Edrest 2: Tohle už není hra✔

43.Kapitola

V jídelně bylo chvíli ticho, jakoby si Kain ještě něco promýšlel a nikdo jiný nechtěl začínat a navíc jsme se všichni hned pustili do snídaně. Sice to byly jen chleby natřené pomazánkou z tvarohu a nakrájená zelenina, ale kdoví jestli si ještě budeme moci dát něco tak dobrého.
Miriel celou tu dobu upřeně sledovala Deana sedícího vedle mě, ale nevypadala, že by chtěla pokračovat v nadávkách nebo tak něco. Jen ho sledovala jak jí a sama přitom ukusovala kousek chleba, co jsem i utrhla ze svého. A Dean ji naprosto ignoroval, vypadal zamyšleně stejně jako Kain.
“Tak,” Hikku to ticho nakonec nevydržela a dlaní praštila o desku stolu, aby na sebe strhla pozornost, zatímco dožvýkávala poslední sousto. “Co teda bude? Kdy výrážíme?”
Kain si ztěžka povzdechl, “Ty nemáš moc trpělivosti, co? Musíme mít taky nějaký dobrý plán… protože nevíme, co můžeme čekat.” natáhl se pro krajíc chleba.
“Neplánovali jsme včera?” podotkla dotčeně a přitom ji vykoukla z pod vlasů kočičí ouška.
“To by ani moc plánováním nenazval. Spíše takovým všeobecným shrnutím.” zamrmlal Dean vedle mě.
“I když nás může očekávat, tak bychom měli mít i nějaký plán B… nebo tak něco, kdyby náhodou. Navíc Fostr jsou rozsáhlé bažiny…” přidala jsem se k nim a sledovala jak, Roccon jen souhlasně kýve hlavou a Kain taky.
Nakráčet tam se vší parádou je sice hezký plán, jen kdyby to nebylo tak velké území a navíc nebezpečné, protože se tam vůbec nevyznáme. I když já kousek viděla, tak nám to moc nepomůže. Možná jen poznám místo, kde by mohla být…
Dariis.
Tak nějak musím pořád myslet na tu poslední vzpomínku. Ve svém minulém životě jsem se za ni obětovala. To ona tehdy měla zemřít a jistě by si se mnou i ráda vyměnila místo, tak proč je najednou taková? Proč je najednou zlá?
Ale nejvíc mě překvapilo to, že jsem zřejmě stvořila zatracené duše… pohled mi bezděky spadl na moji ruku v klíně. Je snad tohle moc hvězdné magie?
“Rozšiřující se bažiny.” Mirielin hlásek mě překvapil a o to více její slova. Rozšiřující se bažiny?
“Co?!” ozvalo se takřka sborově od nás všech (teda kromě Roccona). Teď se na ni upíralo pět zamatených pohledů, čekajíc na vysvětlení.
Malá víla se pod vší tou náhlou pozorností nervózně ošila, “Eee, to jaksi… víte jak Dariis vysává z Edrestu magii?” na chvilku se odmlčela a počkala na naše souhlasné přikývnutí (tyto fakty jsme už předtím několikrát probírali, ale Miriel nám k tomu nedala přesnější imformace). “No,... tak je to takhle. Místo, kde byl původně Fostr, je malá vesnice na okraji posvátného lesa, v němž žila Lorelia a právě ten původní les, tam začala Dariis krást magii. Popravdě myslím, že se tak předtím ta vesnice jmenovala… alespoň tak to říkala moje babička.”
“Nemůžeš se dostat k věci?!” zavrčela na ni Hikku celá netrpělivá.
Miriel na ni pouze vystrčila jazyk a stoupla si. Ze záhybů svých jednoduchých růžovoučkých šatů přitom vytáhla velkou mapu Edrestu a rozložila ji na stůl před nás. Tedy museli jsme ji s tím pomoci a taky odsunout talíře s  jídlem.
“Ta vesnice bývala zde,” stoupla si na místo někde uprostřed vyznačených bažin, a pak ukázala dlaní o kousek víc na jih. “A tady to byl posvátný les, z kterého už nyní nic nezbylo dík té velké tragedií.”
Ihned jsem zpozornila, “Jaké tragedií?”
Miriel na mě obrátila svoje velká očka a párkrát zamrkala, “Babička říkala, že prý vyvraždila celou vesnici během jedné noci a pak se spřáhla s temnotou a začala vysávat magii z okolního světa, aby dosáhla moci bohů. Teda alespoň tak to babička říkala.” udělala pauzu na odkašlání, zatímco já nemohla uvěřit vlastním uším. “Každopádně se poté bažiny Fostru začaly šířit jak mor. Během několika málo dní a měsíců už byl poloviční velikosti jak je na téhle mapě a po pár letech…” zbytek věty nechala viset ve vzduchu. Ale taky více říkat nemusela. Všem bylo jasné kam tím míří.
“Takže je dosti pravděpodobné, že ani nevíme, kde jsou  právě teď hranice Fostru.” povzdechl si Kain.
“Tos nám to nemohla říct dřív?!” vyjela po ní Hikku a kdyby ji Dean nezastavil, tak by snad i Miriel něco udělala.
“Teď bychom se měli hlavně uklidnit a zhodnotit naší situaci.” mrkl na mě a ja´á se na něj vděčně usmála.
“Pravda, alespoň víme, kam máme jít.” souhlasila jsem a pohledem se zabodla  do místa, kde stála malá blonďatá víla. Fostr, vesnice kde se narodila a kousek za ním to místo, kde jsme cvičily a hrály si a kde jsem zemřela.
“Myslíš, že bude na místě, kde to všechno začalo?” zeptal se mě Kain a já jen přikývla.
Roccon náhle vypadal jakoby měl na jazyku taky nějakou otázku a už už se chytal tužky, když promluvil Dean. “Lio, vzpomeneš si na něco ohledně té vesnice nebo tak něco…?” Zůstala jsem na něj chvíli zaraženě hledět, než mi došel význam jeho otázky a to, že měli s Rocconem stejný nápad.
Zamyslela jsem se, vzpomínka na Fostr… na mysli mi vytanuly obrazy smějících se lidí a zároveň to jak se chovali k malé bílovlasé dívce, jenž nikomu nic neudělala. Tvář její matky, která na ni řvala a na tu přetvářku, tu masku, jenž si nasazovala přede mnou.
Sklopila jsem pohled, “Ani se ji nedivím, že tu vesnici vyvraždila…” řekla jsem tiše a jídelnou se hned na to rozprostřelo naprosté ticho, než ho přerušila Hikku.
“Neříkej, že s ní soucítíš. Nějakej minulej život ti může být ukradenej, ať je to pravda nebo ne. Teď záleží pouze na přítomnosti a na tom, že se té potvory musíme zbavit.” založila si ruce na prsou a vrhla po mě významným pohledem, když jsem k ní zvedla hlavu.
“Ah, fajn. Takže to uděláme následovně.” začal najednou Kain, “Když nastane nějaká opravdu nečekaná a nebezpečná situace, tak se pokud možno hned stáhneme a hlavně vy dvě.” poukázal na Erin a Miriel, které se jeho slova nijak nelíbila, ale mlčela.
“Ale pokud je to místo, z kterého byla vysátá magie, tak nebude potom problém při používání té naší…” zauvažovala jsem nahlas.
“Pro vás ani ne, to jen já s Erin nebudeme moci tolik používat naši moc.” odpověděla  mi pohotově Miriel. Do ruky si přivolala hůlku a jedním máchnutím nechala mapu pod ní zmizet a následně i hůlku. Takže použít Erininy léčitelské schopnosti budeme moci jen v opravdové nouzi.

(Fajn, tak nějak jsem s rozepsala... ^_^ ale to vám jistě nevadí že??? Předem vás chci varovat, že tuhle jejich cestu nechci nijak protahovat, takže to nejzajímavější se opravdu rychle blíží.
Oh, a mám na vás otázku, drazí čtenáři... Napadlo někoho z vás psát FanFic povídku na Edrest??? Myslím, že nejmíň jednou už jsem na toto byla tázána... Tak mě napadlo se zeptat.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)