Edrest 2: Tohle už není hra✔

50.Kapitola

V rychlosti jsem vytvořila ze svého měsíčního světla malou střelu, která zasáhla čepel Solomonova meče a svou silou ho donutila ustat v útoku a učinit krok vzad a toho hned využil Dean. Odrazil se až z jeho kalhot a bot odlétlo pár kousků suché zeminy, oběma rukama pevně sevřel jílec a zaútočil. Ostří mečů po sobě hladce sklouzlo a ti dva tak stanuli tváří v tvář a ani jeden z nich se nehodlal v brzké době vzdát, alespoň to prozrazoval výraz v jejích tvářích. Solomon jistě hodlá splnit rozkaz Eyvie a Dean byl rozhodnut vydat ze sebe to nejlepší, abychom měli aspoň nějakou šanci.
Roccon a Kain taky hned vytáhli svoji meče a šli Deanovi pomoci, když ho Solomon kopl do břicha. Bylo jasné, že je o dost silnější, jak ho znali a navíc, že nebude jednat zrovna fér. Jed zoreta z něj dostal jen to nejhorší a Eyvie mu jistě s pomocí Eestriho dodala i více síly.
Vzala jsem Miriel na svém rameni a podala ji Blue, která zatím vzala malou Erin k sobě blíž, aby ji mohla v případě nutnosti ochránit. “Postarej se o ně. Já klukům trochu pomůžu svými šípy.” Odhodila jsem batoh na zem, kde jsem si všimla, že i ostatní odhodili svoji zátěž a pak mě něco napadlo… mělo by tam být snad ještě dost vody, a když nepoužije úplně všechnu, tak by nemělo vadit, že si Blue nějakou vezme. Přeci jen nemůže používat svoji magii, pokud nemá ve svém okolí vodu, z které by mohla čerpat. “V těch vacích a batozích by měla být ještě nějaké voda, tak kdyžtak použij ji.” ukázala jsem na hromádku, kde přibyl další vak, který tam přihodila Hikku.
“Klidně ji použij všechnu, stejně je vysoce pravděpodobné, že tu chcípnem.” sotva to dořekla, tak využila šance pro útok a za použité kočičí mrštnosti zasadila Solomonovi první ránu, po níž mu na tváři zůstala táhlá jizva od úst k uchu a dopadla za ním na všechny čtyři jako správná kočka. Právě zbořila veškeré mé představy o zvířecích kouzelnících. Myslela jsem, že takový zvířecí mág dokáže jen zvířata ovládat a vyvolávat, jenže ona si dokáže i přivlastňovat jejich schopnosti a dovednosti (plus ty kočičí ouška a ocásek).
“Páni, netušila jsem, že zvládne i něco takového.” i na Blue a ostatní udělal tenhle její kousek dojem, jenže nebyl čas se pozastavovat a chválit ji za dobře zasazenou ránu. Její překvapivý útok, který po sobě zanechal šrám Solomona docela dosti naštval. Bylo to jakoby se najednou přepnul do berserk módu. Jeho útoky byly najednou více surové a silnější jak ještě před pár vteřinami.
Bez váhání jsem ze své magie stvořila tělo luku a vystřelila na něj jednu přesně mířenou střelu přímo do ramene ruky, v níž svíral meč. Šíp ze světla hladce proplul vzduchem, avšak dřív než stačil zasáhnout svůj cíl, tak jej Solomon jednoduše roztříštil čepelí svého meče, jakoby to pro něj nic nebylo. Moje střela se rozpadla v tisíce drobných střepů, které postupně zmizely. Ale naštěstí nevadilo, že jsem se netrefila, protože i tak schytal další dvě rány od Roccona a Deana.
Bohužel to ale pro nás neznamenalo vítězství. on proti nám šel s jistým úmyslem zabít, zato my váhali… pokud přeci jen existuje nějaká možnost, že bychom ho mohli vrátit k rozumu, tak je zapotřebí aby by živ. I když ta šance, že by šel zvrátit účinek jedu zorata je velmi malá.
“Dariis,” promluvila jsem k vyděšené osůbce vedle mě, když jsem vypálila další šíp na Solomona, který tentokrát svůj cíl zasáhl do paže. Ale moc účinku to na něj stejně nemělo, jakoby ani necítil bolest. Ne, on naprosto v pohodě zasadil ránu Kainovi, po bolesti ani stopa. “Co víš o jedu zoretů?”
Ucítila jsem její mírné zaváhání, “Jeho účinky se nedají nijak zvrátit…” hlesla potichu, že jsem ji mohla slyšet jen já. Toho jsem se obávala.
Vytvořila jsem další šíp a tentokrát zamířila na jeho oči, když znenadání použil jedno menší, ale přesto silné kouzlo. Prudce odrazil Deana a Roccona, kteří na něj oba naráz zaútočili a do švihu meče přidal trochu magie, která je poslala o několik metrů dál. Vlastně Dean proletěl jen kousek ode mě a Roccon skončil o na zemi kousek od Eyvie.
“Jaký to odpad,” vyšlo pohrdavě z úst Eyvie a já plně automaticky přesunula hrot svého světelného šípu a na ni. Nevěnovala mi vůbec žádnou pozornost, spíše se plně soustředila na elfa u jejích nohou, který se snažil co nejrychleji sebrat ze země, jenže dopad byl vážně tvrdý a jí stačilo jen pozvednou ruku a lusknout prsty, aby se nad jeho hrudí objevila lesklá stříbrná čepel úzké dýky zdobené slunečními ornamenty.
Dala jsem do své střely více síly a vystřelila jsem na ni, bohužel pro Roccona pozdě. Dřív než šíp doletěl až k ní, tak s širokým úsměvem na rtech znovu luskla prsty a ostří úzké dýky hladce zajelo do jeho hrudi, zabodavajíc se přímo do srdce. A v přesně v tu chvíli narazil šíp z měsíčního světla do něčeho pevného a přesto tekutého, co ho pohltilo a nezanechalo po něm nic.
“Říkala jsem, že je tvoje měsíční magie naprosto k ničemu.” uchechtla se Eyvie a nechala svou ruku klesnout podél boků.
Nevěřícně jsem na to zírala a vůbec si nevšímala dění okolo. Uniklo mi jak Hikku dostala ránu do břicha a Solomon ji pomocí trochu magie poslal k mým nohám jako nějakou hadrovou panenku. Ale Dariisinu magii, která ji nechala dopadnout do měkkého, jsem stejně cítila. Asi proto, že stála hned vedle mě.
Otočila jsem se na ni a dívala se na to zmatení v jejích očích. Sama moc dobře nechápala, proč to udělala, ale řekla bych, že to byl důkaz toho, že něco z té staré Dariis v ní přece jen zůstalo.
“Příště bych taky prosil takový měkký dopad, i když je to jen iluze.” postěžoval si Dean, který ztěžka dýchal a lehce pajdal. Rychle jsem ho sjela pohledem, abych se ujistila o jeho zdravotním stavu. Ale kromě únavy, toho že si zřejmě něco udělal s nohou a pár ne moc hlubokých ran na tom byl celkem dobře a Kain, který se teď vypořádával se Solomonem sám, na tom byl podobně.
Takže bychom to měli ukončit rychle, i když nevím jak se pak vypořádáme s Dariis., ale to budeme řešit pak. “Oslepím ho a vy-” zadrhla jsem se. co bych měla říct? A vy ho pak zabijete? Přece jen to bývali přátelé, ať byly vztahy mezi nimi jakékoli, tak říct něco takového…
“Já vím,” pohladil mě po hlavě a s hlubokým nádechem znovu vyrazil do boje. Nemusela jsem ani nic říct, chápal to stejně jako já a věděl, co je zapotřebí udělat. Snad to ví i Kain, i když to pro něj bude těžké, tak musí zabít svého spolubojovníka a přítele.

(Tak a tady je dnešní druhá kapitola, zora bude jen jedna... tedy pokud dneska nenapíšu další, ale o tom pochybuji, protože ta mi bude chvíli trvat, než ji napíšu. Každopádně, chudák Roccon... To jsem mu dopřála teda konec.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)