Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

16

,,Nemůžeš za to. To já. Vůbec jsem neměl přistupovat na natáčení. Mám to moc rád, ale už mě unavují ty holky a to, že nemám skoro prostor normálně žít. Někdy je to fakt hrozně psychicky těžký." na krk mi dopadla slza.

,,No tak." namáčkla jsem se k němu co nejvíc. Jestli bude brečet, budu taky. ,,Zvládneš to. Slyšíš? Máš to rád, proto to zvládneš. I holky jako Camil. Na světě jsou i jiné holky než takové jako ona." šeptala jsem mu do vlasů slova útěchy.

,,Třeba jako ty." pocítila jsem úsměv, protože svým obličejem byl přitisklý na můj krk. ,,Jsem rád, že jsem tu s tebou." je úžasný.

,,Vstávej. Přišli jsme se pobavit a nepřišli jsme, abychom si nechali zkazit večer od Camil." postavila jsem se a natáhla ke Connorovi ruku.

,,Máš pravdu." vstal, ale moji ruku nepustil. ,,Už mě tu nemůžeš nechat samotnýho."

,,Nenechám." palcem jsem mu přejela po tváři. Když jsem konečně zamezila očnímu kontaktu, vzala jsem si od něj flašku a napila se. ,,Teď ty." vrátila jsem mu ji a čekala až zopakuje to co já. ,,Jsi blázen." řekla jsem uznale, když ji vypil do dna.

,,Ale do tebe a vezmi si moji mikinu, v tom svetříku ti musí být zima." usmál se a odvedl mě tancovat. Nechala jsem jeho poslední poznámku plavat a tancovala.

,,Jsem tu asi jediná střízlivá." šeptla jsem spíš sama pro sebe, když jsem se rozhlížela. Lidé tu pili, tancovali, dokonce se tady líbali i ti, kteří spolu běžně nemluví.

,,Sejdeme si.. Teda sedneme si?" Connorovi se motal jazyk.

,,Jasně." skoro spadl na zem. Seděli jsme tam asi deset minut naprosto beze slov. Najednou se o mě Connor opřel a zavrtěl se.

,,Mmm." protáhnul se, chytil mě okolo pasu a zavrtal se mi mezi hlavu a rameno.

,,Connore?" zatřásla jsem s ním. On usl. Musela jsem se usmívat. ,,Tak pojď." pokusila jsem se ho probudit a zvednout.

,,Kam mě vedeš Lilečku?" opile škytl.

,,Spinkat opilče."

,,Hahaha, spinkat. K tobě jdeme spinkat?" opíral se o mě. Vlastně jsem ani nepřemýšlela, kam ho odvedu.

,,Jasně Connore. Jdeme spinkat ke mně."

,,Jupí. Já budu spinkat u lilečka." furt se opile usmíval a blábolil.

,,Jsme tady." pomohla jsem mu posadit se na schody, aby si mohl sundat boty.

,,Jsem taaak unavenej." protáhl se a odkopl boty bokem.

,,Tak pojď do postele." za pomoci všech svých sil jsem ho odtáhla do svého pokoje a položila se na postel. ,,Voní jako ty." zavrtal se mi do peřin a objímal můj polštář.

,,Ty Connore?"

,,Co?" zamumlal.

,,Ví tvoje máma, že se nevrátíš domů?"

,,Neví." svíral pevně polštář v objetí.

,,Bože. Kde máš telefon?"

,,Hledej šmudlo." hihňal se.

,,Už ho mám." zvedla jsem ho ze země. ,,Teď lež, zavolám alespoň tvojí mámě, aby se o tebe nebála." přistoupila jsem k oknu a vytočila číslo Connorovy matky. ,,Dobrý večer paní Evansová.. Moc se omlouvám, že volám takto pozdě, vím, že jsou tři hodiny a vy jste určitě spala. Jsem Lily, Connorova kamarádka. Jen jsem vám chtěla říct, že Connor nedorazí domů.. Kdepak, nic se mu nestalo, malinko to přehnal s alkoholem, tak jsem ho vzala k nám.. S tím si nedělejte starosti.. Určitě mi to nevadí, udělala jsem to ráda.. Samozřejmě.. Dobře.. Nashledanou a doufám, že jsem vás neotravovala." po dlouhém rozhovoru s jeho matkou jsem hovor vypla. Chtěla pro něj přijet, ale to je hloupost.

Vytáhla jsem ze skříně pyžamo a zalezla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala své dlouhé blonďaté vlasy a nasoukala se do pyžama.

Connor ležel natáhnutý přes celou moji postel, ale nepřestával mačkat můj polštář. V rámci možností jsem mu spravila peřinu a šla si lehnout ke Grace do pokoje.

,,Lily? Žiješ?" slyšela jsem někoho šeptat, ale oči jsem nechala zavřené. ,,Lily?" sakra, kdo mnou třese. Opatrně jsem od sebe odlepila víčka.

,,Connore?" mrkala jsem na něj. ,,Už jsi vzhůru?" prohrábla jsem si vlasy a posadila se na posteli. ,,Kolik je hodin?"

,,Skoro dvě. Tady máš kafe." podal mi šálek. Na to, jak vypadal v noci, vypadal teď skvěle. ,,Pojedu se domů převlíct a za hodinku se pro tebe stavím jo?"

,,Hmm. A proč se pro mě stavíš?" poťukal mi na čelo.

,,Zapomnělas na mě?" zatvářil se dotčeně. Vzpomněla jsem si.

,,Jak bych mohla?" pousmála jsem se a napila se.

,,Tak ve tři." vstal a políbil mě na čelo. Zírala jsem s otevřenou pusou. Když si uvědomil, co udělal, strnule se postavil. ,,Promiň. Nevím, co to do mě vjelo."

,,To je dobrý." pousmála jsem se na něj, protože mě jeho gesto potěšilo.

Čekala jsem dokud se nezaklapnou dveře domu a rychle jsem vyletěla z postele. První zastávka koupelna.

Stihla jsem rychlou sprchu, ale ne umýt si vlasy. Pak vyčistit zuby, z vlasů udělat vysoký culík a nanést decentně řasenku.

Na sebe jsem si vzala bílé šatičky a perlový náhrdelník, který jsem dostala od babičky, když tu ještě byla.

,,Už běžím." otevřela jsem dveře.

,,Jak to děláš, že ti to furt tak moc sluší?" nad Connorovými slovy jsem malinko zrudla. ,,Jsi nádherná." objal mě a já ho pozvala dál.

,,Jen si vezmu telefon a můžeme jít. Kam vlastně jdeme?"

,,Ty jsi hrozně zvědavá." usmál se. ,,Nechám si to ještě pro sebe." protočila jsem nad tím oči.

,,Tak můžeme." nazula jsem si bílé tenisky a vyšla dveřmi, které mi Connor gentlemansky otevřel. ,,Děkuju." zamkla jsem dveře a zamířila k jeho autu.

,,Prosím slečno." otevřel mi i dveře od auta.

,,Jste velice pozorný mladý muž. Děkuji." zapla jsem pás a čekala až se posadí na místo řidiče. ,,Už mi řekneš, kam jedeme?"

,,Ne." jeho odpověď byla velice strohá.

,,Tak si to nech pro sebe." snažila jsem se znít lhostejně.

,,Taky že nechám."

,,Co tu děláme?" zastavili jsme před dětským domovem.

,,Je první sobota v měsíci. Pokaždé sem chodím, ale chtěl jsem strávit sobotu i s tebou, takže jsi tu se mnou. Pokud ti to teda nevadí."

,,Jak by mohlo."

,,To je dobře. Uvidíš, že si je zamiluješ, hlavně Margo. Když se nad tím zamyslím, je ti docela podobná." otevřel kufr od auta. ,,Pomůžeš mi?" začal vytahovat tašky s hračkama a já mu ochotně pomohla.

,,Connore, děti už se na tebe hrozně těší. Hlavně Margo se chodí furt ptát, kdy už se tu objevíš." otevřela nám postarší mile vypadající žena. ,,A kdo je tato mladá dáma?" koukla na mě.

,,Nel, to je moje kamarádka Lily. Lily, moc rád bych ti představil Nel. Vede tenhle dětský domov."

,,Ráda tě poznávám. Konečně nějaká dívka. Už jsme si mysleli, že si Connor nikoho nenajde."

,,Ale no tak, jsme jen kamarádi."

,,Taky vás ráda poznávám." odpověděla jsem. ,,Ano, s Connorem jsme opravdu jen přátelé."

,,Jak myslíte děti." pousmála se. ,,Uvidíme, jak dlouho vám to kamarádství vydrží." zašeptala si spíš pro sebe, ale já to slyšela. Connor se usmíval a já se na jeho úsměv nemohla vynadívat.