Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

20

,,Já nechci, abys jezdil domů." udělala jsem smutný obličej, když se Connor chystal odjet. ,,Nemůžeš mě tu nechat samotnou." seděl na mé posteli a usmíval se.

,,Vždyť už je večer a já tu parazitoval celý den."

,,Ale já se tu budu sama bát. Co když mě to bude bolet a ty tu nebudeš?"

,,Bude tu Grace."

,,Chci, aby jsi tu ještě dneska spal."

,,Vážně?" vypadal překvapeně. Chytla jsem ho za ruku a podívala se do těch jeho krásných šedých očí.

,,Vážně."

,,Ok. Přemluvila si mě. Zajedu si domů alespoň pro čistý věci a vysprchovat se." zvedl se. ,,Dejme tomu, že se tak za hodinku vrátím."

,,Vezmi si klíče, ať nemusíš zvonit. Grace stejně dnes zůstává u Logana."

Pomalu jsem se vyhrabala z postele a vlezla do koupelny. Vysvlékla jsem se do spodního prádla.V zrdcadle jsem měla super výhled na hematomy na svém těle. Především v oblasti žeber, na obličeji, na nohách. Snad všude.

Dopřála jsem si opravdu rychlou sprchu, abych si moc nenamáčela stehy na pravé straně břicha. Kousek pod játry.

Když jsem vylezla, zabalila jsem se do ručníku a vešla do pokoje. Vytáhla jsem si čisté oblečení, které jsem si hned poté oblíkla.

Opatrně jsem sešla schody a vydala se do kuchyně. V lednici bylo ještě nějaké jídlo. Vytáhla jsem kuřecí maso a zeleninu.

Pustila jsem televizi, hned najela na youtube a pustila nějaké písničky. Vytáhla jsem prkýnko a začala si vše postupně krájet. Malinko jsem se pohupovala v bocích, ale jen tak, jak mi to můj zdravotní stav dovolil.

Vzala jsem do ruky vařečku a začala zpívat: ,,Maybe I'm foolish, maybe I'm blind. Thinking I can see through this and see what's behind.Got no way to prove it so maybe I'm blind. But I'm only human after all, I'm only human after all. Don't put your blame on me. Don't put your bla.." přestala jsem, jakmile jsem viděla usmívajícího Connora mezi dveřma. ,,Echrm. Ahoj." mávla jsem na něj rukou a zatvářila se jako neviňátko.

,,Proč jsi mi neřekla, že umíš tak skvěle zpívat?" malinko jsem se začala červenat. ,,Co tu vůbec vyvádíš? Neměla bys ležet?"

,,Chtěla jsem jen udělat večeři. Chceš mi snad pomoct?" položil klíče na linku.

,,Jsem mistr kuchař. Pozor." vzal si ode mě vařečku a místo vaření začal zpívat. ,,Přidej se." hodil mi další vařečku. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem začala zpívat s ním. Užívala jsem si té skvělé atmosféry u vaření.

Když začala hrát vcelku pomalá písnička, zanechal Connor vaření a začali jsme společně tančit ploužák. Bylo mi velice příjemné tancovat v jeho objetí.

,,Zatraceně." uskočil ode mě, když se nám začala chytat zelenina na pánvi. Zůstala jsem stát uprostřed kuchyně a pozorovala ho. ,,Zachránil jsem to." poplácal se po rameni a to mě donutilo usmát se. ,,Smích ti sluší."

,,Teď mi nesluší nic." odvrátila jsem se.

,,Sluší ti všechno." objal mě zezadu opatrně okolo pasu a položil svoji hlavu na mé rameno. Ta jeho vůně mě přiváděla do euforie. Hrozně jsem si přála, aby mě obejmul silněji, ale moc dobře jsem věděla, že to kvůli té nehodě ještě nešlo.

,,Bylo to úžasný." vzala jsem svůj talíř, ale on mi ho sebral z ruky, zářivě se na mě usmál a odnesl to do myčky.

,,Měla bys spát." otočil se ke mně, když skončil film.

,,Ještě nejsem unavená." zaprotestovala jsem. Lehl si blíž ke mně, políbil mě na čelo a začal mi přejíždět rukou po zádech. Spánek přišel sám. Ten kluk ví, jak na mě.

,,Lily?" slyšela jsem Connorovo šeptání. ,,Vstávej sluníčko. Musíš na kontrolu a nezapomeň, že máš domluvený oběd s mámou." chtě nechtě jsem otevřela oči.

,,Dobré ráno." protáhla jsem se. ,,Já ještě nechci vstávat." zalezla jsem pod peřinu.

,,Jsi jako malá." slyšela jsem ho smát se. ,,Nezbývá ti nic jiného. Tak vyskoč a převleč se. Jedu s tebou do nemocnice a pak tě hodím za tvou matkou."

,,Achjo. Už lezu." posadila jsem se na okraj postele a protřela si oči. Přešla jsem k šatníku a hned vytáhla černé šaty na ramínka. V koupelně jsem projela svou každodenní ranní rutinu o oblíkla se. ,,Můžeme?" vrátila jsem se do pokoje.

,,Jasně." vyskočil Con na nohy a zamířil z pokoje.

,,Tak jak jsi dopadla?"

,,Všechny výsledky jsou dobré, rány se hojí, cekově je to na dobré cestě."

,,To jsem moc rád." objal mě a políbil na tvář.

,,Mohli bychom se stavit ještě rychle za Jamesem?" navrhla jsem.

,,Chtěl jsem s zeptat na to stejné."

,,Super." zajásala jsem a zamířila na oddělení, kde ležel. ,,Dobré poledne marode." vstoupila jsem do pokoje a uviděla Jamese, jak znuděně sleduje televizi.

,,Lily? Connore? Co tu děláte?" najednou jako by ožil.

,,Slíbila jsem, že se brzo uvidíme ne?"

,,Vypadáš skvěle." objala jsem ho a posadila se na židli vedle postele. ,,Jak se tu máš beze mě? Přiznej, že se ti po mně moc stýská." šťouchla jsem ho.

,,Samozřejmě. Nikdo mi tu nevypráví vtipy."

,,Měli bychom jet." prohlásil Connor asi po hodině.

,,To je škoda. Tak si napíšeme, dám ti svoje číslo." vzala jsem tužku a papír, který ležel na Jamesově stolku. ,,Co to je?" zůstala jsem zírat s otevřenou pusou.

,,Měl jsem to schovat. Ještě to není hotový."

,,A co to je?" Connor začal být taky zvědavej.

,,No přece vy dva. Mám rád kreslení a ruka mě navedla tak, že z toho vyšel obrázek vás dvou."

,,Je to nádherný." otočila jsem to na Connora, aby to taky viděl. Pootevřel pusu a zíral.

,,Wow. Já.. Já nemám slov, Jamesi. Jak jsi to dokázal? Jak sis zapamatoval tak detailně moji a Lilyinu tvář?"

,,Na vás dva se nedá zapomenout." pousmál se. ,,Napiš mi tam to číslo. Napíšu ti, až to bude hotový, potom bych ti to chtěl věnovat Lily." objala jsem ho okolo krku. Napsala jsem mu své číslo a odešla s Connorem pryč.

,,Kdy se zase uvidíme?" otočila jsem se na sedačce ke Connorovi, když zastavil před restaurací, kde jsem měla sraz se svou matkou.

,,Doufám, že brzy. Vlastně máme od středy volno, takže bychom mohli odpoledne někam vyrazit." otočil se i on na mě.

,,To by bylo moc fajn, takže si napíšeme?" položil mi ruku na odhalené koleno.

,,Napíšeme. Děkuju za víkend a.. Moc se omlouvám za to, co se ti stalo. Byla to moje chyba." viditelně polkl a podíval se z okna.

,,Podívej se na mě." chytla jsem jeho tvář do dlaní a otočila ji k sobě. ,,Nebyla to tvoje chyba a už se tím netrap. Stalo se, stalo. Už to nevrátíš, ale můžeš na to zapomenout."

,,Jsi úžasná." nahl se ke mně a vtáhl mě do poměrně silného objetí. Malinko to zabolelo, ale zaťala jsem zuby a vydržela. ,,Tak běž, aby na tebe máma nečekala moc dlouho." odtáhl se ode mě.

,,Dobře. Tak se uvidíme kdyžtak ve středu. Pa Connore." ještě jsem se nahla a věnovala mu letmý polibek na tvář.

,,Lily?" zastavila jsem se mezi dveřma a otočila se k němu. ,,Budeš mi chybět." musela jsem se usmát.

,,Ty mně taky." vydala jsem se do restaurace a u jednoho ze stolů spatřila svoji mámu, jak na mě čeká. Neváhala jsem a šla za ní.