Edrest 2: Tohle už není hra✔

31.Kapitola

“Co jsi tím myslela, Blue?” chtěla hned vědět Miriel, když jsme zašly do domu.
“Co asi? Že to těm dvou bude spolu slušet.” usmála se na mě a otevřela dveře do kuchyně. Malá víla zastavila na místě a zaraženě popoletovala chvíli ve vzduchu, než hlasitě vykřikla, až jsem nadskočila leknutím.
“Cože?! Lia a Dean?!” upřela na mě nevěřícně svoje růžová očka. “On se ti líbí?” Zdá se, že ji už znám docela dobře, když jsem od ní podobnou reakci čekala. Akorát chudák moje hlava, teď bolí ještě víc a nic s tím nezmůžu. Trochu pochybuji, že tu mají ibuprofen nebo něco podobného. Chytla jsem se za bolavou hlavu a zauvažovala, co ji na tuhle otázku odpovědět.
Jestli se mi líbí? No, není to zrovna typ kluka, u kterého bych očekávala, že se do něho zamiluju. Někdy bych se k němu vážně neznala, ale už mi několikrát pomohl a ta jeho starostlivost, která ho činí svým způsobem i roztomilým. Ty jeho doteky a polibky… jo, asi se mi líbí a to dost. Dokonce jsem dík němu i zapomněla na to špatné, co se stalo, i když ne zcela.
“Ano, líbí se mi. Mám ho ráda,” ruka mi pomalu klesla k boku, když jsem se na malou vílu lehce pousmála. Zmateně zamrkala, jak se snažila vstřebat moje slova. Zato Blue vypadala spokojená, naprosto spokojená. No, taky jistě doufala, že se my dva dáme dohromady, seč nevím, jaký je teď přesně náš vztah… když jsme o tom jaksi nemluvili.
“Eeee, a proč? Vždyť je to jen idiot, co to náhodou umí s mečem.” namítla, jak ji to nešlo na rozum. Ona ho prostě neměla ráda a to se tolikrát shodli.
“Bylo to přeci jasné už od začátku, Miriel. Osud je osud, přeci jen mají požehnání od šťastného manželského páru.” Blue nás těmihle slovy popohnala do kuchyně, kde začala prohrabovat hned skříňky a uvažovat nad tím, co bychom mohly uvařit.
“Tomuhle já nevěřím!” nechala se hned slyšet malá víla.
“O co vůbec jde?” chtěla jsem vědět já. Už předtím na něco takového narážela, tehdy u Miho. Tehdy řekl Dean, že něčemu takovému nevěří, pokud si pamatuji dobře.
“No, prakticky jde o předurčení. Bohové nedávají svoje požehnání jen tak někomu, víš. Oni nejdřív nahlédnou do tvého osudu a pak se rozhodnou, zda si jejich požehnání zasloužíš či ne. Takhle můžou dokonce vidět toho, kdo tvůj život změní, toho pro nějž bys obětovala vše a on pro tebe.” usmála se přímo na mě a položila na stůl nějakou tu zeleninu, kterou našla. “Tady v Edrestu, když ti dá požehnání bohyně nebo bůh a ty pak potkáš někoho, jemuž zase požehnal druh či družka toho boha, co požehnal tobě, pak jste si předurčeni. Ale jestli vám to výjde nebo je je už jaksi vedlejší věc.”
“To je přece šílené,” vzala jsem si do ruky nůž a začala zeleninu, zatímco Blue našla ještě nějaký rendlík a postavila ho přede mě.
“Možná, ale zní to hezky.” věnovala mi další úsměv, “Nikdo neříká, že je to pravda. Ale vy dva se podle mě k sobě náramně hodíte. Navíc jsem si jistá, že vůbec nechtěl abys odešla.” vše, co jsem zatím očistila, začala krájet a házet do většího rendlíku před námi. Tohle bude zřejmě polévka, alespoň myslím. Navíc jsem si dosti jistá, že on nebyl jediný, kdo nechtěl abych odešla, i když podle toho jak se tehdy v Paláci tvářil… Kdybych už tehdy odešla (spíše mohla odejít), pak bych se jistě vrátila. Už jen kvůli nim a malé princezně.
“Já taky nechci, abys odešla…” hlesla tiše Miriel, která si sedla vedle rendlíku a sem tam pomohla Blue s utíkajícím kouskem zeleniny.
“Já vím,” prstem jsem ji jemně pohladila po drobné hlavičce.
“Takže vy dva teď spolu chodíte, nebo co?” zvědavě na mě pohlédla, až jsem ustala v práci.
“To… přesně nevím.” povzdechla jsem si. Měli bychom si o tom asi promluvit, ale teď se mi jaksi nechce řešit něco, co možná ani nebude mít budoucnost. Pokud zemřeme, pak si chci jen ještě alespoň trochu užít života, to ano, ale taky chci udělat vše proto, abychom přežili. A až potom řešit tyhle otázky, zvlášť když se bude chtít vrátit domů a on tu chce jistě zůstat.
“No tak, Lio. Možná se z téhle naší malé výpravy již nevrátíme živí, tak se neboj jít za tím, co chceš.” drcla do mě bokem Blue, “Snad nechceš zemřít a něčeho litovat?” To mi připomnělo to, co říkalo moje druhé já. V minulém životě jsem umřela, aniž bych něčeho litovala. Ať byl můj minulý život tady na Edrestu jakýkoli, tak jsem ho zřejmě žila naplno, aspoň takový mám pocit.
“Máš pravdu.” drcla jsem do ni nazpátek, což vyvolalo salvu smíchu.
Uvařily jsme nakonec zeleninovou polévku a brambory s falešnými karbanátky, protože moc masa nezbylo. Hikku říkala, že odpoledne zajde do města pro pár zásob a kluky pošle na lov, když se za námi na chvíli v kuchyni stavila, aby vzala džbán s vodou.
Trénink, vaření, lov či úklid. Takový byl snad každý den a ani jeden z nich nebyl nijak akční. Dva týdny utekli jak voda, kterou Blue ovládala opravdu mistrně. Taky se naučila pár nových kouzel a teď zvládla i mnohem lépe měnit vodu v páru nebo dokonce i led, ale ten nedokázala zatím udržet na moc dlouho. I když podle jejích slov, je to stále déle, než její první pokusy. Mnohem lépe zvládala vodu jako takovou.
Já pomalu přicházela na to jak zvládnout ty dvě magie a přitom neublížit ani sobě ani někomu jinému v mém okolí. Sice mi ty vzpomínky z minulého života pomohly, jenže stále jsem si to musela ozkoušet a dostat do ruky. A čím těžší kouzlo, tím to bylo horší. Ale boj s mečem a lukostřelba mi šla opravdu skvěla. Taky jsem měla dobrého učitele a sem tam mi pomáhal i Kain, když byl Dean na lovu.
S Deanem jsme často trávili večery povídáním nebo prostě jen v tichosti jeden vedle druhého. Samozřejmě se to neobešlo bez pár polibků, jenomže většinou s námi zůstávala Miriel s tím, že musí dohlédnout na to, že se bude Dean chovat slušně.
Takhle jsme strávili dva týdny, kdy se toho moc zajímavého nedělo. Dokonce jsem neměla žádný divný sen, ani Luna mě nenavštívila a Eyvie s Dariis nic nepodnikaly. Ale tak nějak jsem tušila, že se žene bouře. Určitě se chystá něco, jen nevím co a kdy.

(Takže, co myslíte, že na ně Dariis připravila??? Věřím, že stopro budete překvapeni^^ ale stejně jsem zvědavá, co si myslíte, že by mohla udělat. A co myslíte, výjde to Deanovi a Lie??? Na listu Smrti jsou dvě jména... kdo myslíte, že umře??? Nebo koho byste viděli rádi mrtvého???
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)