Poznali jsme se omylem (DOKONČENO)

37

,,Vrať se do pokoje. Uvidíme se později." v nedělní podvečer jsme se po celém dni ve městě vrátili do hotelu. Connor mě nechal ve vstupní hale a odběhl pryč.

Otevřela jsem dveře a vešla do apartmánu. Hned jsem zamířila do ložnice. Rozsvítila jsem světlo a ozářila tak celou místnost.

Můj pohled hned spočinul na obrovské krabici a bílé obálce na posteli.

Malými krůčky jsem došla už k posteli a vztáhla ruku k obálce. Vytáhla jsem z ní bílý papír se zlatým lemováním.

Byla to pozvánka na charitativní ples v jednom z nejkrásnějších hotelů v celém Los Angeles.

Byl tam ještě jeden papír. Vytáhla jsem ho a rozdělala.

,,Ahoj lásko. Překvapení. Čeká na tebe v té krabici. Doufám, že ti to bude. Do deseti minut u tebe budou dvě vyzážistky. Chci, aby sis tenhle večer pamatovala až do konce života. Abys vzpomínala na chvíle strávené dohromady. Budeš nádherná. Ty jsi nádherná. V osm hodin pro tebe přijde řidič. Počkám na tebe na místě. Na svoji popelku. Miluju Tě, a když budeš chtít, snesu pro tebe i modré z nebe."

Oči se mi zaplnily slzami. Bylo to krásné gesto a byla jsem za něj hrozně šťastná.

Otevřela jsem krabici a zůstala stát jako opařená. Byly tam dlouhé bílé šaty jako pro princeznu. Vzala jsem je do ruky a vytáhla. Vršek trošku zdobený a sukně nadýchaná a volně spuštěná až k zemi. Pod tím byla krajková bílá škraboška a bílé jehlové boty olemované taky krajkou.

,,Tady jste. Tak jdeme na to?" ve dveřích se objevily dvě ženy okolo třiceti let. ,,Nevloupali jsme se, nebojte." pousmála se ta jedna. ,,Connor nám dal kartu. Já začnu s líčením a Kat, ty udělej zatím nehty."

,,Jasně Marry, jdeme na to. Tak si sedněte slečno." odsunuli křeslo, které stálo u velkého zrcadla, abych se mohla posadit.

Posadila jsem se a dámy se hned pustily do díla. Během chvíle přišla pokojová služba s kávou.

,,.. A jednou mě dokonce štípl do zadku před šéfem, když jsem dělala v tý makléřský firmě." s oběma jsem si potykala a hrozně jsme se nasmáli.

,,Já mám nehty hotový." pousmála se Kat a prohlídla si svoji práci.

,,Vypadají nádherně." prohlédla jsem si je. Jednoduché bílé s malými kamínky.

,,Taky mám hotovo. Ale ještě než se podíváš, obleč se."

Stoupla jsem si k posteli, na které ležely šaty, boty i škraboška. Marry mi pomohla se škraboškou a konečně mi dovolila, abych se na sebe podívala.

,,Proboha." zatajil se mi dech. ,,To je nádhera." připadala jsem si opravdu jako princezna.

,,Jsi krásná." usmály se na mě obě. ,,My už půjdeme, tak hezký večer a snad zase někdy."

V osm hodin se ozvalo klepání na dveře. Nejistě jsem přistoupila a otevřela.

,,Slečna Simonsová?"

,,Ano."

,,Smím Vám nabídnout rámě?" muž z ochranky mi elegantně nabídnul ruku a já přijala. ,,Moc Vám to sluší slečno." pochválil mě cestou dolů.

,,Děkuju." začervenala jsem se.

Nervózně jsem vystoupila z auta a vydala se k hotelu.

,,Slečna Simonsová?" přišla ke mně postarší paní.

,,Ano, to jsem já." odpověděla jsem.

,,Pan Evans už na Vás čeká uvnitř. Mám Vám vyřídit, že se nemusíte bát, že si Vás i v takové spoustě lidí najde."