Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

13

,,Zkusíš si tohle, toto, tohle taky, mmm... To taky vypadá dobře." Grace mě zaskládala haldou oblečení. ,,Tak jdeme zkoušet." navedla mě ke kabinkám.

,,Co to je?" vytřeštila jsem oči, když jsem spatřila v hromadě krajkové spodní prádlo.

,,Mám za tebe zodpovědnost, musím dohlídnout, abys byla připravena, kdyby náhodou. Nikdy nevíš." ďábelsky se uchechtla a to se mi moc nelíbilo.

,,Tohle je moc.. Malý." nasoukala jsem se do sukně. ,,Sotva zakrývá můj zadek, jestli se ohnu, tak mi vyleze i to, co tam nemám." Grace se zasmála.

,,Otoč se.. Mm.. A na druhou stranu. Super, to bereme." nechápavě jsem svraštila obočí. ,,K tomu tenhle top a nikdo ti neodolá."

,,Kde je Logan?" snažila jsem se zamluvit spodní prádlo, které bylo na řadě.

,,Kde asi?" protočila oči. ,,Zase hledá novou videohru. Závisláček. Teď si vyzkoušej toto. Je to všechno jedna velikost, takže nemusíš zkoušet všechno. Počkám před kabinkou." mrkla na mě a vyšla ven.

,,Ok. Jdu na to." tiše jsem se povzbuzovala. Rychle jsem si natáhla kousek látky. Nevypadalo to vůbec zle. ,,Sedí mi." upozornila jsem Grace.

,,Ukaž." odhrnula závěs.

,,Grace! Jsi normální? Každej nemusí vidět, jaký spodní prádlo si chci koupit." vtáhla jsem ji do kabinky a zadělala závěs.

,,To vypadá skvěle. Ber to." promnula si bradu. ,,Taky by se mi něco takovýho hodilo, ale já to vyberu s Loganem." tvářila se jako svatá. ,,Jdeme platit."

,,Moje karta pláče." zhodnotila jsem situaci, když jsme vyšli z obchodu s plnýma taškama.

,,Ale jednou to nevadí. Zítra si zase vyděláš." než jsem stihla odpovědět, někdo mě srazil k zemi.

,,Promiň. Pomůžu ti." ten hlas zní tak povědomě, ale ta osoba mi nic neříká. Tmavě hnědý nagelovaný vlasy a velké sluneční brýle. ,,Lily? Co tu děláš?" odkud zná moje jméno? Musela jsem vypadat dost vyjukaně, protože jsem i byla.

Natáhl ruku a já ji přijala. Pomohl mi na nohy a přitáhl mě k sobě. Elektrické napětí projíždělo mé tělo. ,,Děkuju." nepatrně jsem zašeptala.

,,Connor." ucítila jsem jeho dech na svém krku. Trošku si posunul brýle a já mohla vidět mně známé šedé oči. Ten pohled. Roztála jsem jako ledovec a nohy jsem měla jako z gumy. No tak, seber se.

,,Co ty tu?" skousla jsem si ret, když jsem si všimla kluka za Connorem. Doslova mě skenoval pohledem.

,,Tohle je Matt. Můj spolubydlící. Matte, to je Lily, kamarádka." podali jsme si ruce a já přidala nepatrný úsměv. ,,Myslíš, že bychom se mohli sejít později?" otočil se k Mattovi a ten hned odešel.

,,Tak já půjdu najít Logana. Pak napiš. Ráda jsem tě viděla." Grace pomalu vycouvala.

,,Nechceš zajít na kafe?" ten jeho zářivý úsměv mě nutil.

,,No jasně. Moc ráda."

Servírka před nás položila hrníčky s horkou tekutinou, ze které se kouřilo. Nebylo to zrovna počasí na horké nápoje, ale nevadilo mi to.

,,Co se ti stalo?" uchechtl se Connor a koukal přímo na moji tvář.

,,No.. Ehmm.. Spadla jsem a praštila se." proklínala jsem se za to, že neumím lhát.

,,Lily, sice tě neznám tak dlouho, ale to, že lžeš je očividné." semkla jsem víčka a hluboce jsem se nadechla.

,,Porvala jsem se." spíš jsem to zašeptala.

,,Co si se? Co?" jakoby nevěřil tomu, co jsem řekla.

,,Zasloužila si to. Navážela se do.. Otce." to slovo už jsem spíš procedila skrz zuby. Při té vzpomínce mě pálila slza v oku. Rychle jsem ji utřela, aby ji Connor neviděl.

,,Lily." přesedl si ke mně a objal mě okolo ramen. ,,To bude dobrý. Ty to zvládneš. Teď už vím, že si mám na tebe dávat pozor ty moje bitkařko. Teda.. Ne moje.. Prostě.. No vždyť víš."

,,To je dobrý." usmála jsem se na něj a vtiskla se do jeho náruče. Strašně hezky voněl a byl tak měkounkej a .. Zase ty myšlenky.

,,Už víš, jak to bude v pátek?"

,,Nijak zvlášť si nepamatuju, co nám říkala Laura, ale zeptám se pak Grace a napíšu ti."

,,Platí." Connor mě cvrnkl do nosu a usmíval se jako sluníčko. Propadla jsem jeho očím a bylo nemožné podívat se jinam.

,,No a co škola dnes?" prolomila jsem pětiminutové ticho a zírání do očí. Až teď jsem si všimla, že se furt objímáme a malinko jsem znejistěla.

,,Ehm.. Jo dobrý." odsunul se zpátky na jeho místo. Ulevilo se mi a zároveň mi to bylo líto. ,,Psal jsem opravný test z biologie a jinak nic novýho. U tebe snad? Kromě toho, že ses porvala."

,,Hej." hravě jsem ho šťouchla a ukázala mu pěst. ,,Radši si na mě dávej bacha hošánku." chytil moji pěst do své dlaně. Elektrický výboje v mém těle. Super.

,,Vždyť bys mi neublížila."

,,Pche. Kde bereš tu jistotu?"

,,No.. Přece bys neuhodila tak krásnýho chlapce."

,,Ego up?" pustil moji ruku a výrazně pokýval hlavou. ,,Ještě jsi mi vlastně neřekl, co tady děláš."

,,Ta škola mě dnes tak vyčerpala, že jsem potřeboval orazit."

,,Chudáčku. Nemáš to vůbec lehký." udělala jsem štěněčí obličej.

Vzal moji bradu mezi palec a ukazováček. Začal se obličejem přibližovat k tomu mému. Políbí mě? Ne! Proč by to dělal? Dech zpomalil a tep výrazně zrychlil.

,,To teda nemám lehký." zašeptal těsně u mého obličeje. Skousla jsem si ret, aby mi ústy nevyskočilo srdce. ,,Nedělej mi to ještě těžší prosím." tvářil se tak vážně.

,,Ale já.. Nic nedělám." odsunula jsem se a upila ze své kávy.

Zhrzeně se vrátil ke své kávě. ,,Nemáš ani tušení." odfrkl si.

,,O čem?" zvědavě jsem si ho prohlížela.

,,Nikdy mě žádná holka nebrala tak jako ty. Každá by mě hned nejraději.. To je jedno. Ale ty ne. Držíš si odstup a to mě na tobě hrozně přitahuje. Navíc vypadáš jako anděl v těch šatech a prostě.." projel si rukou vlasy a nechal ji na zátylku. ,,Promiň, musím jít." položil na stůl bankovku, zvedl se a aniž bych stihla odpovědět, tak zmizel.

Mlčky jsem seděla a snažila se pobrat, co to bylo. ,,Ještě něco si budete přát?" vylekala mě servírka.

,,Pardon, co jste říkala?"

,,Jestli si budete ještě něco přát?" opakovala.

,,Děkuju, zaplatím." podala jsem jí peníze a odešla. Sedla jsem si na lavičku a napsala Grace. Odhodlala jsem se napsat i Connorovi.

Od Lily Simons:

Co jsem ti udělala? Co se to stalo?

Odpovědi jsem se dočkala téměř okamžitě.

Od Evan C.:

Nic. Vzpomněl jsem si, že musím něco zařídit, promiň.

Od Lily Simons:

Opravdu?

Zobrazeno.

No super. Teď mě bude ignorovat. Alespoň Grace mi napsala, že se sejdeme u východu.

Moje nálada klesla na bod mrazu a možná i hlouběji. Odpovídala jsem úsečně a cestou domů jsem nemluvila vůbec.

Potom, co jsem vytahala všechny tašky z kufru jsem zalezla do pokoje s tím, že jsem hrozně unavená.

Od Evan C.:

Lily.. Omlouvám se.

Nechala jsem to na zobrazeno, tak jako on mně a dopřála jsem si svou každodenní večerní rutinu a poté slastný spánek.