Edrest 2: Tohle už není hra✔

51.Kapitola

Blue s Dariis vzaly opatrně Hikku, která si držela zraněný bok a schovaly se za vodní bariéru zbarvenou prachem ze země, aby ji mohly hned ošetřit. Já si stoupla před ně a nechala se plně prostoupit měsíční magií, když Dean pomohl Kainovi ustát další Solomonův prudký magický výpad. Stačilo použít dostatek měsíčního světla, abych oslepila jen a pouze jeho… takže se budu musel pořádně soustředit.
Natáhla jsem ruce dlaněmi před sebe, zhluboka se nadechla a představila jsem si spousty drobných světélek, které jsou přesto dosti silné. Nic lepšího mě v ten moment nenapadlo, ale svůj účel to splnilo dokonale, i když těch světélek bylo nějak moc. Kolem Solomonovy hlavy se rojily světelné kuličky, jenž vybuchly světlem a zmizely a znovu dokola. Skoro jako by měl kolem hlavy ohňostroj, pěkně otravný ohňostroj.
Zastavil se a přestal dávat pozor na své okolí, místo toho se snažil zbavit otravných světélek, které jsem stále tvořila a tvořila. Dokonce se je snažil rozpůlit svým mečem, což nebylo zrovna dvakrát moc chytré (myslím, že jed zoretů trochu ubírá na inteligenci).
Dean s Kainem jeho nepozornosti využili na to, aby se k němu mohli dostat dostatečně blízko na zasazení vážnějších zranění. Čepel jednoho zastavila Solomonovu ránu a druhá zajela hluboko do jeho boku, následně se vzdálili a když se za nimi chtěl Solomon vydat, tak jsem zvětšila houf světélek a použila dvě rychlé střely namířené na jeho nohy. Zavrávoral, ale udržel se na nohou a to už ti dva znovu útočili. Nestačil ani zareagovat, když mu ostří Kainova meče hladce přeřízlo krční tepnu a čepel Deanova velkého meče mu uvízla v hrudi.
Byl to divný pohled, sledovat jak ti dva zabíjí svého přítele. Muselo to být pro ně určitě těžké, seč nebylo zbytí.
Svěsila jsem ruce podél boků a snažila se dát dohromady jak jsme na tom. Hikku je docela těžce zraněná, kluci jsou jistě unavení a Roccon… podívala jsem se směrem k Eyvie, u jejíž nohou stále leželo jeho nehybné tělo. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nezačala brečet. I za ten krátký čas, co jsme se znali, mi docela přirostl k srdci, jenže teď není čas na to být smutný. Máme před sebou ještě jednoho nepřítele, který nás velmi pravděpodobně pošle přímo za Rocconem.
Kain s Deanem nechali Solomonovu mrtvolu ležet v prachu na zemi a postavili se přede mě, i když na nich byla poznat únava. Jistě by si rádi odpočinuli. Navíc jediní bojeschopní jsme tu jen já a Dariis, pokud by mi teda pomohla. Ale stejně pochybuji o tom, že bychom měli nějakou šanci. Ta osoba, která posedla Eyvie mě svým způsobem děsí.
Eyvie svým stříbrným pohledem probodla mrtvolu svoji loutky, o které zřejmě doufala, že je schopnější a poradí si s námi. “Takže byl nakonec naprosto k ničemu,” zvedla ruku a lehce máchla jeho směrem. Tak málo stačilo k tomu, aby Solomonovo nehybné tělo vzplanulo jasným rudým plamenem a po chvilce po něm nezbylo nic víc jak popel. Děsivé. Doufám, že tohle nepoužije i a nás, protože být upálená za živa rozhodě není smrt, o kterou bych stála.
“Ts, sakra.” ulevil si Kain a pak stočil pohled na mě a děvčata za mnou. Blueina vodní bariéra byla stále aktivní a tak bylo skrz vidět jen ztěžka, pouze nejasné siluety nám prozrazovaly, co se tam asi tak děje. To jsem vážně spíš viděla částečky prachu, které voda nabrala ze země. Byli jsme na to hodně bledě a úniku nebylo, protože pokud se nestane zázrak, tak celý Edrest se promění v mrtvou planetu. Stejnou jako ty, co mi ukázala bohyně Anelis při našem prvním setkání ve snu.
“Copak došla vám odvaha? Nebo snad síly?” uchechtla se Eyvie a pár kroky zkrátila vzdálenost mezi námi  a půlku. “To nějak brzy, já doufala, že si trochu užijem.” mávnutím ruky stvořila malé černé čepele, které na nás poslala. Kluci hned zpozorněli a byli připraveni být klidně i živými štíty, ale já zareagoval rychleji a použila jsem půlnoční vánek k tomu, abych ty čepele zastavila.
Cítila jsem jak se měsíční magie mění ve stříbřitý vítr o síle bouře, jak mění směr podle toho kam chci, aby právě vál a stejně tak i svou sílu. Bylo to skoro jakoby ty její malé čepele narazily do zdi a následně popadaly na zem s tichým zacinkáním. Hezky jedna po druhé. Ale použití tohodle kouzla bylo trochu moc vyčerpávající a po nějakou dobu ho teď nebudu moci použít, což je celkem k ničemu.
“Oh, to bylo docela dobré. Docela, ale proti mě to stačit nebude.” znechuceně zkřivila rty a tentokrát vyčarovala něco ne jen černé čepele, ale i nějaký divný magický kruh kolem našich nohou, který stříbrně zářil. “Takhle mi alespoň nikam neutečete.” pronesla spokojeně.
Blueina vodní bariéra se rozpustila a voda z ní se vsákla do suché země, kde po ní nezůstalo ani památky. Jakoby její kouzlo něco narušilo a ne jen to kouzlo, dík tomuhle teď nemohla použít svoji magii vůbec.
“Doháje, nemůžu pohnout nohama.” zanadával Dean. Zvědavost mi nedala a tak jsem se pokusila udělat krok, jenže bylo to jako bych měla nohy z olova. Nešlo s nimi pohnout ani o píď a záře pečetě pod nad námi při každém našem marném pokusu akorát jasněji zazářila, skoro jakoby se nám vysmívala. Tak  jsem se pokusila o použití měsíční magie, ale ta mi vůbec neodpovídala. Nešlo se pohnout a ani použít magii, tak to jsme vážně v háji.
“Sbohem,” zamávala nám Eyvie, když na nás vypustila další spršku čepelí, kterých teď bylo o dost víc jak posledně.
Při pohledu na blížící se černé čepele se ve mě něco zlomilo. Nechtěla jsem ještě umřít a nechtěla jsem, aby další z mých přátel umřel, jenomže se nemůžeme pohnout z místa, těch čepelí je mnoho a Eyvie jich jistě může vytvořit ještě víc a použití magie je naprosto k ničemu. Ale přesto jsem to ještě zkusila. Sáhla jsem tak hluboko jak jen to šlo, hledala jsem uvnitř sebe jakoukoli známku magie. Byť i jen maličký kousek měsíční nebo hvězdná, teď je to jedno, jen mít tu možnost něco udělat.

(Tahle, tahle kapitola měla být vydaná včera, jenže to by nesměla ta malá bílá krabička přestat spolupracovat... mno, teď už je všechno v pohodě, opraveno etc - ani kladivo jsem nemusela vytahovat XD - Tak tady je spojená kapitoly s menším zpožděním.
Co myslíte, že se teď stane??? Opravdu je to konec???
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)