Edrest 2: Tohle už není hra✔

14.Kapitola

“To bylo divné, hodně divné.” řekla jsem venku před obchodem a pevněji v rukou sevřela malou dřevěnou krabičku.
“To teda. Co je v ní?” chtěla hned vědět Miriel.
“Jo, otevři to!” přidala se k ní nadšeně Nessa, která mi málem tu krabičku vytrhla z ruky, jen aby viděla, co je uvnitř.
“Bude to zřejmě nějaký amulet nebo vzácný předmět jak znám Iliese.přeci jen jsi mu dala víc kony, než bylo potřeba a on je čestný obchodník, možná trochu nevrlý…. ale čestný.” Mindie se mi nalepila na pravé rameno, na němž neseděla Miriel a zvědavě očekávala až mě prsty odhalí tajemství stáváme krabičky.
“Vy se znáte? Jako myslím ty a ten obchodník.” zelené kudrlinky mi mne chvíli zahradily výhled, jak se jejich majitelka naklonil přese mě tak, aby viděla na Mindie.
“Jsme ze stejného posvátného národa,” odpověděla ji naprosto jednoduše a dala jasně najevo, že dál se o tom nechce bavit.
“Tak už to otevři, Lio.” popohnala mě Blue, již trochu netrpělivě.
“Dobře, dobře,” prsty jsem lehce přejela po víku krabičky a s nádechem ji otevřela. Uvnitř leželo vodu zamotaného v tmavomodrém kusu látky z nějakého těžkého materiálu. Opatrně jsem to z krabičky vytáhla a rozmotala. Na dlaň mi přitom vypadl drobný kousek chladného kovu. Tmavý široký kroužek s několika menšími diamanty a jedním větším uprostřed té nesourodé smrště. Bylo až zvláštní jak se někomu podařilo vsadit do toho kusu kovu tak malé drahokamy, co vypadaly jako hvězdy na nebi. Musím uznat, že nic hezčího jsem nikdy neviděla.
“Wau, to je nádhera.” vydechla Nessa.
“Líp bych to neřekla.”
“Co je to za prsten?” Blue si ho zvědavě prohlížela, jak ho držím mezi prsty a že samého přemýšlení ji na čele vyskočila vráska.
“To by mě taky zajímalo.” je to skoro jako bych v rukou držela kousek nočního nebe. Miriel vzlétla z mého ramene a několikrát zasloužila kolem toho prstene, než znovu usedla na své oblíbené místo.
“Možná se mýlím, ale vypadá to na artefakt z počátku dějin Edrestu. V dnešní době už lidé tolik nejdříve jí noční oblohu, ale pouze bohyni Lunu.” Miriel nasadila učitelský tón.
“To je pravda,” souhlasila hnedle Mindie, “Měla by sis ho nasadit a cenit si jej. A teď, proč jste vlastně potřebovaly tolik obvazů, lektvarů a mastí?” změnila obratně téma, když mi brala z rukou kus látky a prázdnou krabičku. Já ji nakonec poslechla a prsten navlékla na prostředníček pravé ruky, na který dokonale padl.
“Máme v plánu vyrazit do boje proti Dariis.” odpověděla ji pohotově Nessa, aniž by si uvědomovala, že těmi slovy může Mindie vyděsit. Ta na nás jen chvíli vyjeveně zírala jestli to myslíme vážně, než ji napadla vhodná slova.
“Zbláznily jste se?! Proti Dariis?! To je zcela nemožné! Vždyť se jí povedlo už ukrást takřka polovinu veškeré magie Edrestu a zatím zabila všechny, co se jí postavili do cesty.” poprvé slyším Mindie křičet, ne jen zvýšit hlas, ale křičet. Chápala jsem její rozčilení, jenže my už se rozhodli.
“Počkat, Dariis ukradla magii?” došla mi její slova. Takže magie se neztratila, jen si ji nějakým záhadným způsobem přivlastnila ta zlá čarodějnice, Dariis?
“Ano, magie se nemůže zcela vytratit, ale může být ukradena a jediný kdo to v téhle době dokáže, je jen ta čarodějnice z Fostru.” věnovala mi naprosto vážný pohled plný starostí. Na chvíli pevně semkla rty a snažila se lehce uklidnit. “Proto chci, abyste si to rozmyslely.”
“Rozmyslely, co?” otázal se právě příchozí Solomon. Na opasek si přidělával draze vypadající dýku s pozlacenou rukojetí. Za ním byl hned Kain, který jej nakonec obešel a podal Nesse dlouhý meč s prošívanou pochvou z kvalitně vypadající kůže. Ta si hned s nadšením malého dítěte, co dostalo hračku, začala svůj nový meč přihlížet a náš rozhovor se rozhodla ignorovat.
“Vyjít do boje proti Dariis.” odpověděla mu Mindie a pozdravila Deana, jenž měl teď u pasu jednoduchý meč.
“Mindie? Co ty tady děláš?” zběžně prohlédl drobnou blondýnku vedle mě. Z jeho pohledu se zdálo, že si přibližně umí představit, co se jí stalo. O přesunu silnějších monster na sever už přeci jen víme.
“To je na dlouho,” odbyla ho jednoduše, ale jemu to nevadilo. Zřejmě čekal, že mu to některá z nás pak vyzradí.
“Mindie, my půjdeme, ať budeš chtít nebo ne. Už jsme se rozhodli a tohle rozhodnutí se jen tak nezmění.” Blue položila své přítelkyni ruku na rameno a jemně ji ho stiskla, “Já chápu tvé starosti, ale pokud je něco, co můžu udělat, tak to udělám.” tuhle větu ji již řekla spíše šeptem. Mindie chvíli vypadala, že něco namítne, ale nakonec si jen povzdechla.
“Pak si nechte dařit.” pokusila se o úsměv, což skončilo jen mírným zvednutím koutků. “Šla bych s vámi, jen abych se ujistila, že přežijete. Jenže… musím se postarat o pár sirotků a nejsem zrovna v kondici na cestování…”
“To je v pořádku Mindie, uděláme vše proto, abychom se vrátili živí.” ujišťoval ji Dean.
“Dobře, budu zde v Eriellu na tomto náměstí nebo v nedaleké svatyni.” oči se jí zaleskly slzami, ale nakonec nás nechala jít.
“Určitě se vrátíme.” Solomon s Kainem a Nessou s rozloučením poodešli o kousek dál a stejně tak i Dean. Miriel, která mi celou dobu tiše seděla na rameni, se najednou rozhodla ozvat a tak vzlétla a objala Mindiinu tvář.
“Ještě se uvidíme,” rozloučila se s ní.
“Naviděnou Mindie.” dodala jsem já a vzala Miriel do rukou. Nakonec s ní Blue prohodila pár rychlých slov, než došla k nám a my tak vyrazili ven z města. Ještě jsem se ohlédla a spatřila jak Mindie po tváří steklo pár neposedných slz.

(No, nakonec asi ten prodavač nebyl tak špatný... i když mu zřejmě někdo šlápl na kuří oko XD Tak a konečně budeme venku z města... taky se brzy dozvíte, kdo byl ta malá bílovlasá holka z Liina nedávného snu~ s Miriel nám poví jeden vílí příběh, takže se tešte.
Děkuji za komentáře i vote

Vaše Sayu- chan~)