Edrest 2: Tohle už není hra✔

26.Kapitola

On mě… on mě… nedokázala jsem najednou dát dohromady jedinou smysluplnou myšlenku. Proč to udělal?
Vášnivý a přitom něžný s jednou ruku kolem mého pasu a tou druhou mi zajel lehce do vlasů. Nedokázala jsem mu odolat. Moje rty začaly spolupracovat s těmi jeho až se mi krátil dech a dlaně jsem mu opřela o hruď, kde mu pod košilí zběsile bušilo srdce. Stejně jako mě.
Po několika nekonečných vteřinách jsme se od sebe oddělili, oba mělce dýchajíc a s růžovými tvářemi. Ani jeden z nás nic neřekl, ale to ticho nebylo vůbec trapné. Ne, přeci jen mi právě dál jasné jasně najevo, co cítí aniž by musel něco říci, tak co ještě by měl dodávat? A já… pevně jsem semkla rty a zamyslela se nad svými pocity. Měla bych mu to říci, měla bych… otevřela jsem ústa, abych mu pověděla, co mám na srdci, ale on mě umlčet prstem, který mi přiložil k rtům.
“Dík, že sis o mě dělala takové starosti.” jemně mě prsty pohladil po tváři.
“Ty jsi mi už tolikrát pomohl a dokonce zachránil život…” vyšlo že mě bez rozmyslu. Proč mi děkuje podruhé? Je to divné, navíc po tom, co mě políbil.
“Ještě jsem nedomluvil,” smutně se pousmál a nadechl se k dalším slovům, “A omlouvám se, že jsem ti je vůbec způsobil, ale… Solomon… já… nedokázal sledovat jak kvůli němu trpíš...” dostal ze sebe pomalu, což mi moc nesedělo k tomu jaký vždy je a posledních pár slov sotva zašeptal, ale přesto jsem je slyšela a mě srdce vynechalo několik úderů, jak nemohlo uvěřit tomu, co právě řekl.
“Deane,” vydechla jsem tiše.
“Ať tvé tělo večer ovládal kdokoli,” probodl mě těmi svými obsidiány, “Jsem té osobě vděčný, protože jinak bych si to asi ani neuvědomil.” Těmihle slovy mi vyrazil dech, naštěstí jen na chvíli. Takže to pro něj bylo stejné? Možná za to může ta moje touha se vrátit domů. Jenže kdybych netužila po návratu domů, tak bychom se vůbec nemuseli potkat nebo bychom spolu necestovali.
“Já taky,” hlesla jsem tiše, oplácejíc mu pohled a sledovala jeho lehce překvapenou reakci, kterou následně nahradil úsměv, co snad patřil jenom mě.
“O tomhle bychom před ostatními měli raději pomlčet, alespoň nějakou chvíli… po tom co se stalo,” zarazil se uprostřed věty a pohledem si mě starostlivě prohlédl. Narážel teď na smrt Daph a Solomona otráveného jeden zoretů, což mě donutilo přikývnout a sklopit zrak. Dean kolem mě obmotal obě svoje ruce a sevřel moji maličkost v pevném objetí a já si schovala hlavu do jeho košile. Připadala jsem si v jeho náruči tak v bezpečí, že jsem málem zapomněla na to, abych vzbudila Miriel.
“Asi bych měla jít vzbudit Mi-” už jsem chtěla vstát z jeho klína, když upevnil svůj stisk a pevněji mě objal. S hlavou opřenou o jeho rameno jsem překvapeně zamžikala a zachvěla se, když jeho teplý dech ovanul moje ucho.
“Upřímně doufám, že teď už nad dost důvodu tu zůstat, strážce.” zašeptal tiše a jemně nasál moji vůni. Dík včerejší koupeli voním hlavně po bylinkách z mýdla, jejíž vůně mi pomohla večer usnout. A tím strážcem, narážel tím snad na moji zmínku o strážci Edrestu? Pokud se nemýlím, tak to moje takzvané druhé já říkalo, že rozhodnutí zde zůstanu je jen a pouze na mě. Ale teď bych asi raději neměla nic říkat, kdoví jestli tohle vše vůbec přežijeme. Tuhle otázku budu řešit až tohle vše skončí. Až nebude žádná Dariis, ani Eyvie.
“Lio! Kde jsi?” ozvalo se rozespale z mého náramku, což donutilo Deana povolit sevření a já tak mohla hladce vyklouznout z jeho náruče.
“Zdá se, že Miriel se probudila sama.” podotkl lehce nespokojen s tím, že jsem rychle prodloužila vzdálenost mezi námi.
“Měla bych jít za ní a převléknout se a ty… ty si dej koupel.” zasmála jsem se a otevřela dveře, ale předtím než jsem vyběhla schody mi neunikl jeho nechápavý pohled, které vystřídalo lehké zděšení. Ne, že by přímo smrděl, jen myslím, že mu uklidňující koupel pomůže.
“To jako, že smrdím?” volal ještě za mnou, ale to už jsem ignorovala a brala schody po dvou. Teď mě zajímala jen Miriel a to jak funguje spojení přes ten náramek. Protože pokud jsem mohla slyšet ji, tak je možné, aby i ona slyšela, o čem jsme si povídali. Nechci mít před ní nějaká tajemství, ale… no, ona nebude zrovna nadšená z mých citů k Deanovi.
Před dveřmi do pokoje stála Hikku s mým oblečením a zrovna se chystala vejít dovnitř, když si mě všimla. Jejím obličejem se mihl vědoucí pohled, ale nic neřekla. Ne, místo toho mi jen předala oblečení a vydala se po schodech dolů s tichým pískáním nějaké mě neznámé melodie. Tak si říkám jestli jako zvířecí mág rozumí jejich řeči a pokud ano, tak… potřásla jsem nad tím hlavou. Vždyť je to úplně jedno, ne? A co, tak ji nějaký ptáček vyštěbetal, co se dělo v pokoji, kde ležel Dean a já raději ani nechci vědět, co všechno ji ten ptáček mohl povědět.
S oblečením v rukou jsem vešla do pokoje, kde si rozespalá víla česala vlasy a snažila se mít oči otevřené, ale přesto tak trochu klimbala. Jistě by ráda ještě nějakou dobu spala, jenže i tak je vzhůru a vypadá to, že je rozhodnutá už neusnout. Jsem zvědavá zda ji to výjde.
“Dobré ráno, Miriel.” dosela jsem na postel, a přitom si začala sundávat košili, abych se mohla obléknout do svých šatů. Voněly hezky po… šalvěji nebo něčemu tomu podobnému, možná trocha vanilky a špetka růžového oleje. Zajímalo by mě čím to prala. Asi jedním z těch bylinných mýdel.
“Dobré,” odvětila Miriel a upřela na mě svoje velká růžová očka. “Kde jsi byla?”
“Zkontrolovat Deana,” nač lhát, že? Byla jsem ho zkontrolovat a navíc tu moji druhou magii budeme muset probrat tak či tak. Miriel na mě vytřeštila oči a prohlédla si moji maličkost již převlečenou v šatech a následně svoji pozornost přemístila na košili vedle mě.
“To jsi za ním šla v jen v té košili?! Tak to doufám, že se ještě neprobral.” zřejmě má v sobě mnohem více studu, než já. Mě tahle maličkost došla až teď. Byla jsem v klučičím pokoji jen v košili a spodním prádle!

(Tak jsem se rozhodla teď vydávat hlavně o víkendu, snad vám to nebude vadit... chudák Miriel, asi bude mít chuť něco Deanovi provést >_> No, to uvidíme v další kapitole. A na ti se můžete těšit zase další sobotu, protože jinak asi vážně nebudu stíhat... za to může menší sek, stěhování a dlouhé hledání tabletu =))
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)