Edrest 2: Tohle už není hra✔

5.Kapitola

Jídelna Paláce nebyla zas tak velká, jak jsem si ji představovala, ale malá taky zrovna nebyla. Celá moje rodina by se do ní vešla dvakrát, možná třikrát a to možná některé příbuzné ani neznám.
Nejvíce místa zabíral dlouhý stůl, je kterému se vešlo snad přes třicet židlí (nepočítala jsem to raději) a přikrýval ho čistě bílý ubrus se zlatým zdobením. Přesně uprostřed něj stály dvě větší židle, tedy spíše křesla se znaky měsíce a slunce vyřezanými do vysokých opěrek celého dřeva, které jistě označovaly místa královské dvojice. Vedle křesla s měsícem seděla Auris a trpělivě na nás čekala, zatímco služebné doslova tancovaly kolem stolu, jak dokončovaly přípravy na večeři. Porcelánové talíře, šálky, stříbrné příbory i květiny ze zahrady jako ozdobu stolu a pár svíček, kterých bylo v celé místnosti zapáleno více.
Blue si hned sedla naproti Auris a s lítostivou tváří ji řekla, že její rodiče se omlouvají, ale nebudou s námi jíst. To malou princeznu rozesmutnilo, ale statečně zahnala všechny chmury a usmála se na nás.
"Alespoň se mohu najíst s vámi." pokusila se znít vesele, i když na ní bylo vidět, že se trápí nepřítomností svých rodičů.
"To ano," sedla jsem si vedle Blue a Auris věnovala široký úsměv. Miriel mi slétla z ramene a přistála na stole, kde ji služebné připravily stoleček a židličku tak akorát pro drobné víly jako je ona. Měla dokonce i talířky a příbory v malé podobě, což bylo nehorázně roztomilé a připomínalo mi to vybavení domku pro panenky, i když o dost kvalitnější a zdobebější.
"Líbí se ti to?" zjišťovala Auris a přitom natahovala krk, aby viděla na Miriel, která si spokojeně sedla na židli s rudým polštářkem. "Nechala jsem ti připravit speciálně pro tebe."
"Je to dokonalé!" vykřikla nadšeně a lehce se zhoupla na židli.
"To jsem ráda," řekla radostně Auris.
"Konečně něco tvoji velikosti." podotkl Dean vedle mě. V té svoji vybledlé košili a kožené vestě tu u stolu docela vyčníval, ale vůbec si nevšímal nesouhlasných pohledu služebnictva, které kolem nás neustále pochovalo, jak už začali pomalu nosit jídlo.
"Hele, já nemůžu za to, že jsem malá!" bránila se hned Miriel, ale pak to nechala být, protože ji drobný víl s ohnivými vlasy a rubínovými křídly, které byly tvarem podobné těm jejím donesl jídlo. Poděkovala mu, za což si vysloužila úsměv a mrknutí. Během vteřiny byla rudá jak rajče a raději se pustila hned do jídla, aby si toho nikdo nevšiml.
My taky již dostali jídlo. Trochu smetanové polévky, zeleninovou směs s jedlými kvítky, bramborem a kousek ovocného dortu s cukrovou polevou. Zdaleka to nejlepší jídlo, co jsem zde v Edrestu snad měla.
Během večeře panovalo povětšinou ticho, pokud jsme se nebavili o tím, co jsme prožili nebo o nových kouzlech, která by se mohla Auris začít učit. Nikdo nechtěl začít mluvit o dnešku, ani o možné budoucnosti. Nechtěli jsme přidělávat malé princezně starosti, i když bylo znát, že i ona se tomu tématu schválně vyhýbá a obezřetně volí svá slova.
"Zůstanete tu i přes noc?" zeptala se Auris hned jak dojedla svůj kousek dortu. Vyměnila jsem si pohledy s Deanem a Blue, už předtím jsme se dohodli, že bychom měli najít Miho co nejdříve, ale ne kde budeme přes noc.
"To asi ne, princezno." odpověděla za nás Blue, "My si najdeme nějakou krčmu ve městě."
"Aha, škoda," hlesla smutně Auris a pohled svých modrých oček zabodla do stolu.
"Musíme najít Miho, Solomona a Kaina, abychom se s nimi podělili o to, co jsme zjistili." vysvětlila jsem ji a pomalu vstala, když mi na rameni přistála Miriel. I Dean už byl na nohou, zato Blue ještě seděla na židli a starostlivě si prohlížela Auris, která neměla měla již na krajíčku, ale zřejmě před námi nechtěla plakat, tak se snažila slzičky zahnat.
"Auris," začala Blue tiše, což přimělo malou princeznu zvednout lehce hlavu a zadívat se na ni. "Neloučíme se nadobro. Slibuji, že pokud přežiju, tak sem do Paláce vtrhnu jako potopa a ani horda stáží s tím nic nenadělá. A představím ti svoji drahou přítelkyni, která pochází z posvátného národa Aneū." řekla povzbudivě a přitom vstala od stolu. Auris teď na ni hleděla s jiskřičkama naděje i pobavení v očích.
"Slibuješ?" chtěla si být jistá, i když s tím jak vážným tónem Blue mluvila nemohlo být pochyb o tom, že by sem klidně nakráčela i jako zombie.
"Slibuji," přisvědčila.
"Dobře, pak se vraťte živí a zdraví." rozloučila se s náma a jako jediná, kromě služebnictva, zůstala v jídelně.
Já ji ještě na rozloučenou zamávala, než jsme zahli za roh a pomocí pár otázek na kolemjdoucí služky a jednoho elfa jsme se vymotali že spletitých chodeb Paláce. Nakonec nám pomohlo to, že tu kdysi Blue byla a některé chodby poznávala, ale vzhledem k velikosti místa jsem se stejně divoká jak rychle jsme stáli před branami, kde už nebyl takový rozruch. Zato strážní na nás nechápavě hleděli, což jim nemám za zlé. Vždyť nás neviděli vstupovat a my najednou vyjdeme hlavní branou jakoby to byla samozřejmost. Naštěstí to nijak neřešili, i když pár otázek měli.
"Tak kde začneme?" jen pohled na tmavou ulicí před náma, jenž osvětlují jen kouzelné kameny v lampách nebo svíce v oknech, mi připomíná jak je vlastně Eriell velké město. Ani v Praze bych si neodvažovala hledá Daph, aniž bych ji předtím nezkusila zavolat. Pravda, Daph. Tu budu muset potom taky najít a promluvit si s ní.
"No, vím o pár místech, kde by mohla Miho být a nejsou moc daleko." nadhodila Blue a očima zkoumala jedenu skupinku kousek od nás, která se bavila o dnešních událostech.
"Měli jsme se dohodnout na místě setkání." povzdechl si Dean a já s ním musela souhlasit.
"To měli, ale s tím už nic nenaděláme. Tak pojďte, ať si doméně najít i nějaký ten nocleh." pobídla jsem jsem je a sama vyšla do poloprázdné ulice. Blue nám hned začala udávat směr a Miriel mi po chvilce usnula na rameni, takže jsem ji musela chytat do rukou, aby nespadla na zem.

(Takže... mám na vás otázku, drazí čtenáři; Chcete, abych využila té trochy znalostí z drakologie, co ovládám a jako další monstrum dala do příběhu něco z dračího rodu??? Času na odpověď máte spoustu, než se vymotáme z Eriellu tak uteče ještě dosti kapitol... tohle ještě popravdě nemám naplánované >_> Ale v dalších dvou kapitolách se můžete těšit na ty dvě slibované postavy; jedna ženská, jedna mužská.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)