Edrest 2: Tohle už není hra✔

10.Kapitola

Na nějakou chvíli se mi ještě podařilo usnout, i když jsem stále nad tím, co mi řekl Dean. Prý abych podobné sny zatím považovala jen za sny, pokud se neukáže, co jsou vlastně zač. Nejsou tak temné, ani děsivé jako těm sen kde byli všichni mrtví, nebo kde umřela Auris a já málem taky. Je to spíš jako bych znovu prožívala dětství, jen tohle dětství není moje, ale někoho úplně jiného. Někoho, jsi zřejmě pochází z Edrest či pocházel.
Když jsem se probudila, tak už byl pokoj ozářený raními paprsky slunce, které procházely oknem, co již nebylo zakryto okenicemi. Vedle mě na polštáři stále pochrupkávala Miriel rozvalená na zádech a Nessa, která neměla daleko odpádu z postele.
"Dobré ráno, Lio." pozdravila mě Blue ze země, kde skládala deku a uklízela ji zpátky do skříně spolu s ostatními. Hoši jsou už asi všichni vzhůru. Nedivila bych se tomu, to jen Miriel dokáže prospat celý den.
"Dobré ráno," odpověděla jsem ji a posadila se na posteli zrovna, když Nessa přepadla přes okraj a narazila na tvrdou zem.
"Jauvajs," vyjekla a naštvaně zanadávala podlaze.
"Dobré ráno, Nesso." řekly jsme zároveň s Blue a pobaveně si vyměnily pohledy. Sedla si na postel a s ublíženým pohledem se na nás zamračila.
"Bylo by dobré, kdyby mě někdo vzbudil předtím, než jsem dodala na zem." zamručela podrážděně a nazula si boty.
"Ale no ták, alespoň jsi zaručeně vzhůru. To tady Miriel budeme muset budit násilím." Blue prstem ukázala na spící vílu po mém boku. Nessa s přese mě naklonila, aby viděla na Miriel a nechápavě zavrtěla hlavou.
"Ona ještě spí?"
"Miriel je velký spáč." mírně jsem do malé víly strčila a přiměla ji pootevřít víčka. Rozespale si zívla, odstrčila můj prst a otočily otočila se na bok, aby dal dál pokračovala v ničím nerušeném spánku.
"To teda," začala se smát Nessa, čímž Miriel probudila. Sedla si na polštáři s nafouknutými tvářemi a vztekle pohlédla na zelenovlasou bojovnici, která pokračovala dál v zuřivém smíchu. Zatím Nessu nedokážu vůbec pochopit. Ještě před chvilkou byla naštvaná a teď se směje jak divá malé ospalé víle.
"Čemu se ta holka směje?" chtěla vědět.
"Bojím se, že zřejmě tobě, Miriel." odpověděla ji pomalu Blue, zatímco já raději slezla z postele a začala se oblékat.
Pozorovat jak malá víla vzlétlává do vzduchu, přičarovává si hůlku, s jejíž pomocí provádí silnější kouzla a jediným jejím máchnutím směrem k Nesse ji nechává pokropit podivnou tmavou tekutinou, bylo vážně zvláštní. Ani na Deana nepoužila svoji kouzelnou hůlku a to se věcně hádájí, ale Nessa ji podle všeho naštvala víc. Hlavně ji vzbudila tím, že se jí smála. Miriel si našla svého nepřítele číslo dvě (nebo tři?).
"No, kluci už by měli být po snídani, tak co kdybys s Miriel šla už dolů do kuchyně, což jsou dveře napravo a já se postarám o Nessu." navrhla Blue směrem ke mě a já velmi ráda souhlasila. Miriel mi hned s tichým 'hmpf' dosedla na rameno a začala si česat vlasy, které byly lehce rozcuchané jako ty moje. Taky bych asi měla použít hřeben, ale teď jsem raději vyšla z pokoje ven a rychle za sebou zavřela.
"Ty jedna malá... !" zareagovala Nessa trochu opožděně a já byla ráda, že Miriel neslyšela, co zasyčela na konci věty. Nebylo to moc pěkné slovo.
"Moc nesouhlasím s tím, aby tahle malá holka šla s námi proti Dariis." pokračovala v česání svých dlouhých blond vlasů a umně přitom udržovala rovnováhu, když jsem scházela schody.
"Něco podobného jsi říkala, když jsme měli vyrazit s Deanem skrz Vlčí průsmyk a navíc, bude se nám hodit každá pomoc v boji proti Dariis." nepříliš spokojeně souhlasila s mými slovy pokývnutím drobné hlavy. Alespoň, že chápala naší situaci a nutnost jakýchkoli spojenců, i kdyby to měl být někdo koho zrovna nemusíme v tímto boji musí jít neshody stanou jinak můžeme prohrát.
To je jak z nějakého nepovedeného fantasy příběhu. Teď bych raději prožívala nudnou romanci, než se hnala do boje s neznámým nepřítelem, který působí problémy celému Edrestu.
Dveře, co měly podle Blue vést do kuchyně, byly dokořán otevřené a já tak mohla jasně slyšet, jak mluví o zásobách na cestu pro šest lidí a přibližné cestě. Hoši s ničím nemeškali a už začali plánovat, za což jsem jim trošku vděčná, protože sama bych netušila kde začít.
Zastavila jsem se na druhém schodu a trochu si upravila volné vlasy spadající mi na záda, abych nevypadala jako strašidlo, co zrovna vylezlo z bažin a až pak vstoupila do malé, ale postup prostorné kuchyňky. Menší jídelní stůl s čtyřmi židlemi zabíral sice takřka celý prostředek místnosti, avšak stále se dalo pohodlně projít kolem k lince z kvalitního dřeva, kde teď stala Miho a chystala na velký talíř další chutně vypadající koláče.
Solomon, Kain i Dean seděli u stolu a popíjeli zřejmě čaj z ještě kouřících hrnků a Neru právě vycházel ze dveří komůrky, kterých jsem si všimla až teď. Byly docela nenápadné, dřevo třech dveří někdo natřel stejnou barvou jako celou kuchyni a výhled mi taky na nějakou chvíli zastínila Miriel, jenž honila mlsná a jak viděla koláče, tak byla hned u Miho.
"Dobré ráno vespolek." ostatní mi věnovali taky rychlý pozdrav a Kain uvolnil svoji židli, abych si mohla sednout a sám se opřel o parapet okna, i když jedna židle byla stále volná. Přesto jsem si ochotně sedla vedle Deana a vzala si koláč z talíře, který Miho položila přede mě.
"Ať ti chutná-desu. A kde jsou Blue s Nessou-desu?" zasedla volnou židli a zvědavě čekala na mou odpověď, jenže já ten měla pusu plnou lahodného koláče s borůvkovou příchutí.
"Nessu jsem okoupala vodou z mokřin, které se nacházejí kousek od Vílího hájku." řekla Miriel s naprostým klidem a dosedla hned vedle talíře, kde si utrhla kus koláče a začala jíst. Miho se tě představě lehce zasmála a sama si vzala koláč.
"Tebe bych nechtěl naštvat." podotkl Solomon a znovu upil ze svého hrnku, přitom vrhl nenápadný pohled Deanovým směrem.
"Jistě si to zasloužila." oplatil mu chladně pohled, než očima sklouzl k malé víle na stole.
"Taky že ano! Vzbudila mě a ještě ke všemu se mi smála." stěžovala si Miriel, čímž mě překvapila a ne jen ona i Dean mě překvapil. Možná by z nich přeci jen mohli být přátelé, seč si jistě brzy najdou záminku k další hloupé hádce. Ale doufat stále mohu.
"Ty jsi mi teda víla, takhle využívat svoje schopnosti. Co tahle být trochu užitečná a uschovat některé zásoby pomocí své magie?" naklonil se nad stolem Neru a věnoval Miriel dlouhý pohled, kterým ji vyzýval k odpovědi.
"Fajn," hlesla nakonec v souhlas, "Ale chci za to pár bonbónků."

(Nessa s Miriel si zatím moc do noty nepadly... no, snad se ještě skamarádí, co myslíte??? Mimochodem už máme přes 1k přečtení, moc vám děkuji za vaši podporu. Těší mě, že je tolik lidí, kterým se můj příběh líbí =^-^=
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)