Edrest 2: Tohle už není hra✔

7.Kapitola

Byl to malý dvojpatrový domek vtěsnaný mezi další takové. Šedá omítka by potřebovala trochu opravy, zvláště kolem dveří, k nímž vedli tři menší schůdky a oken, která zdobily nové vypadající okenice.
V horním patře se ještě svítilo, i když jen v jednom okně a to ještě je všemu mohla být klidně ložnice a my tak přišli v opravdu nevhodnou dobu. Ale Nessa si s tím nedělala vůbec starosti, zdolala těch pár schůdků a silně zabouchala pěstí na dveře.
“Haló, Neru!! To jsem já, otevři!” zařvala do toho tak silně, až mi Miriel polekaně vyletěla v náruče a zjišťovala, co se děje. Já si zas, co nejrychleji přikryla uši a dosáhla, že zůstanou potřebné na svém místě, protože Nessin hlas byl neuvěřitelně silný.
“Hej, neřvi tak.” zavrčel na ni Dean a zastavil ji ruku, kterou stále bušila do dveří. Naštvaně se na něj zašklebila.
“Kde Jde to jsme a kdo je ta holka?” přistála mi na rameni Miriel, když jsem si z nich sundala ruce.
“To je Nessa, lesní žínka a bojovnice, co nás zavedla k domu Nerua, přítele Miho.” shrnula jsem ji to a zběžně i nalíčila naše setkání v poslední hospůdce.
“Tak hele, já se vás jenom snažím dostat za vaši kamarádkou, tak mě laskavě nech...” vytrhla se mu a chtěla znovu zabušit na dveře, ale ty se s lehkým vrznutím otevřely a ona tak skončila uprostřed věty. “Ahoj, Neru. Neruším?” vykouzlila na rtech nevinný úsměv s naprosto ignorovala fakt, že dotyčný před ní stojí v pyžamu.
Neru byl jen o něco málo vyšší jak já a právě teď si nás všechny lehce ospale prohlížel svýma smaragdovýma očima, které se leskly v matném světle svíček. Delší rudé vlasy mu spadaly do obličeje, takže si je musel rukou upravit, aby jen chvíli na to překvapeně zamrkal na Nessu.
“Nesso? Co tu chceš tak pozdě večer?” zmateně si prohlédl i Deana, Miriel, mě a Blue, která ho doslova skenovala pohledem.
“No, tady tohle tři, ehm teda čtyři, hledají Miho. Tak jam si říkala jestli není náhodou u tebe.” nakoukla mu nenápadně přes rameno do domu a neustále se na něj usmívala.
“Omlouvám se, nechtěli jsme rušit. Jen máme pár docela dosti důležitých novinek.” Blue ji rukou jemně odstrčila ode dveří a věnoval Neruovi omluvný pohled. Ten ihned zpozorněl pro zaznění slova ‘důležitých.’
“Prostě ji pošli pryč, Neru-desu. Musíme ješt-” zazněl k nám hlas Miho z chodby za jeho zády, který ovšem docela rychle umlkl, když spatřila nás. “Blue, Deane, Lio, Miriel!” vyhrkla a už nás všechny vítala vřelým objetím.
“Našli jsme Miho!” radovala se Miriel a šťastně poletovala okolo, než znovu zaparkovala na mém rameni. “Tak můžeme jít teď spát?”
“Ale jistě-desu. Jen mi povíte, jak jste mě našli a co se dělo v Paláci-desu.” a všechny nás začala cpát do domu i Nessu.
Uvnitř to vypadlo velmi útulně a přesto skromně. Několik svícnů na svíce nebo kouzelné kameny bylo pevně přiděláno do zdí chodby a pár z nich právě osvětlovalo schody do patra a kus chodby, v níž jsme stáli. Po pravé i levé straně schodiště se nacházely dveře, pro teď zavřené a napravo od schodů vedla dál potemnělá chodba.
“Jen nevím jestli bude dost místa a dek.” podotknul Neru poněkud nervózně. Asi nečekal, že by kdy měl v domě tolik lidí. Navíc jsme se v té úzké chodbičce museli všichni cítit jak sardinky, teda kromě Miriel. Teď jí docela závidím, že je malá a má křídla.
“To nějak pořešíme-desu. Mimochodem tohle je Neru, můj přítel-desu.” seznámila nás Miho, “Neru, tohle jsou mi přátelé, jak jsem ti o nich vyprávěla-desu. A teď pojďme nahoru za Solomonem a Kainem-desu.”
“Oni jsou tu taky?” tenhle domek je teda pěkně plný. Čtyři kluci, čtyři holky a plus malá víla. Ještěže jsme nechali Auris v Paláci.
“Ehm, já vás nebudu rušit a zad si půjdu po svých.” Nessa by už už otevřela dveře a zmizela, ale Blue, která k ní byla nejblíž, ji chytla za ruku a rázně zavrtěla hlavou.
“Ale kdepak drahá, ty tu s námi hezky zůstaneš a poslechneš si, co máme na srdci. Myslím, že to potřebuješ slyšet víc, než kdokoliv jiný.” narážela tím na její předchozí slova o Neruovi. O tom, že je ‘jen herní postava.’ Trošičku nechápavě a poděšeně kývla na souhlas a pustila kliku dveří. Blue ji ještě pro jistotu popostrčila před sebe a všichni jsme se vydali nahoru do patra, kde byly kupodivu troje dveře. Jedny vedli možná do koupelny, možná.
Za námi zhasínala Miho všechny svíce, zatímco my jsme se vecpali do ne moc velké ložnice s dvěmi postelemi, menší komodou u zdi hned vedle dveří a stolkem pod oknem, na kterém spočíval větší kouzelný kámen, co ozařoval většinu pokoje teplým nažloutlým světlem.
Na jedné z postelí se válem Solomon v čisté bílé košili a kožených kalhotách a stejně tak oblečený Kain seděl přímo vedle něj a něco zrovna probírali, když jsme všichni vstoupili do místnosti. V tu chvíli se Solomon překvapeně posadil a hleděl na nás jak na zjevení.
“Jak jste nás tu našli?” chtěl vědět Kain.
“Tadyhle Nessa nám ukázala cestu.” ukázala Blue na zelenovlasou bojovnici, která s žuchnutím dosedla na volnou postel. Já jsem si sedla hned taky, protože tohle bude dlouhé vyprávění. Ještě jsem udělala místo Deanovi, který si s díky sednul vedle mě, což přimělo Miriel ho probodnout ostražitým pohledem. Blue se opřela o stůl a Miho s Neruem zůstali u komody.
Bylo až s podivem, že jsme se tam všichni vešli, ale teď natáhl čas podělit se o získané informace.
“Dostali jste se vůbec do Paláce?” zabochyboval Solomon, i když nikde neviděl princeznu Auris.
“Představ si, že dostali.” řekl Dean až podivně klidně. Možná na něj začíná působit únava a navíc všechny ty informace. Já padne bych už ráda zalezla do hajan a tohle všechno nechala na ráno, ale co můžeš udělat dnes…
“Tak proč tu Lia ještě je?” buď se k nim nedostali novinky nebo zřejmě nepochopili, že teď se nedá odejít z Edrestu. A tak jsme spolu s Blue začaly vyprávět, co všechno jsme se dozvěděli v Paláci.

(A další nová postava. Neru je takový milí, tichý, přívětivý a podle mě dokonalá partie pro Miho^^ Co si o něm myslíte vy??? A jak myslíte, že budou ostatní reagovat na to, co se jim chystají říci Blue a Lia???
Děkuji za komentáře a vote

Vaše Sayu-chan~)