Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

32

Začala jsem si uvědomovat, že moje prvotní reakce byla přehnaná. ,,Já.. P-promiň.. Já.. Já Tě taky miluju. Nejvíc na světě."

,,Díky Bohu." Connor se mi svalil do klína. ,,Hrozně jsem se bál, že o tebe přijdu. Nepřežil bych to. Vyřešíme to. Spolu. Řeknu Abby, aby už Noru nezvala na žádný z našich večírků."

,,Ehm.. Dobře. Ale teď už o ní nechci slyšet." oba jsme se postavili a teď jsme koukali jeden druhému nejistě koukali do očí.

,,Věříš mi?" malinko mi zacukal koutek.

,,Věřím ti." nechala jsem se políbit.

,,Asi bychom se měli vrátit do hotelu. Jsi hrozně mokrá a já nechci, abys onemocněla." přivinul si mě k sobě co nejblíž. Jakoby mě už nikdy neměl pustit.

Nad hlavou držel svoji promočenou mikinu, abychom alespoň částečně unikli dešti. Šli jsme asi dvacet minut v úplné tichosti, než jsme dorazili k hotelu.

,,Napustím ti horkou vanu, ano?" Connor otevřel dveře hotelového pokoje a hned zamířil do koupelny.

Sundala jsem si mokré oblečení a zůstala ve spodním prádle. ,,Tady jsou." otevřela jsem skříň, kde vysely dva župany. V odrazu zrcadla jsem viděla sebe. Nebyl to moc hezký pohled.

,,Sluší ti to." otočila jsem se na Connora a pak zase zpátky. Abych se mohla zakrýt županem. ,,Máš napuštěnou tu vanu, tak.. Můžeš jít." ukázal směrem do koupelny.

,,Díky." zašeptala jsem a opatrně prošla okolo něj.

Vyslékla jsem si i zbytek věcí a opatrně vlezla do vany. Bylo mi příjemné teplo. Po chvíli jsem se potopila pod vodu a umyla si obličej.

,,Koupelna je volná." otevřela jsem dveře a vydala se ke svým věcem.

Jakmile za sebou Connor zavřel dveře, oblíkla jsem si čisté spodní prádlo, pyžamo a lehla si do postele.

Zavrtala jsem se pořádně do peřiny, i když bylo teplo. Cítila jsem hrozný pocit viny.

Probudilo mě, jak se postel prohla pod Connorem. ,,Dobrou noc." zašeptal a pohladil mě po rameni.

Pět minut jsem bez hnutí ležela, ale pak jsem se rozhodla obrátit a přisunout ke Connorovi.

,,Connore? Spíš?" ležel zády ke mně.

,,Nespím." objala jsem ho okolo pasu.

,,Miluju Tě a moc mě mrzí, že jsem ti nevěřila, a že jsem se tím nechala tak unést." políbila jsem ho na krk, na tvář, na ucho.

,,Já Tě miluju." převalil se na druhý bok, tváří ke mně. ,,Tohle si nesmíme navzájem dělat. Měl.. Měl jsem hrozný strach, že o tebe přijdu. Nepřežil bych to." koukal mi do očí o hřbetem ruky jemně hladil moji tvář.

,,Nepřijdeš o mě. Od doby, co mám tebe, je ten život mnohem lepší, dokonalej. A já.. Omlouvám se." po tváři mi sjela neposedná slzička, kterou Connor svým prstem zastavil a natiskl mě k sobě co nejvíc to šlo.

,,To si neudělal." měla jsem hrozný záchvat smíchu. Byly čtyři hodiny ráno, ležela jsem na posteli s obmotanýma rukama Connora okolo svého pasu a smála jsem se jeho vyprávění. ,,Vážně?"

,,No fakt. Byl to největší trapas mýho života. Dokážeš si to představit? Já v holčičích plavkách, jak tancuju v obchoďáku a na mě kouká partička holek z Norska. Od tý doby už jsem se s Joey nikdy nevsadil, protože by to dopadlo ještě tragičtěji."

,,Prestaň prosím." svíjela jsem se smíchy a z tváře mi tekly slzy. Nemohla jsem už skoro dýchat. ,,Tak to by ses mi taky mohl někdy ukázat." laškovně na něj mrknu.