Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

09

,,Tak co vybereme?" rozhlížel se Connor po tabuli s filmy.

,,Šmoulové 3, to bude super. Prosím." zaškemrala jsem.

,,Já bych šel i na Ghost in the Shell. Vypadá to zajímavě." promnul si bradu. ,,Navíc mám rád akčňáky." nahodila jsem psí oči. ,,Vždyť já tě jen škádlím." cvrnkl mě do nosu. ,,Vyhrálas. Jdeme na šmoulové 3." vděčně jsem se mu zavěsila za paži. Malinko se napnul pod mým dotykem. To jsem snad nakažlivá? ,,Popcorn?" zastavil u stánku a já pokývala hlavou.

,,Děkuju." vzala jsem si od Connora popcorn a velkou colu, kterou k tomu přikoupil. ,,Kdy jedeš na intr?" zeptala jsem se, zatímco jsme kráčeli do sálu.

,,No jo, intr. Vůbec se mi tam nechce. Jedu hned potom, co tě bezpečně dopravím domů." jemně mávne rukou a koutky mu přitom zacukají.

Sedíme vedle nějakého zamilovaného páru, který se každou chvíli hihňá a něco si šeptají. Když se začali líbat, chtěla jsem se propadnout do země. Raději jsem koukala na plátno a věnovala pozornost svému popcornu. Tajně jsem zajásala, když se v sále setmělo a začal film.

,,Tak co na to říkáš?" smáli jsem se, když jsme vycházeli ven z kina.

,,Bylo to super. Jsem rád, že jsi to vybrala." hluboce se nadechoval. ,,Ale už nemůžu." chytal se za břicho. ,,Sice jsem zvyklej posilovat, ale myslím, že po tak vydatném smích se moje břišáky zdvojnásobý." nad tím jsem se začala svíjet smíchy ještě víc. ,,To není vtipný." šťouchl do mě. ,,Vždyť zítra se ani nehnu."

,,Ale prosímtě. Ty to zvládneš. Jsi snad chlap ne?" plácla jsem ho po zádech a zbývající popcorn mu vypadl z ruky.

,,Hej! Já ho chtěl jíst." zamračil se a vzal mě do náruče. ,,Teď se ti pomstím." chtěla jsem něco namítat, ale nešlo to. Zastavil u fontánky, položil mě na zem a vystříkl na mě vodu.

,,Ahh. Já tě zabiju." rozběhla jsem se za ním. Běhal okolo fontánky a já za ním jako pejsek. Cákali jsme na sebe jako malé děti. ,,Stůj ty zrádče! To si vypiješ!" byla jsem mokrá od hlavy až k patě a ani on už nebyl suchý.

,,Ha." obrátil se do protisměru a rozběhl se proti mně.

,,Co to děláš?" snažila jsem se rychle dostat pryč, ale chytil mě okolo pasu a zastoupil mi cestu. Ruce si položil na okraj fontány a uvěznil mě u sebe.

,,Myslím." zašeptal mi tak tajemně, že mi naskočila husí kůže. Ucítila jsem jeho dech na krku. ,,Že tě asi kousnu." snažila jsem se vysmeknout, ale Connorovi ujely ruce a oba jsme zapadli do fontány.

,,Pff." prskala jsem vodu, kterou jsem nedopatřením nabrala do pusy. ,,Cos to udělal?" potopila jsem mu hlavu. ,,Vypadám jako zmoklá slepice." snažila jsem se vyškrábat ven, ale noha mi podjela a já se vykoupala ještě jednou. Connor už se válel smíchy venku. ,,To není vtipný." procedila jsem skrz zuby, i když bych se nejraději smála taky.

,,Teď tu musíme oschnout." lehl si na trávník a nechal se ozařovat slunečními paprsky.

,,Vážně?" zeptala jsem se. ,,A nevadí ti, že tady chodí tolik lidí a někdo by nás mohl vidět?"

Opřel se o lokty a nadzvedl si brýle. ,,No a? Potřebuju uschnout. Máš snad strach, že se rozšíří nějaká fáma o nás dvou? Toho bych se nebál." ušklíbl se a zase si lehl.

,,Jak myslíš." vzdala jsem to a uvelebila se vedle něj. Nebyl zrovna velký pařák, ale sluníčko se do nás příjemně opíralo. Pomalu jsem začala ztrácet kontrolu nad svými myšlenkami.
Když jsem si řekla, že jsem celkem suchá, přetočila jsem se na břicho. Nevím, jak se mu to povedlo, ale Connor podřimoval. Byl tak sladkej. Vzala jsem stéblo trávy a jemně ho polechtala na nose. Roztomile zamručel a přejel si rukou přes obličej. Udělala jsem to znovu. Tentokrát mě chytil za zápěstí a překulil mě na záda.

,,Ty malá potvůrko." zasmál se. ,,Co s tebou teď udělám?" byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na svých rtech a to vysílalo elektrické výboje po celém mém těle. Jen kousek, abych ho mohla políbit. Co to plácám? Skoro ho neznám. Mírně jsem zatřepala hlavou, abych tu myšlenku zapudila.

,,Měli bychom jet domů." nechtěla jsem. Raději bych se zakousla do těch jeho rudých rtů. A dost!

,,To asi ano." vyditelně polkl a vstal. ,,Tak vstávej padavko." podal mi ruku a pomohl mi na nohy.

,,Opravdu jsi mě nazval padavkou ospalče?" protočila jsem oči cestou do auta.

,,Hele!" zatvářil se ublíženě. ,,Já nemůžu za to, že to tam s tebou bylo tak fajn a uklidňující." bránil se. Fajn? Hm. ,,A to sluníčko tak příjemně hřálo." zaculil se na mě.

,,Jasně. Taky bych to mohla brát tak, že tě nudím."

,,Jen malinko." šibalsky mrkl a já ho praštila do ramene. ,,To bolelo." na oko se zamračil a z ničeho nic zvážněl opravdu. ,,Vem si klíče a jdi do auta. Hned přijdu."

,,Co se děje?"

,,Vysvětlím ti to v autě. Jdi prosím." jeho výraz byl naléhavý, tak jsem poslechla a vydala se sama. Čekala jsem asi deset minut, než Connor doslova doběhl a naskočil. Nastartoval a rychle jel.

,,Vezeš mě, jako bys mě ukradl." poznamenala jsem.

,,Promiň." ubral na plynu a zase se usmíval. ,,Viděl jsem tam jednu partu holek, které mě už delší dobu skoro stalkují. Všude mě poznají a pak se ke mně nahrnou společně s dalšíma lidma. Chtěl jsem tě toho ušetřit. Musel jsem utéct, jinak by mě tam drželi hrozně dlouho." prstem poklepával na volant.

,,Kam to jedeš?" zabočil jinam, než měl.

,,Ještě tě chci vzít na nejlepší zmrzlinu ve městě. Neboj, nechci tě opravdu unést." pootočil hlavu ke mně a pak se zase vrátil ke koukání na silnici. Nic jsem nenamítala.

Sedli jsme si na opuštěnou lavičku nedaleko zmrzlinového ráje. ,,Mmm." pochutnávala jsem si na svém kopečku jogurtové zmrzliny.

,,Je dobrá viď?" zeptal se Connor a já se místo odpovědi začala chechtat. ,,Co jsem řekl tak vtipnýho?" měl na nose zmrzlinu a mně to přišlo opravdu vtipné.

,,Neřekl." lapala jsem po dechu. Stáhla jsem ze svého kornoutku ubrousek a setřela mu to. ,,Čuně." posmívala jsem se mu. Instintivně si ještě svým ubrousek přejel po nose a rtech.

,,To není vtipný. Každej není tak dokonalej jako ty víš?" rýpl si do mě.

,,No to není. Já jsem ta nejdokonalejší na světě." postavila jsem se na lavičce a rozpřáhla ruce. Connor se začal chechtat na celé kolo. ,,Co jako?" zatvářila jsem se ublíženě.

,,Nic. To jsi nějaká moucha, co chce vzlítnout, ale máš mokrý křídla?" jemně jsem ho kopla do zadku.

,,Prosím? Moucha? Já jsem víla. Kouzelná." zamávala jsem rukama. ,,Jsem prostě skvělá no."

,,Jasně. Tak pojedeme domů kouzelná vílo. Budu muset na ten pitomej intr." zašklebil se a postavil se. Chytil mě okolo pasu a sundal mě z lavičky na zem.

,,Děkuju za pomoc." dloubla jsem ho do žeber než jsme vyrazili k autu.