Edrest 2: Tohle už není hra✔

18.Kapitola

“Asi bychom jim měli pomoct,” navrhla jako první Nessa, ale k žádnému kroku vpřed se neodhodlala, “Jenže jak? Já ještě s něčím takovým nebojovala.”
“Pravda, wyverny bývají více jižněji. Ale neplivou oheň, takže bychom je v pěti mohli nějak zkrotit.” Kain tasil meč a vystoupil z lesa, stále sledujíc dění před námi.
“Snad zabít, Kaine. Tyhle potvory se nedají ochočit.” prskl ne něj Solomon a spolu s Nessou vyrazili elfovi na pomoc. Čtyři meče proti třem šupinatým tvorům s ostrými drápy a zubama. Daph na ně trochu poděšeně a zároveň úlevně pohlédla a až pak vystřelila další šíp, který lehce sklouzl po tvrdých šupinách jsme jedné z wyvern.
“Tvoje kamarádka neumí není moc dobře ovládat luk.” poznamenal, aniž by se nějak hnal jim pomoci, i když Solomon strávil jedné z těch potvor potrhat křídlo. “Vy dvě ji v tom nějak pomožte, hlavně aby nestřílela na spojence.”
“To by byl docela problém,” hlesla tiše Blue a s Miriel jen souhlasně zamručela, než jsme společně s Deanem vyrazili z lesa ven a rovnou do boje.
My s Blue jsme zařadily hned vedle Daph, která překvapením malém upustila luk. Vodní nymfa vytáhla ze země vlhkost a jistě dělala včerejšímu dešti, když z drobných kapek vody utvořila ladným pohybem ruky vodní kuličky ne větší jak hrách a pomalu je začala jako střely, vždy máchnutím prstu správným směrem, házet po wyvernách. Její rána byla vždy přesná a každá vodní střela způsobila děcka nehezký a hluboký šrám v šupinách, z kterých začala hned vytékat tmavá krev nebo širokou díru v křídlech, jenž jim teď byla k ničemu.
Ani já nezahálela. Natáhla jsem před sebe ruku, v níž se utvořil z mého světla pevný oblouk luku ve tvaru srpku měsíce, jenž brzy zahalí plášť noci. Druhou rukou jsem pohla jako bych v ní držela šíp a luku vůbec nechyběla tětiva, při tom pohybu vznikl dlouhý tenký paprsek nažloutlého světla, do kterého jsem vložila jen o trochu více síly, než opustil moji ruku a přesně v momentě, kdy Dean s tím neznámým elfem sekli po zrovna útočící wyverně. Koně střela zajela přesně pod oko té potvoře, co zrovna otvírala tlamu a chystala se ochutnat kov jejich mečů.
Wyverna zařvala bolestí a já sledovala, jak ti dva hned využili šance a i když sebou mlela ze stany na stranu, tak na ni v němé dohodě zaútočili jakoby spolu bojovali bok po boku celá léta a ne, že se teprve potkali. Dean ji s výskokem sekl po tlamě, což mu málem nevyšlo a elf ho rychle následoval s dobře mířenými ranami na nohy,když si ho nevšímala. Mezitím jsem dalším šípem zasáhla její rameno, a pak jsem zamířila na ty dvě, s kterými bojovali ostatní.
Blueiny vodní střely byly stejně účinné jako ty moje, jen jich měla více a já po třech ranách už začala cítit jak mi ubývá sil, i když stále zvládnu tak šest ran. Daph pomáhala jak jen mohla, jenže šípy v toulci ji ubývaly opravdu rychle a ona tak po chvilce už nemohla pomáhat v boji, teda pokud neumí nějaké kouzlo. Což zřejmě neumí, protože bezradně svěsila paže k bokům a jen sledovala jak my bojujeme že všech sil.
Naštěstí elf s Deanem zvládli nějakým způsobem podříznout tě svoji wyverně krk, takže teď jen chvíli bublavě chrčela, než padla mrtvá k zemi. Ale to už ti dva běželi pomoci ostatním s těmi dvěmi zbývajícími, jenž už taky nebyly daleko pod smrti. Jen ty jejich hbitě tlamy s ostrými tesáky stále cvakaly, jak se snažily alespoň trochu oddálit konec.
Vystřelila jsem ještě dvakrát. Jedné se štěká zaryla přímo do oka a druhé do boku, když s marně pokusila o útěk. Pak jsem nechala luk zmizet a jen sledovala, jak Blue vysílá poslední tři střely, které ve stejný okamžik zasáhly bok té utíkající wyverny. O zbytek už se postaralo ostří mečů.
“Páni, Lio!” ozval se hlad Daph hned vedle mě, “Jsi dobrá a… ehm, děkuju i za Roccona on totiž nemluví.” poplácala mě s úsměvem po rameni a s vděkem kývla i na Blue.
“Nemáš zač,” odvětila jsem a pohled vyhledala toho elfa. Takže se jmenuje Roccon, zvláštní jméno, ale když se ta zelenovlasá bojovnost mě jmenovat Nessa. Když už o ní mluvím, zrovinka se k nám rozběhla jakoby ani necítila únavu a s nadšeně si začala prohlížet Daph.
“Krásnější elfku jsem neviděla.” vyhrkla na ní najednou a já zaslechla jak Miriel něco nepěkného zamumlala a začala mě pobízet, abych šla od nich dál. Zřejmě vážně nemusí Daph.
“Děkuji. Já zas neviděla zdatnější bojovníci.” odpověděla Nesse Daph stejnou měnou, jak byla zvyklá, když ji jí někdo složil poklonu. Možná by pokračovaly dál v povídání si, ale to už k nám dorazil i Roccon a hned zjišťoval, zda je Daph v pořádku. Delší černé vlasy mu přitom spadaly do podivné žlutých očí, které na Daph pohlížely s něhou. Že by měla kluka, o němž nevím? Poslední dobou je střídala, takže nevím a navíc se z její strany nezdá, že by k němu něco cítila.
“Co tady vlastně děláte?” Deanův hlas přetrhl proud mých myšlenek a já na něj bezděky pohlédla. Stál přímo za mnou a ztěžka oddechoval.
“Míříme do nedaleké vsi a vy?” oplatila mu lehce dotčeně Daph stejnou otázkou, jenže odpovědi jsem se ujala já.
“To je docela jedno, ale uvědomuješ si, že jste mohli oba umřít? Kdybychom se tu neobjevili, tak… tak…” nedokázala jsem to doříct.
“Tak bychom uměli, no. Lio, tohle je jenom hra-”
“Tohle není hra, Daphne! Když zemřeš, jsi mrtvá.” nenechala jsem ji domluvit a sledovala jak celá brunátní vzteky a následně jen zmateně vrtí hlavou a tak jsem ji všechno hezky vysvětlila. A že to bylo dlouhé vysvětlování, ale nebyli jsme od cíle zase tak daleko, takže chvilka zdržení snad vadit nebude.

(Kdo má rád Roccona stejně jako já a nechce, abych ho potom zabila??? Já vím, divná otázka, ale bohužel brzy se s jednou z postav budeme muset rozloučit... no vlastně, ubydou dvě postavy, ale ta jedna nebude mrtvá... jen na chvíli udělá pápá... a objeví jiné postavy. Teď ti bude si trochu zamotané @_@
Každopádně děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu-chan~)