I am Hope?!

,,Hope."

Freya mi pomohla přenést všechny moje věci z hotelu do mého pokoje u Mikaelsonů. Když jsem měla konečně vybaleno tak jsem se převlékla do kalhot, botasek a trika. Kolem pasu jsem si ještě uvázala mikinu a vlasy si vyčesala do vysokého culíku. ,,Kampak se chystáš?" zeptala se mě Freya. ,,Jen si půjdu zaběhat." řekla jsem s úsměvem. Freya kývla. Vyšla jsem z domu. Dala jsem si sluchátka do uší a rozběhla se. Chvíli jsem běžela, ale potom jsem za sebou uslyšela kroky. Bylo mi záhadou jak je můžu slyšet když mám v uších sluchátka, ale rychleji jsem se rozběhla. Kroky za mnou se zrychlily. Rozběhla jsem se nejrychlejší rychlostí kterou jsem kdy běžela. Všechno kolem mě jsem vnímala jako rozmazanou šmouhu. Kroky běžely pořád za mnou. Upír. Zastavila jsem a otočila se na něj. Natáhla jsem ruku a tu jsem sevřela v pěst. Začala jsem myslet na jeho bolest. Upír který šel za mnou se chytil za hlavu a padl na kolena. Najednou jsem zaregistrovala jeho obličej. Hned jsem přestala. ,,Kole!" křikla jsem se vyděšeně. ,,Ty mě sleduješ?" zeptala jsem se. ,,Freya mě poprosila ať na tebe dohlídnu." řekl. Flustrovaně jsem vydechla. ,,Máš stěstí že jsem ti způsobila jen bolest hlavy. Jsem hodně paranoidní." řekla jsem. Mávl rukou. ,,Tak to Klaus taky." řekl. ,,Já vím." zamrmlala jsem. ,,Každopádně teď vím že tě hlídat nemusím. Ty se o sebe postaráš. Ale vysvětli mi jak to že jsi běžela tak rychle?" zeptal se. ,,Jak rychle?" zeptala jsem se prozměnu já. ,,Upíří rychlostí." řekl mi. Vytřeštila jsem oči. ,,Nevím." přiznala jsem. Chvíli bylo ticho. Nejspíše jsme oba přemýšleli nad stejnou věcí. ,,Vrátím se aby si Freya nedělala starosti." řekla jsem a rozběhla se zpátky. Doběhla jsem do svého pokoje. ,,Emmo! Jsi to ty?!" křikla Freya. ,,Ano!" křikla jsem na ní zpátky. Přišla ke mě. ,,Emmo. Chtěla bych tě naučit jedno kouzlo. Hayley s Rebekou mi trochu pomohly. Schovaly se na různých místech po celém New Orleans. Tvým úkolem bude je najít." řekla mi. Vytřeštila jsem oči. Usmála se. ,,Neboj se. Ukážu ti jak." řekla a já jsem kývla. ,,Vím že potřebujeme mapu New Orleans a něco co patřilo Hayley a Rebece. Potom takový ten podivný písek, nebo krev od někoho z jejich rodiny." řekla jsem. Freya kývla. ,,Máš pravdu." řekla s úsměvem. Došly jsme pro všechny věci. Položily jsme to na malý stoleček a klekly si před něj. ,,Tohle je nejlehčí kouzlo. Je ve francouzštině. Teď ti ho předvedu a najdu Rebeku." řekla. Podala jsem jí nůž. Ona se řízla a nechala stéct krev na mapu. Zavřela oči. ,,Trouvez ce que vous voulez trouver." řekla. Krev na mapě stekla dohromady a roztekla se k jednomu místu. Usmála jsem se. ,,Je u Marcela." řekla jsem. ,,Ty znáš Marcela?" podivila se Freya. Zarazila jsem se. ,,Ne, ale vím že někdo takový existuje." řekla jsem nervózně. Usmála se. ,,Dobrá. Teď ty." řekla. Vzali jsme si další mapu. Napodobila jsem Freyu a řízla se. ,,Trouvez ce que vous voulez trouver." řekla jsem se zavřenýma očima. Krev se rozpohybovala. ,,Mám ji." řekla jsem. Potom mi něco došlo. ,,Jak to že to fungovalo když nejsem s Hayley příbuzná?" zeptala jsem se zaraženě Freyi. Ona jen zakroutila hlavou. ,,Nevím." řekla. Najednou jako by jí něco došlo. ,,Kol mi říkal že jsi běžela upíří rychlostí, a Elijah mi říkal že na tebe nepůsobí ovlivnění." řekla. Nedocházelo mi kam tím míří. ,,Pojď se mnou." řekla. Došly jsme ke mě do pokoje. ,,Lehni si na postel. Zkusím se na tebe napojit. Konkrétně na tvoje vzpomínky." řekla. Podívala jsem se na ní. Ona jen rukou ukázala k posteli. Pokrčila jsem rameny a lehla si na postel. ,,Zavři oči a zkus se zamyslet nad svými vzpomínkami z dětství. Nejlépe když si byla ještě miminko." řekla. Poslechla jsem jí a zavřela oči. Začala odříkávat nějaké kouzlo. Najednou se mi před očima začaly promítat vzpomínky, o kterých jsem ani nevěděla že je mám.

,,Notak Hope. Utiš se." říkala Hayley zoufale miminku v její náruči. ,,Co se děje?" zeptal se rozespale Klaus který se objevil v pokoji. ,,Hope nechce spát. Nejspíše měla nějaký špatný sen." řekla Hayley. ,,Půjč mi ji." řekl Klaus a vzal si malou Hope z Hayleyiny náruče. ,,Copak se děje vlčku?" zeptal se a pohladil jí po tvářičce. Hope stále plakala. Klaus jí začal v náruči houpat. Hope se po chvilku utišila. Klaus jí dal pusu na čelíčko a položil jí do postýlky.

Klaus seděl v křesle a v náruči držem malinkou Hope. ,,Byl jednou jeden král." začal vyprávět pohádku. ,,A ten král měl spoustu nepřátel. Ale jemu šlo jen o jediné." řekl a zadíval se někam do dálky. ,,Ochránit jeho malou princeznu."

Zhluboka jsem se nadechla a posadila se na posteli. ,,Co to mělo být?!" vykřikla jsem. Freya si mě prohlížela. Když se mi podívala do obličeje, všimla jsem si slz v jejích očích. ,,Hope." vydechla a objala mě.

Tak. Dneska delší kapitola. Konečně jsem se dostala k tomu poívat se na první díl čtvrté série, a řeknu vám, JE TO BOMBA! Už se nemůžu dočkat příštího pátku. Co říkáte na Hope v obsazení Summer Fontany? Pište názory na kapču do kom.

Vaše
Nikisekt