Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

04

,,No tak. Prosím uvolni se a buď taková, jaká jsi byla včera. Ani nevíš, jak jsem byl rád, že jsem konečně potkal někoho, kdo mě nezná a nepokouší se mě sbalit jen kvůli mé slávě. Vlastně jsi první, která se mi necpala do postele. Nikdy jsem takovou holku nepoznal. A tebe.. Tebe chci opravdu poznat." byl najednou tak roztomilý.

,,To říkáš všem?" vyletělo ze mě. ,,Omlouvám se. Já to tak nemyslela." hrozně jsem se zastyděla. ,,Já jen, že nejsem holka na jednu noc, jak jsi nejspíš zvyklej. Nehodlám být jedna z těch naivních kraviček, které skočí na ten tvůj sladkej úsměv." nevím, proč jsem byla tak naštvaná.

,,Tohle si o mně vážně myslíš? Že jsem takovej? Že spím s každou?" ve tváři se mu odrážela bolest a mohla jsem za to já. Z toho jeho pohledu jsem uvnitř umírala. Nezasloužil si to ode mě. ,,Moc mě to mrzí Lily, protože já myslel, že ty jsi jiná, že bychom se mohli poznat, ale asi jsem se spletl. Promiň, ale už bych měl vyrazit domů. Měj se." seskočil s židle a rychle zmizel v chodbičce.

Chvíli jsem seděla jako opařená, než mi došlo co jsem provedla. Rychle jsem se zvedla a doufala, že ho zastihnu.  Vyběhla jsem z domu a viděla, jak jeho záda mizí v dálce. Rozběhla jsem se za ním. ,,Connore." zakřičela jsem. ,,Prosím stůj Connore." ještě jsem přidala. Chytila jsem ho za ruku a tak ho přinutila zastavit.

,,Co ještě? Chceš mi ještě říct, jakej jsem děvkař, i když jsem v životě měl jednu holku a to je mi devatenáct? Tak prosím, jen do toho!" otočil se na mě a já si všimla jeho zarudlé tváře. Tak hrozně jsem zalitovala svých slov. Snažila jsem se spolknout všechnu tu vinu, která chtěla na povrch v podobě slz. Nikdy jsem se necítila hůř.

,,Connore já jsem.. Omlouvám se." svěsila jsem ruce a koukala na špičky jeho bot. ,,Jsem hrozná kráva. Myslela jsem, že jsi stejnej jako ostatní. Hrozně mě mrzí to co jsem řekla, protože ty jsi.. Ty jsi na mě tak hodnej, přitom já si to ani nezasloužím." slzy jsem měla na krajíčku. ,,Můžeš mi odpustit?"

Zhluboka se nadechl a mně ukápla první slza. Rychle jsem ji setřela, aby to neviděl. ,,Nemám ti co odpouštět." křivě se usmál a mně se nehorázně ulevilo. ,,Tak co teď? Vrátíme se to dopít?"

Udělalo mi to takovou radost, že jsem ho objala. Musela jsem stoupnout na špičky. Malinko ho to zaskočilo, ale nakonec mi objetí vroucně obětoval.

,,Lily?" vzhlédla jsem k němu. ,,Kde máš boty?" podívala jsem se na zem a všimla si, že nemám boty.

,,No asi doma." zahihňala jsem se.

,,Tam jsou ti teda platný. Jdeme?" přikývla jsem a vydali jsme se zpět do domu.

,,Mmm. Je to moc dobrý. Jsou v tom jahody?" zeptal se, když upil. Na rtu se mu udělal knírek a já se tomu zasmála.

,,Ah ano. Jsou tam jahody." furt jsem se smála a on chudák nechápal. ,,Moc hezkej kníreček." prstem jsem obkreslila své rty.

,,To je trapas." usmál se a utřel si to a zakryl si obličej. ,,Budeme dělat, že se nic takového nestalo."

,,Tak dobře. Řekni mi, jak jsi se dostal k natáčení na youtube." ten kluk mě opravdu začal zajímat. On se zdál tak upřímný až mě to překvapovalo.

,,Jsou to asi tři roky. Byl jsem ještě takovej trapáček. Ale k věci. Ve škole jsme dostali za úkol, abychom si vybrali nějaké téma a natočili na toto téma video. Já si vybral hladomor ve světě. Popisoval jsem tam všechno i východiska a podobné věci. Můj spolužák to dal na youtube a začalo to mít hroznej úspěch. Spousta lidí tam psala, že bych měl natáčet videa jako youtuber, protože mám skvělý přednes a takový. Byl jsem zvědavý, jestli bych měl úspěch a díky tomu jsem tam, kde jsem. Ze začátku jsem občas natočil nějaký kecací videa a vydával covery. Teď vlastně točím spoustu videí a spousta lidí to sleduje. Setkávám se hodně i s kritikou, ale moc si ji neberu." pokrčil rameny.

,,Takže umíš zpívat?" rozzářila jsem se.

,,Myslím, že docela ano. Rád zpívám, když hraju na kytaru. Občas koncertuju, ale to jen třeba jednou za měsíc, i když je spousta nabídek. Nechtěl jsem s tím začínat vůbec, ale zpěv mě hrozně naplňuje, takže.. Ale tohle všechno mám jen díky rodičům, kteří mě podporují."

,,Tak to je úžasný. Taky bych chtěla mít takový vztah s rodiči." napila jsem se. ,, A co fanoušci?"

,,Ehm. Mám jich spousty. Všech si hrozně vážím, ale někdy je toho moc i na mě. Kvůli tomu jsem tě vlastně srazil, protože jsem utíkal před nějakýma holkama, které mě tam málem snědly. Jsem za ně opravdu moc rád, ale když se chci pobavit, tak to není dobrý. Pravých přátel mám jen málo. Jsem hrozně rád, že nikdo nezná moji adresu, protože bych to asi jinak nezvládl. Můžu mít osobní otázku?"

,,Samozřejmě. Vždyť já tě tady taky vyslýchám." zakřenila jsem se na něj.

,,Nekřeň se. Vypadáš potom až moc roztomile." začala se mi do tváří hrnout krev. ,,Co se stalo, že nevycházíš s rodiči?"

,,Echrm.." zakuckala jsem se a on mě poplácal po zádech. ,,Už je to dobrý. Je to složitější. Můj táta je alkoholik. Pokaždý, když se opil hodně, tak mámu hrozně zmlátil, občas i mě. Jednou jsem byla hospitalizovaná v nemocnici, ale protože jsem se ho hrozně bála, tak jsem řekla, že jsem spadla ze schodů. Tehdy jsem si slíbila, že to tak nenechám, že až mě pustí, tak s tím něco udělám. Prosila jsem mámu, aby šla se mnou. Slibovala jsem jí lepší život. Řekla, že nemůže, protože by si ji stejně našel a mohlo by to dopadnout hůř. Jeden večer, když chtěl zase zmlátit i mě, jsem se zamkla v pokoji." polkla jsem. ,,Naházela jsem si věci do kufru a počkala až usne. Našla jsem mámu ležet na gauči. Plakala. Klekla jsem si vedle ní a znova ji prosila, aby šla se mnou. Odmítla. Hrozně jsem brečela, že ji tam nechám s ním. Řekla jsem, že se pro ni jednou vrátím. Utekla jsem ke Grace, která dostala tenhle dům. Je to skoro rok a mně bylo ještě sedmnáct. Od tý doby jsem se pokoušela přemluvit mámu, ale ještě se mnou neodešla." seskočila jsem na zem a utekla do pokoje. Svalila jsem se na postel a začala brečet nad tou vzpomínkou.