Edrest 2: Tohle už není hra✔

21.Kapitola

Několik vrávoravých kroků, které jsem byla schopna udělat o moc vzdálenost mezi mnou a Daph nezkrátily, ale já stejně nedokázala přimět své nohy poslušnosti, i když jsem tam moc chtěly ujištění, že není byť ta nejmenší šance, že by byla naživu. Zato Roccon u ní byl opravdu rychle, po tvářích mu stekla první slza, když ji sevřel ve svém náručí a políbil ji do vlasů. On mi skutečně měl rád.
Zamlžil se mi pohled, neviděla jsem jak Kain i Blue doběhli k Deanovi, jenž se nějak nezvedal ze země. Ani Nessu, která šla utěšit chudáka Roccona a už vůbec konejšivá slova Miriel, co se mě snažila uklidnit.
Až potom mi uslzených pohled padl na ležícího Deana a ty dva u něj. Černé vlasy měl vzadu ulepené stále tekoucí krví, kterou se Blue snažila zastavit tlustým nánosem masti z jedné z dóziček a Kain mu přitom držel hlavu a mluvil na něj. Došlo mi, že Daph je možná mrtvá, ale Dean ještě ne. On ne.
Otřela jsem si oči a nehodou tím odstrčila Miriel, která na mě překvapeně zamrkala. Pár ráznými kroky jsem už klečela u Deanovy hlavy a snažila udržet další slzy tam, kde jsou.
“C-co…?” zadrhl se mi hlas v hrdle.
“Lio?” Blue ke mě zvedla pohled.
“B-bude v pořádku?” popotáhla jsem a sledovala, jak Blue starostlivě nanáší mast na ránu, co ani nebyla moc dobře vidět.
“Jo, udělám vše, co je v mých silách, aby by zase vcajku.” řekla pevným hlasem a začala se prohrabovat v batohu, ale já její ruce odstrčila a sama našla obvazy. S Blueinou pomocí jsem Deanovi ovázala hlavu a doufala, že třeba otevře oči a upne ty dva obsidiány na mě. Dalšího mrtvého bych teď nezvládla.
“Ale jak ho dostaneme do města?” zauvažoval nahlas Kain, který byl sice stále v šoku z toho, co se stalo, ale i tak byl schopný racionálního myšlení. Hřbetem ruky jsem si otřela post zbloudilých slz a pohledem se schválně vyhýbala místu, kde ležela Daph. Teď musím být silná a pokusit se být i k užitku.
“Co tahle vytvořit nějaká nosítka?” navrhla Miriel zúčastněně a přitom přistála na Deanově hrudi, která se naštěstí stále pravidelně zvedala.
“Dobrý nápad,” Kain mi opatrně položil Deanovu hlavu do klína a začal něco z čeho by ta nosítka udělal. Do holeně se mi zařezal ostrý kámen, o který se jistě při dopadu na zem praštil, ale ignorovala jsem to a jemně odhrnula jeden černý pramen z Deanovy tváře.
“Ježíši, co se tady stalo?!” známý hlas doplněný zvířecím zavrčením vyšel zpoza mých zad. Blue s Miriel měly krásný výhled, zato já mohla jen natočit lehce hlavu. Za námi na seděly na velkém, ehm muflonovi zkříženém se zubrem, protože se mu to na normálního muflona zdálo nějak tlusté a chlupaté, Hikku s… Erin?! Ta malá modrovlasá víla nějak od posledně vyrostla, teď vypadala jako osmi leté dítě a to růžové kimono ji vážně slušelo.
“Hikku? To… Solomona otrávil jed zoreta, zabil Liinu kamarádku…” to slovo řekla pomalu a svoje oči zabodla s opatrností a smutkem na mě. “A zranil tady Deana, co ho chtěl zastavit.” dodala v rychlosti, když už velké zvíře zastavilo těsně u nás.
“Erin mu může pomoci, už zvládá jednoduchá léčivá kouzla a Joffy ho uveze.” sesedla ze zvířete, které právě pojmenovala Joffy a pomohla i Erin. Ta maličká víla hned přispěchala ke mě a napřáhla drobné dlaně nad Deanovu hlavu, z nichž hned začalo proudit světle modré světlo.
“Kaine!” zavolala na hnědovlasého rytíře Hikku a už k němu běžela. Na něčem se tiše domlouvali, než se vrátila k nám. Kain teď směřoval k Rocconovi, Nesse a mrtvému tělu Daph.
“Páni, jsi dobrá Erin.” Miriel si sedla na moje rameno a sledovala počínání modré víly, která byla už teď o dost větší jak ona.
“Jaktože je najednou tak velká?” ta otázka mi z úst utekla sama.
“To protože je ve druhé fázi svého vývoje. Její druh vypadá jako lidé, když vyroste a umí se měnit v drobné víly jako je Miriel. A to všechno jen kvůli tomu, že se rodí z lidských emocí.” vysvětlila mi hned pohotově Blue.
“Dobře dámy, konec keců a pomožte mi ho naložit na Joffyho záda, abychom mohly vyjet. Naštěstí je kousek odsud jeden opuštěný dům, co ještě nedávno obýval jeden můj kámoš. Tak pojďme,” popohnala nás Hikku a sama odstrčila malou Erin, když se pokoušela opatrně zvednout Deana. Blue ji hned pomohla a já se snažila taky nějak, i když to šlo z mě pozice vážně špatně.
Bylo těžké, protože náš paladin nebyl zrovna nejlehčí, ale nějakým zázrakem jsme ho dokázaly posadit na toho velkého muflono-zubra a zajistili ho několika pruhy látky.
“Bezva, tak můžeme vyjet.” konstatovala nakonec Hikku a Erin jako opička zopakovala její první slovo.
“A co oni?” prsten jsem ukázala na zbytek naší skupinky, který něco probíral.
“Postarají se o pohřeb, Kainovi jsem popsala cestu, takže potom trefí.” odpověděla mi Hikku a poplácala Joffyho po plecích, aby se rozešel a ten milerád poslechl. Vrhla jsem k Rocconovi, Kainovi a Nesse poslední pohled. Naposledy jsem prohlédla na Daphino bezvládné tělo a se slzami v očích následovala velké zvíře přes planinu k menšímu hájku nízkých stromů, který byl od nás asi jen půl míle.
Po chvíli chůze mě malá Erin chytila za ruku, a když jsem k ní stočila překvapený pohled, tak se jemně usmála jakoby mi chtěla dodat síly. Pevně jsem ji drobnou ručku stiskla a zkontrolovala jestli Dean nepadá. Nevím, co bychom dělali, kdyby se tu neobjevila Hikku s tím svým Joffem a Erin. Asi bychom vyrobili nosítka a nějakým zázrakem došli do města… možná. Dosti o tom pochybuji. Dřív bychom všichni psali únavou a Dean… Dean…
Do očí se mi znovu nahrnuly slzy. Děkuji bohyni, děkuji i všem ostatní bohům krom té, co mě tak zdržela a to pro nic. Proč se to muselo stát? A proč byla ta temná verze Solomona v mém snu, kde zabil princeznu a chystal se zabít i bohyni Anelis? V tom snu, ve kterém mě málem zabila Eyvie… a jak ona věděla, že se tu něco stane? Přišlo mi to trochu jako předem přichystané, ale to by přece nedávalo smysl.

(Ještě mě prosím nezabíjejte... nebojte vše se spraví, já h to tak přeci nemohla nechat. No, dneska už asi žádnou kapitolu nenapíšu, priorit můj mozek zamrzl jako nohy pamenky, co dostala sestřenka, ale zítra na tím zapracuju, abych mohla ve čtvrtek vydat... tak mi držte palečky a přejte inspiraci^^
Děkuji za komentáře, vote i to, že jsme se přehoupli přes 2k přečtení^^

Vede Sayu-chan~)