I am Hope?!

,,Camerone!"

A konečně přišel ,,Den D2“. Ne D2 jako dálnice, ale D2 jako ,,Druhý den D“. A ptáte se co se děje za událost? Mám narozeniny! Dnes, 2. května jsem já, Hope Mikaelsonová dosáhla věku šestnácti let! Není to úžasný?! Už od rána ale tvrdnu v pokoji, protože táta chystá překvapení. Jediné, co jsem dostala, byly šaty od Rebeky. Řekla, ať si je obleču. Ale začněme od rána.

,,Happy birthday to you! Happy birthday to you! Happy birthday dear Hope. Happy birthday to you.“ zpívaly mamka s Bekou a Freyou. Táta se jen držel za hlavu. Nejspíš si řikal kam se to dostal.

,,Všechno nejlepší k narozeninám.“ popřála mi mamka a do klína mi položila podnos se snídaní. Palačinky s lesním ovocem, zmrzlina a mléko. Krev ale nikde. Zamračila jsem se.

,,Dneska budeš muset dopoledne zůstat tady. Ale tady máš předčasný dárek.“ podala mi Rebekah bílou krabici převázanou červenou mašlí.

,,Klidně se válej v posteli, pusť si počítač, ale nechoď dolů.“ řekla mamka a i s tetama odešla. Táta ke mě přišel.

,,Tohle jsem pro tebe vzal v lednici. Všechno nejlepší princezno.“ řekl a podal mi krevní pytlík. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu na tvář. Táta nakonec taky odešel. Já jsem osaměla. Snědla jsem snídani a vypila mléko i krev. Pak jsem otevřela dárek od Beky a uviděla nádherné šaty meruňkovo-béžové barvy. Hned jsem si je zkusila. Padly dokonale. Jakoby byly na mě ušité. I když bych se tomu nedivila. Na krk jsem ji zapla svůj řetízek se svým jménem, který nosím pořád. Sundám ho jen někdy na noc. Rozčesala jsem si vlasy a do nich si dala čelenku s bílými růžemi. Ještě jsem si našla ladící boty na podpatku. Pak jsem si sedla k počítači a pustila ,,Teen Wolf“. Další z mých lásek. Ale na ,,The Originals“ nic nemá.

,,Čauky prcku.“ ozval se hlas Kola. Nafoukla jsem tváře.

,,Dneska mi je šestnáct. Už nejsem prcek.“ řekla jsem. On se zasmál.

,,Pro mě budeš prcek pořád.“ řekl a chtěl mi rozcuchat vlasy. Jeho ruku jsem ale chytila a varovně se na něj podívala. Ruku raději stáhnul. Chvíli jsme si povídali, a pak Kol odešel. Začala jsem se nudit. Odbila dvanáctá hodina a já začala odsuzovat svoje narozeniny. Konečně se otevřely dveře a v nich stál táta. V ruce držel šátek. Snad mě nechce uškrtit. Přišla jsem k němu.

,,Zavážu ti oči a pak tě někam odvedu.“ řekl. Kývla jsem. Snažila jsem se vypadat klidně, ale uvnitř jsem se třepala nervozitou. Táta mi šátkem zavázal oči a já se ho chytla za ruku. Vodil mě různě po domě až jsme se končně zastavili. ,,Tady stůj.“ řekl. Chvíli jsem stála a nevěděla co se děje. ,,Sundej si šátek.“ zavolal po chvíli táta. Já jsem si ho sundala.

,,Všechno nejlepší Hope!“ zakřičeli všichni. Rukama jsem si v šoku přikryla pusu abych nevykřikla radostí. V hlavním sále pod schody stáli všichni mí přátelé. Ti z New Orleans i ti z New Yorku. Dokonce i z Mystic Falls. Kdo sem donutil přijít Damona? Najednou jsem uviděla hnědo-černou kštici vlasů a nádherné oči. Seběhla jsem ze schodů a skočila mu do náruče.

,,Camerone!“ oslovila jsem ho šťastně, když jsem ho objímala. Cameron byl v New Yorku můj přítel. Možná si řeknte, že mít přítele na základce je k ničemu, ale my s Cameronem jsme se hodně milovali. Rozešla jsem se s ním já, když jsem se měla stěhovat. Nechtěla jsem vztah na dálku. To by neklapalo. Ale jak táta a ostatní věděli, koho z New Yorku pozvat?

,,Emmo. Tolik jsi mi chyběla.“ stiskl mě Cameron v náruči. Usmála jsem se.

,,Vím, že je to matoucí, ale moje jméno je Hope. Ale můžeš mi říkat Emmo.“ řekla jsem mu se smíchem. Taky se zasmál. Najednou se vedle nás objevil táta.

,,Hope. Neseznámíš nás?“ zeptal se mě. Kývla jsem.

,,Camerone, tohle je můj otec, Klaus Mikaelson. Tati, tohle je Cameron Smith. (jasně, nikisekt nic nenapadne tak tam vrazí Smith) Můj-“ chtěla jsem říct expřítel, ale Cameron mi skočil do řeči.

,,Přítel.“ řekl. Vykulila jsem na něj oči. Táta se na něho zase díval, jako na svou potencionální budoucí oběť.

,,Dobrá Camerone.“ řekl a odněkad vytáhl blok a propisku. ,,Vaše jméno je Cameron Smith. Věk?“ zeptal se.

,,Sedmnáct.“ odpověděl Cameron.

,,Máte sourozence?“

,,Ne.“

,,Jste bohatý?“

,,Otec vlastní úspěšnou firmu, kterou zdědím. Takže ano.“

,,Dobrá. Nevím jestli na to není brzy, ale mohli bychom probrat věno?“ Táta si všechno poctivě zapisoval do bloku. U poslední otázky jsme s Cameronem vykulili oči.

,,Ehm, tati, já s Cameronem musíme něco probrat.“ řekla jsem a odtáhla Camerona na druhou stranu místnosti.

,,Můj přítel? Camerone, vždyť jsme se rozvedli. Navíc můj táta je strašně-“ vjela jsem si rukou do vlasů a povzdechla si.

,,Emmo, nebo Hope, já se stěhuju do New Orleans!“ řekl a chytil mě za ramena. ,,Vím, že jsme se rozvedli protože jsi se bála vztahu na dálku, ale teď jsem tady a dokonce jdu na tu stejnou školu jako ty!“ řekl. Na mé tváři se objevil úsměv.

,,Vážně?!“ zeptala jsem se radostně. On kývnul. Nahnul se ke mě a políbil mě. Jak mě tohle chybělo.

,,Ehm, Ehm.“ odkašlal si vedle nás někdo. ,,Hope, myslím, že je čas na dárky.“ řekl táta. Usmála jsem se na Camerona a přesla ke stolu, na kterém se kupily dárky.

******

Konečně jsem se dopracovala k další části, na kterou jsem se hodně těšila. Zrovna jsem tedy v Chorvatsku a je to tady nádherné! ❤

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Zefrita13 za její recenzi na tuto knihu.

Moc vám chci také poděkovat, protože jsme přesáhli 800 votes! Ani nevíte, kolik to pro mě znamená. 😍

Dnešní anketa je opět nezvyklá:

Co říkáte na Camerona? Myslíte si, že je jen obyčejný smrtelník, nebo něco víc? (Obrázek máte nahoře. Jo. Nikisekt tam samozřejmě práskla Taylora Lautnera. Jenže on mi k Mackenzie tolik sedí! Proč? No... Proč... Protože Twilight! 😂)

Odpovědi pište do komentářů. 😉

Vaše
Nkisekt

Šaty, které dostala Hope od Rebeky: