Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

08

,,Ahoj Connore. Pojď dál, Lily si šla nahoru pro mobil." slyšela jsem Grace.

,,Rád tě zase vidím Grace."

Sbíhala jsem schody, když přišel i Logan. ,,Nazdar Connore. Jak žiješ kámo?"slyšela jsem je přivítat se takový tím klučíčím plácnutím, jako malí.

,,No čau. Hele já myslím, že super. Sice jedu dneska na intr, ale co se dá dělat." zastavila jsem se v půlce schodiště a poslouchala. ,,A co ty?"

,,Pff. Ta škola lidi jen ničí. Ale nemůžu si stěžovat. Mám super holku i život." slyšela jsem Grace jak se hihňá. ,,Měl by ses někdy stavit. Pokecat, zahrát fifu, protože holky to vůbec neumí."

,,Ty jo. Fifu už jsem nehrál ani nepamatuju, ale zní to dobře. Můžeme zahrát i forzu, ta mi jde líp." rozhodla jsem se už sejít.

,,Ty máš forzu? Nejlepší hra.."

,,Echrm.." taktně jsem upozornila na svoji přítomnost, když jsem stála ve dveřích. ,,Ahoj Logane, Connore." Logan mě hned obejmul a pak si mě odtáhl na délku paží.

,,Lily? Jsi tam někde?" přitrouble se zasmál a já ho praštila do ramene. ,,Au. To bolelo." zatvářil se ublíženě. ,,Dělám si legraci. Vypadáš skvěle."

,,Logan má pravdu." konečně promluvil i Connor. ,,Vypadáš úžasně." nahrnul se ke mně, aby mě taky obejmul a já se tomu nebránila. ,,Půjdeme?" zeptal se, když mě pustil.

,,Tak se uvidíme později." rozloučila jsem se s něma.

,,A my se ještě domluvíme Logane." zase si plácli. Vyšli jsme před dům. ,,Ten kluk mě začíná bavit. Je super. A Grace taky. Ale.. Na tebe nemá. Já vím, že je skoro neznám a tebe taky ne, ale opravdu tě chci poznat." nadějně se na mě podíval, pousmál se a koukal na špičky svých bot. Jen jsem se zaculila a pomyslný pramínek vlasů jsem si zastrčila za ucho.

,,Tak na co půjdeme?" chtěla jsem rozproudit konverzaci a snažila se nemyslet na to, co řekl, protože bych se začala červenat.

,,To vybereme až v kině, ale prvně bychom mohli do kavárny co?" otevřel mi dveře od auta a čekal až nasednu.

,,To zní jako super nápad." odpověděla jsem mu, když se taky posadil. ,,A kam pojedeme? Jen ne tady na rohu prosím. Stačí, že tam pracuju."

,,Takže chodíš na brigádu?" bojoval se zapínáním pásu.

,,Ano. Už nějaký čas tam s Grace pracujeme. Je to tam sice moc fajn, ale nepotřebuju tam být i ve svém volném času."

,,Neboj." otočil se ke mně. ,,Pojedeme trošku blíž centru. Jen se zastavíme u nás. Zapomněl jsem mobil." zamračil se. ,,Můžeme jet?" souhlasně jsem přikývla.

Během chvíle jsme vjíždeli na příjezdovou cestu moc pěkného domu. Myslela jsem, že Connor je jedno z těch dětiček, které bydlí ve vile, ale tohle byl naprosto obyčejný rodinný dům. ,,Zajímavě si ho prohlížíš. To, že vydělávám spoustu peněz neznamená, že se chci topit v luxusu." skousla jsem si ret. Jako by četl mé myšlenky. ,,Půjdeš dovnitř nebo?"

,,Děkuju, ale já bych raději počkala v autě." koukala jsem, jak mizí v domě. Když zase vycházel ven, nemohla jsem z něho spustit oči. Vypadal jako pravý opak mého vysněného ideálu, ale hrozně mě to k němu táhlo.

,,Už máš všechno?" zeptala jsem, když se opět posadil do auta.

,,Myslím, že ano." usmál se a vyjel z příjezdové cesty směrek k centru města. ,,Čekalas, že bydlím v nějakém paláci?" snažil se skrýt pobavení.

,,Upřímně?" nadechla jsem se. ,,Myslela jsem, že ano. Přeci jen musíš vydělávat spoustu peněz, což sice není podstatné, ale líbí se mi, že to nedáváš tolik na odiv jako ostatní." pokývala jsem obdivně hlavou.

,,Nemám potřebu ukazovat, že si můžu dovolit to, co si umanu. Nepopírám, že když něco chci, tak si to nekoupím. To koupím, ale většinu peněz dávám na charitu. Něco pro děti, něco pro zvířata a taky seniory. Občas navštívím dětský domov, abych dětem rozdal nějaké dárky. To je podle mě důležitý. Aby si nepřipadaly ochuzené nebo snad nechtěné, vzhledem k tomu, že někteří mají věci, které si ani nezaslouží a oni.. No prostě mi přijde správné to, co dělám a nehodlám to měnit." byla jsem naměko, a když jsem viděla, že i v Connorově oku zajiskřila slzička, párkrát jsem vzlykla.

Beze slova mi podal kapesník a já ho s vděkem přijala. ,,Connore to je.. Moc super, že se snažíš pomoct. Právě u mě vyrostl respekt k tobě." přejela jsem mu po předloktí. Viditelně se napjal a sevřel víc volant. Raději jsem ruku stáhla zpět k tělu.

,,Jsme tady." Connor zastavil před malebnou kavárničkou, nasadil brýle, čelenku a vystoupil z auta. ,,Prosím." obešel auto a otevřel mi dveře dřív než jsem si stihla odepnout pás.

,,Děkuju." vylezla jsem, ale jedna noha se mi zasekla pod sedačkou. Nebýt Connora, válela bych se na chodníku jako placka. ,,Moc děkuju. Nějak mě klame má koordinace." pousmála jsem se a zvedla k němu pohled.

,,Rádo se stalo." držel mě v objetí a usmíval se jako sluníčko. ,,Ehm.." odtáhl se. ,,Jdeme na to kafe?" rozešel se ke kavárně a já hned za ním.

,,Dám si cappuccino." řekl Connor číšnici.

,,Vanilkové latté prosím." mile se na mě usmála a odešla. ,,Je to tu hrozně hezké. Chodíš sem často?"

,,Teď už ani ne, ale dřív jsme sem hodně chodívali s rodiči a jejich přáteli. Jen na to teď nemám tolik času." semkl rty do úzké linky a vypadal zamyšleně. Raději jsem se na nic dál neptala.

,,Vanilkové latté pro slečnu a cappuccino pro vás." usmívala se na nás ta mladá servírka. Spíš na Connora.

,,Děkujeme." taktně jsem jí naznačila, aby odešla.

,,Líbí se ti ve Springfieldu?" nadhodil Connor nové téma k hovoru.

,,Ano. Mám to tu moc ráda. Málokdy se dostanu pryč, takže jsem si tady na to tak zvykla. Ale hrozně se těšim, až zase o prázdninách někam vypadneme." upila jsem ze svého šálku.

,,Už jste s Grace přemýšleli, kam se vydáte?"

,,Vlastně už jsme to párkrát rozebírali, ale nějak jsme se ještě neshodli. Já bych chtěla třeba do Brazílie, ale on by raději na Kubu. Společný návrh jsme měli jen jeden. Bankoko. Obě by nás zajímal jejich život."

,,Wow. Takže bys tam chodila na párty a tak?" pobaveně zvedl obočí.

,,Ne to ne." skousla jsem si ret a on se zavrtěl. ,,Já nejsem zrovna ten typ. To Grace mě vždycky do něčeho uvrtá." pohrávala jsem si se svým šálkem. ,,Já doufám, že už se nikdy tak neopiju." zahanbeně jsem si skryla obličej. ,,To bylo hrozně trapný, když.." zasekla jsem se v půlce věty. ,,No ty víš." musela jsem být rudá až na zadku.

,,No tak." natáhl se přes stůl, přejel mi palcem po hřbetě ruky a mně přejel mráz po zádech. ,,Vždyť se nic nestalo. Já si moc dobře pamatuju, kolikrát se mi tohle stalo."

,,Nepojedeme?" dopila jsem zbytek ze svého šálku a zvedla se.

,,No jasně. Jen zaplatím." zvedl ruku, aby pokynul servírce, že budeme platit.