpoledne můžete jít domů." usmíval se na mě doktor.

,,Pff. Ty mě tu jako necháš jo?" otočila jsem se na Jamese.

,,Taky půjdeš brzo domů ty kecko." usmála jsem se. ,,Už se nemůžu dočkat, až se normálně najím, vysprchuju, lehnu do svojí postýlky." opatrně jsem se protáhla. ,,Uvidíme se za chvíli." dočasně jsme se rozloučili, protože pro mě přijeli sanitáři a vezli mě zase na nějaké vyšetření.

,,Opatrně." Connor mi přistavil vozík, na který jsem si musela sednout.

,,Já bych to zvládla." usmála jsem se.