Edrest 2: Tohle už není hra✔

53.Kapitola

Bledé plameny po chvilce vystřídaly černé, které nešly tak snadno zničit. Dariisiný iluze požíraly jako chutnou svačinku a já bohužel nedokázala moc rychle používat svou vlastní moc, i když mi v hlavě všechna ta kouzla naskakovala jako staří známí.
Eestri švihnutím natáhl ruku v před a nechal z ní proti nám plynout proud temného plamene. Dariis v rychlosti stvořila pevnou zeď z cihel a za ní hned další, protože tohle jeho kouzlo bylo stejně jako předtím jak žíravina, která se živí na magii ostatních (to by vysvětlovalo jak byla kradena magie Edrestu). Museli jsme kvůli tomu o pár kroků ucouvnout a přemýšlet, co dál. Přeci jen, jak zastavit plameny, co pohlcují magii?
Ale vzdát boj nepřipadalo v úvahu, takže jsem zalovila v paměti nějaké to kouzlo, které by nám mohlo alespoň trochu pomoci a nechala ze svého nitra do konečků prstů proudit hvězdnou magii. Sotva jsem pocítila lehké brnění v prstech, tak jsem ruce namířila dlaněmi na zem, z níž se pomalu začal zvedat prach, jenž se míchal s mojí uvolněnou magií a takřka v poslední chvíli a jsem své ruce zvedla spolu s prachem a vytvořila z něj tak neprostupnou bariéru. Naštěstí to zabralo, hvězdná magie se zdála jako jediná možná volba v boji proti Eestrimu, i když proti těm jeho plamenů nezabírala úplně všechna kouzla.
Ten nevypadal, že bych ho nějak překvapila, ba naopak jakoby čekal, že použiju přesně tohle kouzlo. Spustil ruku k boku a uchechtl se, “Stále ty samé triky, sestřičko?” Roztáhl paže jakoby snad chtěl někoho obejmout a lusknutím prstů stvořil dvě menší ohnivá tornáda. “A co uděláš s tímhle… ?” ani to nedořekl a už na nás ta dvě tornáda poslal. Jenomže jak jedno, tak druhé nabrala na velikosti a pohltila veškerý prach i s mou mocí a spojila se v jedno velké. Bylo těžké něco vymyslet, když vás ohrožovalo velké tornádo celé z temného plamene. Horký vzduch nasával do jeho středu vše, co mu stálo v cestě, tedy brzy i nás, kdyby se nezastavilo a nezačalo podivně zářit, hned potom, co pohltilo prach smísený s mou magií.
S Dariis i kluky jsme se raději ještě více stáhli, i když nebylo moc kam couvat kvůli Blue, Hikku a vílám. Před námi se pomalu z temných plamenů začalo rodit něco, co ani nevím jak popsat. Jako první se objevili mohutné rohy zahnuté směrem k nebi následované hlavou oné bestie, hlavou která snad mohla patřit démonovi. Široká tlama se na nás zašklebila a ukázala nám tak svoje dlouhé, ostré zuby, když na zem dopadla první tlapa s čtyřmi silnými drápy. A jako poslední se z plamenů stvořil ocas dosahující takřka délky těla.
Tenhle netvor vyplňoval mezeru mezi námi a Eestrim, který stál vedle jeho levé zadní nohy, nebyl tedy nijak veliký, ale ne moc malý (a jistě má tu samou nepříjemnou schopnost/vlastnost jako Eestriho temné plameny). “Krásný že? Říkám mu Treanoth, je to sice složitější jak vytvářet zorety, ale zato lepší jak na vás plýtvat svou mocí.” pohladil svůj výtvor po chlupaté noze a odskokem vcelku rychle zvětšil vzdálenost mezi ním a námi.
“Hezké a jak si s tím kurva máme poradit?!” zanadával Dean, který si stoupl vedle mě, aby mě mohl chránit. Ta nadávka byla vážně na místě, zvlášť když na nás Treanoth zavrčel a z tlamy mu tak vyteklo několik provazců nechutných slin. Otřásla jsem se znechucením a ohlédla se po svých přátelích. Kain, Dariis i Dean všem se v očích zračila vůle bojovat do posledních sil, do posledního výdechu (což doufám, že se nestane).
“Budeme prostě muset bojovat,” pronesl Kain párkrát švihl mečem a odrazil se od země, jen aby v příštích vteřinách lehce škrábl toho netvora do levého ramene, čímž ho naštval, ale taky ho přiměl aby se vzdálil od Blue, Hikku a malých víl. Dariis na sebe nenechala čekat a hned ho plně podpořila několika přesnými kopiemi, které útočily sice poloviční silou, avšak nebylo jen tak možné v zápalu boje poznat který z nich je ten pravý.
Jediný Dean se zdržel v mojí blízkosti, “I kdybychom tohle monstrum porazili, tak on může stvořit další a další… je to spíš jakoby si s námi jen pohrával, tss.” odplivl si na zem a věnoval mi jeden dlouhý pohled. “Lio, nevíš jestli má ten zmetek nějakou slabinu?”
Slabinu? Zamyslela jsem se, ale nakonec jsem musela zakroutit hlavou. Nedokázala jsem si na nic podstatného vzpomenout, ne pod tímhle tlakem. “Omlouvám se,” šeptla jsem.
“To je v pořádku, když tě něco napadne, tak řekni.” jednou rukou mě pohladil po paži a druhou vyvolal ještě větší meč, než předtím, jehož čepel byla rudá jako sama krev a vyrazil do boje pomoci Kainovi a jeho duplikátům.
Sledovala jsem ho pohledem a s hlubokým nádechem uvolnila trochu hvězdné magie a zcela automaticky ji smíchala s trochou měsíční, díky čemuž vzniklo několik pevných a hlavně ostrých jehel, které jsem jsem namířila na monstrum, s nímž kluci bojovali a nechala je zajet pod jeho pevnou kůži. Vykřiklo bolestí, ale hned se ohnalo po Kainovi, který byl naštěstí jen Dariisinou iluzí, takže se při zásahu rozplynul jako pára nad hrncem a Dean mu tak byl schopný zasadit docela hlubokou ránu mezi lopatkami.
Další řev zraněného zvířete smíchaný se vztekem a zuřivostí.
Zaměřila jsem svou pozornost na jehly v jeho kůži a nechala je pomalu růst a jak získávala na tloušťce z toho monstra vytékalo více a více tmavé, husté krve. Ovšem jak jsem předpokládala, tak opravdu dokázal pohlcovat magii, takže moje magické jehly mizely jedna za druhou a přesto za sebou zanechávaly dostatek hlubokých šrámů. A kluci spolu s jejich duplikáty, které stvořila Dariis ty šrámy ještě zvětšovaly. Bohužel i přes velkou ztrátu krve a hromadu zranění, stále stálo na nohou a ničilo jednu iluzi za druhou.

(A zítra pokračování boje a asi moje vražda... >_> mno, letiště vás budu napínat až do konce~~ Za pomoc s kouzly děkuji rosnicka123, i když jich většinu nakonec používá Eestri.
Děkuji za komentář i vote

Vaše Sayu-chan~)