Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

34

,,Co je to dneska se všema?" nevrle jsem si prohrábla vlasy. ,,Mám snad někde nějakou skvrnu nebo pokapanou pastu?"

,,Ne, proč bys měla mít?" zeptala se pobaveně Grace.

,,Tak proč se tak divně koukaj?" než mi Grace stačila odpovědět, přiřítila se k nám Laura.

,,Takže je to pravda?"

,,Co je pravda?" asi jsem byla decentně mimo.

,,No, že chodíš s tím nejhezčím youtuberem, co kdy chodil po týhle planetě." začala jsem se hrozně červenat.

,,Možná." špitla jsem a vlasama se snažila skrýt svoji tvář.

,,Ani nevíš, jak ti závidím. A koukám, že nejsem jediná. Slintá tady po něm snad každá holka."

,,To mě moc neuklidnilo." skousla jsem si ret při pomyšlení, že takovej kus ode mě je Connor a okolo něj se motají ty nejhezčí holky.

,,Dokonce i Camil žárlí, slyšela jsem ji mluvit s těma jejíma slepičkama. Kdyby mohla, tak ti za to vyškrábe oči."

,,Lauro, já ti fakt děkuju." zasmála jsem se. ,,Dneska mě fakt podporuješ a já se fakt cítím mnohem líp."

,,Že mě někdy seznámíš? Prosím." zaškemrala a udělala ti nejroztomilejší psí oči.

,,Někdy." pokrčila jsem nepatrně rameny. ,,Ale teď už chci jít do třídy. Moc se mi nelíbí ty pohledy."

Posadila jsem se na své místo, nachystala si učení a vytáhla mobil.

Nejmilovanější zlato*_*

Ahoj broučku. Chybíš mi. Nevím, jak ty, ale já se valím v posteli :D

Tu přezdívku si nastavil Connor sám a já se nad tím pokaždé musela usmát.

Potvůrka moje :*

Pff. My slušní chodíme poctivě do školy a neflákáme se.

Nejmilovanější zlato *_*

No ještě mi řekni, že ty jsi ta slušná a fakt mě rozesměješ..:D

Potvůrka moje :*

Samozřejmě, že jsem.

Nejmilovanější zlato *_*

Mám ti snad připomenout tu chvíli, kdy nás vyrušil Joey? To jsi totiž moc slušná nebyla.. ;) (poťouchle se šklebí a kouše se do rtu)

Potvůrka moje:*

A teď si představ, co bychom mohli dělat, kdybys nebyl pryč. (škodolibě si mne ruce)

Nejmilovanější zlato *_*

Ale no tak, bejby.. Tohle mi nedělej. Nejsem tu tak dlouho, ale chybíš mi. Ty, tvoje nádherný tělo.. Ten dokonalej zadeček. Ani nevíš, jak po tobě teď toužím.

,,Slečno Simonsová?" zvedla jsem hlavu k učiteli. ,,Máte snad na tom mobilu něco, co je důležitější než dějepis?"

,,Ne pane učiteli, omlouvám se." v rychlosti jsem napsala omluvnou sms a zastrčila mobil do kapsy.

Ve středu odpoledne jsem konečně zamířila do kavárny na odpolední směnu.

,,Dobré odpoledne Phille." pozdravila jsem šéfa vesele.

,,Konečně tě tu zase mám Lily. Už jsem si myslel, že se mi sem nevrátíš." v jeho očích byla vidět upřímná radost, že mě vidí.

,,Nebojte. Mě už se teď jen tak nezbavíte. Jen se převlíknu a hned jsem tady."