Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

17

,,Králíčku." malá blondýnka se vřítila do Connorovi náruče. Okamžitě odložil tašky a vyzvedl ji do náruče.

,,Ahoj princezno. Rád tě zase vidím." pohladil ji po vlasech. ,,Tohle je moje kamarádka Lily. Lily, tohle je Margo." položil ji na zem a ona mi věnovala vřelé objetí.

,,Líbíš se mi, Lily." usmála se na mě.

,,Ty mě taky sluníčko." pohladila jsem ji po tváři.

,,Něco pro tebe mám." Connor vytáhl z tašky nádhernou panenku, kterou jí věnoval. Zavískala radostí a odběhla za jinou holčičkou.

,,Je roztomilá králíčku." šibalsky jsem na něj mrkla.

,,Hej jako." jemně do mě šťouchl. ,,Já za to nemůžu. Rozdáme zbytek ne?" najednou okolo nás bylo dalších asi patnáct dětí ve věku od tří do dvanácti.

,,Uděláš mi copánek Lily?" Margo měla tak kouzelný pohled, že jsem nemohla odolat.

,,Pro tebe všechno sluníčko." usmála jsem se na ni a dala se do práce. Mezitím jsem pozorovala, jak se okolo Connora točí všechny děti a hrají si s ním.

,,Vzdávám se." zavolal Connor a svalil se na zem. Když se zvedl, nesl v náručí tak tříletého chlapečka.

,,Tak a je to. Utíkej se podívat, jak jsi krásná." Margo mě objala a s úsměvem na tváři utíkala pryč.

,,Oblíbila si tě. Jako všechny děti tady." posadil se Connor vedle mě i s chlapečkem.

,,Jsou to úžasné děti." opřela jsem se o jeho rameno, protože dvě hodiny s tolika dětma byly super, ale vyčerpávající.

,,Utíkej si hrát." položil chlapečka na zem a on se vydal pryč. ,,Jsem rád, že jsi tu se mnou." vzal mě okolo ramen a položil svoji hlavu na tu moji. ,,Je to vyčerpávající, že? Mají nějak moc energie."

,,To mají. Nikdy bych nečekala, že takhle malincí tvorečkové dokáží tolik." skotačili okolo nás. ,,Bereš sem takhle kamarády často?"

,,Kdepak. O tomhle ví jen rodiče, že sem chodím. Nechci, aby si ostatní mysleli, že to dělám kvůli slávě. Dělám to pro ty špuntíky."

,,Mají štěstí." objala jsem ho okolo pasu.

,,Milenci se milujou." přiběhla Margo a poťouchle se hihňala. Postupně začaly všechny děti začaly skandovat společně s ní.

,,Ale potvůrky." přišla Nel. ,,Utíkejte se umýt a na večeři." popohnala děti. ,,Zdržíte se na večeři?" otočila se na nás.

,,Rádi bychom, ale chci vzít Lily ještě jinam, takže se rozloučíme a půjdeme." zvedla se a mě taky pomohl na nohy.

,,Bylo to úžasný." řekla jsem mu, když jsme seděli zase v autě a někam jeli.

,,Jsem rád, že se ti to líbilo. Projdeme se?" zastavil v centru Springfieldu. ,,Chtěl bych tě vzít na večeři."

,,Nemůžeš mě přece furt někam zvát." snažila jsem protestovat, ale celkem marně.

,,Tichučko." vylezl z auta a otevřel mi dveře. ,,Je to kousek odsud, takže tam jsme během chvíle."

,,Super. Je to tady strašně hezký. V týhle částo centra jsem ještě nebyla." koukala jsem všude okolo na krámy, restaurace, lidi, kterých tu bylo v tuto dobu opravdu spoustu.

,,Co si dáš?" prohlíželi jsme si menu jedné vyhlášené restaurace.

,,Já nevím." nerozhodně jsem těkala po písmenkách. ,,Všechno tady zní tak úžasně, takže se nemůžu rozhodnout. Nejraději bych si dala všechno."

,,Všechno? No neříkej dvakrát, klidně bychom si mohli objednat všechno." usmál se.

,,Blázníš? To ne. To bychom ani nesnědli."

,,Tak co?" už jsme stáli před restaurací.

,,Nejlepší večeře. Mockrát ti děkuju." políbila jsem ho na tvář a on si prohrábl ty své dokonale hnědé vlasy.

,,Projdeme se ještě?" kývla jsem, tak mě chytil okolo ramen a vyrazili jsme někam do neznáma.

,,No tak, dej mi to." skákala jsem okolo Connora, protože mi nechtěl ukázat, jak nás vyfotil a mobil držel vysoko nad hlavou.

,,Nebuď tak nedočkavá." smál se a furt mi to neukázal.

,,Fajn." na oko jsem se urazila. ,,Nebavím se s tebou." rozběhla jsem se pryč přes silnici.

,,Lily stůj!" Connorův zoufalý výkřik mě upozornil na prudké světlo.

Ta náhlá bolest. Co to sakra je? Umírám? Před očima mi proběhl celý můj dosavadní život. Vážně umřu právě dnes? Je tohle můj konec? Už nic nevnímám. Jen tmu a ohlušující ticho.

Co bude dál? Ještě nejsem mrtvá. Cítím, jak mé srdce splašeně tluče. Oči nemohu otevřít ať se snažím sebevíc. Jak dlouho se budu trápit? Jsem jako mezi dvěma světy. Prosím, tohle já nechci. Dovol mi odejít.

,,.. Mrzí mě to Lily.. Jsem tu s tebou holčičko.. Chybíš mi.. Máme tě rádi.. Vrať se nám.. Bez tebe to není ono.. Odešla jsem.. Lily prosím.." nejsem mrtvá, ještě furt žiju. Dokonce slyším, vnímám hlasy okolo sebe. Netuším, čí to jsou hlasy. Muž, žena? Kdo?

Chci otevřít oči. Je to celá věčnost. ,,.. Je mi líto.. Je to vážné.. Může to trvat.. Nikdy si to neodpustím.. Prosím, zůstaň tu se mnou.. Ve škole je furt nuda.. Pozdravuje tě Ben.. Ty to zvládneš.. Je tu s tebou neustále.. Má tě rád.. Nesmíš nás opustit.."

Zase ticho. Jen já a mé myšlenky. Zůstala jsem jim na pospas. A ony? Nic. Opustily mě. Ležím bez hnutí, bez myšlenek, beze všeho. Prosím. Dál už to nezvládnu. Slyším pláč? Čí? Chci tu osobu obejmout.

,,.. Stav se zatím o moc nezlepšil.. Děláme vše, co je v našich silách.. Sakra tak jí pomožte.. Můžu za to já.. Odpusť mi.. Musíme doufat.. Byl tu zase celou noc.. No tak Lily, nenech nás čekat.."

Někdo mě drží za ruku. Já to cítím! Chci se pohnout. Furt nic. Proč? Pomůže už mi někdo? Moje ruka. Šimrá to. Chci se smát. Chci odehnat tu lechtavou věc. Jsem naprosto neschopná. Chybí mi to. Chybí mi pohyb. Chybí mi světlo, Grace, Logan, Ben, máma, Connor.. Všichni mi chybí. Ví o mně? Bojí se o mě?

,,.. V noci to nebylo dobré.. Něco ji rozrušuje.. Rány se hojí.. Duševní stav jí nedovolí se probudit.. Já už nemůžu.. Nebyla to tvoje chyba.. Jsi bojovnice Lily.. Stýská se nám.. Je tu s tebou furt.. Záleží mu na tobě.. Ahoj sluníčko.. Kdy se nám vrátíš? Myslíme na tebe.. Měl bys odpočívat.. Od rána se výrazně zlepšila.. Uvidíme, co přinese noc.. Lily bojuj, udělej to pro mě."

Komu patří ty hlasy? Pro koho mám bojovat? Budu bojovat! Co když se mi to zdá? Nebo snad nezdá? Jak dlouho ještě?

,,.. Je to mnohem lepší.. Nastalo výrazné zlepšení.. Dokážeš to.. Věříme ti.. Pojď holka.. Jsi nejlepší.. Vezmu tě na velkou pouť.. Skoro se od tebe nehne.. Nejsi na to sama.. Nenecháme tě v tom.. Holčičko moje.."

Zase to ticho. Zabíjí mě. Musím bojovat. Slíbila jsem to.

Otevírám oči! Ano. Bílo? Jsem na nádraží King's Cross a mám na výběr? Kdepak. Nemůžu se otočit. Nic. Vyhraju nad tím démonem. Snažím se o pohyb.

Zvládla jsem pootočit hlavou. Někdo držel moji ruku a zjevně spal. Ty tmavé vlasy. Connor. Je tu se mnou. Chci na něj mluvit, ale ještě nemůžu. Pokusila jsem se pohnout prsty. Ano! Zase jsem to zvládla. Connor se zavrtěl a vysřelil do sedu.

,,Lily! Jsi zpátky. Prosím, řekni, že se mi to nezdá." on brečí? Po tvářích mu začala stékat jedna slza za druhou. ,,Mrzí mě to, Lily. Mám tě rád." jemně mě objal, ale já mu to ještě nedokázala opětovat.