Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

27

,,Dobré ráno Lily, ráda tě zase vidím." Connorova máma mě hned, jakmile jsem se posadila do auta, mile přivítala.

,,Já vás taky Mackenzie. Jak se máte? A váš muž?" usmála jsem se na ni. ,,Mimochodem, mockrát vám děkuju za odvoz. Já Connorovi ale říkala, že bych to zvládla autobusem, takže si toho opravdu vážím. Děkuju."

,,Ah Lily. Ty jsi opravdu tak milé děvče, jak nám tě Connor vylíčil, dokonce bych řekla ještě milejší." začala jsem se červenat. ,,S manželem se mám oba skvěle. Connor i jeho starší sestra nám dělají jen samou radost. A co ty Lily? Slyšela jsem, že děláš v kavárně."

,,No, dělám. Už jsem tam hrozně dlouho nebyla. Zatím mi to doktor nepovolil, i když si myslím, že to není žádná těžká práce, zvládla bych to."

,,Connor zmínil, co se ti stalo. Byl z toho hrozně špatnej, bylo mi to moc líto." nadechla se. ,,Ale už vypadáš skvěle a Con najednou ožil. Je šťastný." spokojeně se usmívala.

,,Ale já mu několikrát říkala, že za to nemůže. Byla to moje hloupost. Vběhla jsem do silnice, aniž bych se rozhlídla."

,,Já vím, já vím. Nedal si to vymluvit. Ten týden.. No, tu dobu, co si byla v nemocnici se doma ukázal snad jen, aby se vysprchoval a převlíkl. Hrozně za tu dobu pohubl a vypadal furt unaveně." bolelo mě to slyšet. Kdybych dávala pozor, nemuselo se to stát.

,,A vy zůstáváte na koncert?"

,,Většinou ano, ale dneska mám ještě nějakou práci, tak tam bohužel nemůžu zůstat. Myslím, že to Connorovi vůbec nevadí, akorát bych vám tam překážela."

,,Kdepak. Vaše společnost je velice příjemná."

,,Ale prosímtě. Začnu se tady červenat. Jsi vážně lichotnice." přeřadila.

,,Říkám jen pravdu." konverzace nevázla ani na chvíli.

,,Tak jsme tu. Kdyby cokoliv, tak volej, klidně pro tebe přijedu. Bylo milé si s tebou tak hezky popovídat. Tebe by se měl držet."

,,Ale Mac, teď se budu červenat já. Děkuju za svezení a za všechno. Doufám, že se zase brzo uvidíme. Mějte se." mávla jsem na ni a vylezla z auta.

,,Hádej kdo?" po chvíli čekání mi někdo zakryl oči. ,,Samozřejmě já." zachitotal se a otočil si mě k sobě. Měl čelenku i brýle. ,,Chybělas mi." opřel se o mé čelo.

,,Ty mně víc." políbila jsem ho. ,,Nemá mě kdo objímat a líbat." políbila jsem ho znovu. ,,Jak to uděláme?" byla jsem zvědavá.

,,Velice jednoduše. Já ti pomůžu s tím batohem, odneseme ho do hotelu a pak vyrazíme okouknout místo činu."

,,Ty jsi v hotelu?"

,,Miláčku." usmál se. ,,Copak si myslela, že budu spát někde pod mostem? Mám tady kousek odsud pokoj."

Došli jsme před jeden z nejhezčích hotelů ve Springfieldu. Pokoj vypadal naprosto dokonale, až mi to vyrazilo dech.

,,Je to tady fakt nádherný."

,,Je. Pronajali mi ho pořadatelé. Dneska tu přespíme, protože zpívám až večer, tak abychom nemuseli jet takovej kus ve tmě."

,,Jo, dobře. Můžu se tu někde teda převlíknout?" měla jsem na sobě džíny a obyčejné tričko. Chtěla jsem si vzít šaty. Byla jsem fakt nervózní.

,,Jasně, támhle je koupelna." nasměroval mě. Vzala jsem batoh a zalezla dovnitř.

,,Sakra." nešlo mi to zapnout, tak jsem se musela vrátit za Connorem. ,,Zlato? Zapneš mi prosím ty šaty?"

,,Ano." otočila jsem se k němu zády a odhrnula si vlasy. ,,Tak a je to." položil mi ruce na ramena, políbil mě na krk a přesunul ruce okolo mého pasu. ,,Jsi k zulíbání."

,,Děkuju." zastyděla jsem se.

,,Zvládneš to? Nechceš si to rozmyslet?" otočil mě k sobě a podíval se mi do očí. ,,Lily, jestli se na to necítíš.."

,,Dobrý Connore. Zvládnu to. Užijeme si to dneska." jednu ruku jsem mu položila na obličej.

,,Jsi nejlepší." vzal obě moje ruce do těch svých. ,,Společně to zvládneme. Něco pro tebe mám." zašátral v kapse. ,,Je to jen taková drobnost." z malé krabičky vytáhl zlatý přívešek s číslem devatenáct. ,,Na ten tvůj náramek." připl ho k němu.

,,Je to krásný. Jsem ti hrozně vděčná." ještě někam poodstoupil.

,,Ještě květiny. Ty nejkrásnější pro tu nejkrásnější holku." měla jsem na krajíčku. ,,Já.. Musím ti to říct dneska před tím vším.. Lily, záleží mi na tobě víc než na sobě. Jsi ta nejlepší holka, jakou jsem si mohl přát a nikdy bych tě za žádnou nevyměnil. Jsi krásná, milá, chytrá.. Prostě dokonalá. Lily.. Miluju Tě." hrozně mě to dojalo a já začala plakat.

,,Connore." vzlykala jsem. Přistoupil ke mně blíž. Políbila jsem ho. ,,Miluju Tě." jeho vážný výraz zmizel a začal se usmívat jako sluníčko.

Půl hodiny jsme jen tak leželi na posteli. Bez jakýhokoliv slova. Jen jsme se objímali. ,,Pojď. Zajdeme si na oběd. Skvěle tu vaří." pomohl mi zvednout, vzal mě za ruku a poté, co si nasadil brýle a čelenku, jsme vyrazili dolů. ,,Ještě nechci, aby mě někdo poznal, tak si to zatím nechám." vysvětloval mi.

,,To je dobře. Dalo by se říct, že tohle jsou naše poslední soukromé chvilky. Jak to vlastně chceš udělat?"

,,Popravdě už jsem nad tím přemýšlel. Až dojdeme na místo, tak se na chvíli rozdělíme. Budeš furt poblíž mě ale, jasný?" řekl důrazně. ,,Podepíšu se pár lidem, vyfotíme pár fotek a ty se ke mně přidáš. Nebude tak těžký, dostat se přes ten dav. Zamávám na tebe a prostě přijdeš. Zbytek asi domyslíme tam. Myslím, že takhle to bude asi nejlepší."

,,Máte moji plnou podporu mladíku." souhlasila jsem. ,,Ty jo. Tady je to fakt hrozně nádherný." procházeli jsme krásně zdobenou halou s vysokým stropem a nádherně vyhlížejícím lustrem. Za pultem stála mile vypadající blondýnka okolo třiceti let. U dveří stáli dva chlápci v oblecích a u výtahů stáli mladí muži ve stejnokrojích.

,,Ještě si neviděla všechno. A dneska ani neuvidíš." škodolibě se zašklebil.

,,Proč?" zatvářila jsem se zdrceně.

,,Protože to uvidíš až zítra. Na dnešek máme úplně jiný program. Ale ten ti taky ještě neprozradím."

,,No wow." brada jsem musela mít až někde na zemi, když jsem vidělu tu nejkrásnější jídelnu. ,,Tady je to fakt dokonalý. Samozřejmě ne tak dokonalý jako ty." usmála jsem se na něj a on mi věnoval letmý polibek.

,,Prosím slečno." mladý číšník mi odsunul židli, abych se mohla posadit.

,,Mockrát děkuju." vzala jsem si jídelní lístek a začala vybírat. Bylo to vážně těžký vybrat z tolika úžasných jídel.

,,Bylo to výborný, děkujeme." Connor působil tak vyrovnaně, jakoby ani neměl trému, zatímco já se klepala jako ratlík.

,,Ty nemáš trému?"

,,Kdepak. Nevím proč, ale od tý doby, co jsem začal natáčet, tak mě jen tak něco nevyveda z míry. Teda, kromě tebe."

,,Vyvádím tě z míry?"

,,Ani nevíš, jak si mě vyváděla ze začátku z míry. Byl jsem z tebe nervózní."

,,Já z tebe taky." přiznala jsem.

,,No, je na čase, abychom pomalu vyrazili." ten číšník mi opět odsunul židli. Poděkovala jsem a ruku v ruce jsme vyrazili s Connorem z hotelu.

,,Asi jsem tu nikdy nebyla." koukala jsem po všech těch budovách.

,,Vážně ne? Tak to tě sem budu muset někdy vzít na delší dobu." přitáhl si mě blíž a líbl mě do vlasů. ,,Už jen kousek, tak se rozdělíme. Drž se." políbil mě tentokrát na rty. ,,Miluju Tě." zase to řekl, sundal si čelenku, brýle.

,,Taky Tě miluju." poslední polibek a Connor se pomalu vzdálil. Nechala jsem mu náskok a svižně jsem ho následovala.