Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

26

,,Neměl jsi dneska jezdit." byla středa před velkým víkendem v centru Springfieldu a já měla jít na vyndávání stehů. Otoky už byly pryč a vypadala jsem už celkem zdravě.

,,Nemůžu tě tam přece nechat jít samotnou zlato. Jsem gentleman a musím se řádně starat o svoji dívku." zasmál se Connor.

,,To je od vás velice šlechetné mladíku, ale musíte si uvědomit, že vaše dívka není malomocné dítě a nebyl by problém, aby ji doprovodila její nejlepší kamarádka Grace nebo matka." úsměv jsem mu vrátila.

,,Musíš nechat mámě trochu prostoru, aby ho mohla trávit s Kylem. Sama jsi říkala, že je s ním mnohem veselejší a spokojenější." měl pravdu. Máma začala s Kylem chodit, když jsem se podruhé dostala do nemocnice a od té doby září jako sluníčko.

,,Ticho. Neber mi iluze. My se totiž navzájem potřebujeme víc než nějaký chlapy." ukázala jsem na něj prstem a následně do něj párkrát šťouchla.

,,Cože?" vytřeštil na mě oči. ,,Ty.. Ty mi tady teď říkáš, že už mě nechceš?" vypadal hrozně vyděšeně. ,,No.. Tak to jsem nečekal." zajel si rukama do vlasů a začal znepokojeně přešlapovat na místě.

,,Co blázníš?" chytla jsem ho okolo pasu. ,,Vždyť já neřekla nic takového ty pako. Mám tě moc ráda a nechci o tebe přijít. Jak tě to mohlo napadnout ty blázne?"

,,Já nevím. Nějak mi ta myšlenka naskočila." přitáhl si mě blíž k sobě a opřel své čelo o to mé. ,,Nemůžeš mě takhle děsit." políbila jsem ho, abych zahnala tyhle jeho myšlenky.

,,Tak pojď, nebudou na mě čekat věčně."

,,Je mi líto, ale budete muset chvíli počkat tady." Connor se napřímil. ,,Nemějte strach, vaše přítelkyně bude v pořádku a vytahování stehů je otázka pěti až deseti minut, takže ji budete mít brzy zase tady." uklidňoval ho doktor.

,,Dobře teda, ale jestli se jí něco stane, tak.."

,,Connore." zamračila jsem se na něj. Zmlkl a posadil se do čekárny.

,,Váš přítel je velice starostlivý." doktor se začal culit. Když jsem si ho prohlížela, tak mi došlo, že nejde ani tak o mě jako o něj.

Vysoký, mladý, blonďatý s průzračně modrýma očima a ještě ke všemu doktor.

,,To ano, je velice pozorný a chrání mě jako oko v hlavě." zakoukala jsem se na nástroje ležící vedle mě. Trošku jsem ucukla, když vzal do ruky nůžky a pinzetu.

,,Žádný strach slečno. Je to naprosto rychlé a zcela bezbolestné. Je možné, že ucítíte malé zašimrání, ale to je vše, tak se prosím uvolněte." položila jsem se na lehátko, vyhrnula si tričko a pevně zavřela oči, abych se na to nekoukala.

,,Dobře, můžete." pokynula jsem doktorovi. Oči jsem svírala hrozně pevně a ruce jsem zarývala do lehátka.

,,Sestři, podejte mi prosím deset na šest, myslím, že to bude naprosto vyhovovat." slyšela jsem nějaké trhání, ale oči jsem nechala zavřené. ,,Tak a je to. Teď už to jen zalepíme a můžete zase klidně odkráčet." cítila jsem jeho studené ruce na svém břiše a pak už nic. ,,Tak na kontrolu si zajdete zase za týden, náplast si nechejte alespoň dnes v noci, kdyby se cokoliv dělo, musíte okamžitě přijet, jasné?" párkrát jsem zamrkala. ,,Mějte se a dávejte na sebe pozor." potřásl mi rukou.

,,Nashledanou." odpověděla jsem mu a vydala se ven z ordinace. Connor seděl na sedačce, lokty měl zapřené o nohy a hlavu v dlaních. ,,Jdeme?" rychle vstala přišel ke mně.

,,Jsi okey? Neudělal ti něco?"

,,Lásko, jde ti o mě nebo o toho doktora?" malinko zrudl.

,,Však jsi viděla, jak vypadal."

,,Viděla, ale já mám tebe." odhrnul mi vlasy a políbil mě na spánek.

,,Jsi můj poklad." vzal mě za ruku a společně jsme se vydali z budovy k autu. ,,Tak, co bys chtěla podniknout?"

,,Neměl by ses vrátit na intr? Nemůžeš mi přece dělat chůvu dvacet čtyři hodiny denně."

,,No, to nemůžu, protože jsi hrozně paličatá. Ale. Už jsem dneska tady, tak toho musíme využít. Protože se uvidíme až v sobotu. Skoro bych zapomněl. Máma tě tam hodí, protože já musím jet už v pátek, tak jsem to dohodl."

,,To je dobrý. Zvládnu to autobusem, vždycky nějakej jede."

,,Tak to teda nehrozí, moje zlatá. Já si to vymyslel, já ti zajistím odvoz a bez odmlouvání." položil mi ruku na stehno a věnoval se řízení.

,,Má to cenu protestovat?" zeptala jsem se sama sebe.

,,No to nemá. Nezajedeme na oběd a pak do kina? To je dobrý plán, nemyslíš?" souhlasila jsem.

,,Je to tu moc hezké. Nikdy jsem tu nebyla."

,,Je spousta míst, kam jsem tě ještě nevzal. To budeš koukat." usmál se hrozně roztomile.

,,Tak to byl hrozně dobrý film." poslední dvě hodiny v kině byly plné jídla a smíchu. ,,Neměl bys už jet?" kontrolovala jsem hodinky.

,,To se mě chceš tak moc zbavit? Že ty máš další rande?" nakrčil obočí.

,,Se svojí postelí zlato." věnovala jsem mu letmý polibek. ,,Ty mě uplně svádíš na scestí. Já se měla dnesk učit na test a ještě musím pomoct Grace."

,,Ty se někdy musíš učit? Jsi hrozná šprtka, já to vím." začal mě škádlit. ,,Tak pojedeme, já mám taky ještě nějakou práci. Musím si procvičit pár písniček, napsat si pár scénářů na další videa a na to učení bych se taky měl podívat."

,,Učení by vám mělo být nejpřednější mladíku."

,,Měla byste vědět mladá dámo, že nejpřednejší jste pro mě vy." natáhla jsem se pro jeho ruku. ,,A nehodlám to měnit."

,,Možná tě to překvapí, ale teď jsi pro mě taky to nejdůležitější." cítila jsem se trošku nesvá, protože jsem nikdy neřekla takovou věc. A i když jsem to tak cítila, nešlo uklidnit se.

,,Ty jsi ze všech nejlepší. Já fakt totálně nechápu, jak sis mohla začít zrovna se mnou."

,,Já s tebou? To ty se mnou. Vždyť tě chce určitě tak miliarda dalších milionkrát hezčích holek."

,,Jenže ta ze všech nejkrásnějších a nejdokonalejších po sluncem jsi právě ty. A jsi moje, takže jsem vlastně vyhrál."

,,Ty jsi hroznej kecka." musela jsem se hrozně culit. ,,Necul se tolik. Vypadáš pak mnohem víc neodolatelně. Hej. Vždyť ty se culíš ještě víc. Jsi sladká jako čokoláda."

,,Přirovnal jsi mě k čokoládě? To se mi líbí." skousla jsem si ret.

,,Jenže tebe mám radši než tu nejlepší čokoládu." zastavil u nás před domem a přišel mi otevřít dveře. ,,Račte vaše veličenstvo."

,,Ah, děkuji." udělala jsem malou poklonku.

,,Už teď mi chybíš." stál naproti mě a rukama mi přejížděl po pažích. ,,Nechci nikam jet. Do soboty to hrozně bude trvat."

,,Ale my to zvládneme. A sobotu si užijeme." pohladila jsem ho po tváři. ,,Tak jeď, ať to stihneš." políbila jsem ho.

,,Tak si zavoláme a máma tě vyzvedne v sobotu ráno. Kolem devátý." objal mě, jakoby to mělo být naposledy.

,,Dobře. Budu se na tebe těšit."

,,A vem si nějaký věci. Mám pro tebe překvapení." tajemně se zakřenil.

,,Tajemství ne. Řekni mi to prosím." zaškemrala jsem.

,,Mám tě rád. Měj se krásně. Večer zavolám." políbil mě na rty, pak do vlasů a rozběhl se k autu. ,,Pa princezno." mávl, nasedl do auta a odjel.