I am Hope?!

,,Já tebe taky."

Emma/Hope:

Ležela jsem na zemi. Už jsem neměla sílu ani vstát. Esther se postarala o to aby mi nezbylo ani trochu síly. ,,Tak co? Už máš dost?" zasmál se Mikael. Najednou se přede mnou objevila postava. ,,Freyo?" zeptal se zmateně Mikael. ,,Nechte mojí neteř napokoji!" řekla a pomocí kouzla odhodila Mikaela proti zdi. Ten jenom syknul. ,,Jak jen můžeš." ozvala se Esther. ,,Já narozdíl od tebe se své rodiny nevzdám." řekla. Esther na ni chtěla použít nějaké kouzlo, ale nic se nestalo. ,,Jak?" vykoktala. Freya se zasmála. ,,Tohle je možná tvůj svět, ale já jsem první čarodějka z jedné generace. Jsem mocnější než ty. A navíc tady mám druhou čarodějku, která je první ze své generace." řekla a chytla mě za ruku, čímž mi pomohla vstát. Usmála se na mě. Potom začala něco odříkávat. Připojila jsem se k ní a začala opakovat slova co říkala. Všechno se začalo třást. Freya ale nepřestávala odříkávat kouzlo. Ani já jsem nepřestávala. Najednou se všechno ponořilo do tmy.

,,Proč se neprobouzí?"
,,Já nevím. Tohle kouzlo mělo zabrat."
,,Tak asi nezabralo, nebo bylo slabé."
,,Nesmysl." Uslyšela jsem hlasy. Otevřela jsem oči a uviděla jak se nade mnou všichni sklání. Freya úlevně vydechla. ,,Konečně jsi se probudila." řekla. Chytla jsem se za hlavu. ,,Bolí mě hlava." zamumlala jsem. ,,Na. Tohle jsou prášky na bolest hlavy." podala mi pilulky Rebekah. Dala jsem si je do pusy, a zapila vodou, kterou jsem měla položenou na nočním stolku. ,,A teď nám řekni co se stalo." řekla Rebekah. Podívala jsem se na Freyu. Ta jen nenápadně zakroutila hlavou. ,,Ani nevím. Už si nevzpomínám." zalhala jsem. Kol mě opatrně zvedl ze země a položil na postel. Udivilo mě že o mě mají takovou starost. Vždyť jsem pro ně teoreticky úplně cizí člověk! ,,Děkuji." poděkovala jsem mu. On jenom kývnul hlavou. ,,Tak, a teď nám ještě řekni co se stalo před tím než jsi sem přiběhla, a proč jsi celá od krve." řekl Klaus, kterého jsem si ani nevšimla. ,,Já o tom teď nechci mluvit." řekla jsem vyhýbavě. Pro mé překvapení proti tomu nic neměl. ,,Asi by jsi se měla jít umýt." řekla Freya. Opatrně jsem stoupla a vypravila se do koupelny.

Když jsem se umyla, rozhodla jsem se jít domalovat svůj již skoro dokončený obraz. Vešla jsem do ateliéru a odkryla látku, pod kterou jsem svůj obraz projistotu schovala. Vzala jsem si štětec a barvy a začala s prací. Po chvíli jsem už jenom dokreslovala detaily. ,,To je nádhera." řekla Freya, která zrovna přišla. Usmála jsem se. ,,Děkuji." řekla jsem. ,,To je Klaus, Hayley a ty?" zeptala se. Kývla jsem. Jednou rukou mě objala kolem ramen. ,,Opravdu jim to nechceš říct?" zeptala se mě. Zakroutila jsem hlavou. ,,Ještě ne. Ještě je na to moc brzy." řekla jsem. Kývla. ,,Dobře je to jenom na tobě." řekla. Usmála jsem se. ,,Mám tě ráda Freyo." řekla jsem. Ona se na mě usmála. ,,Já tebe taky Hope. Já tebe taky."

Tak a tady je další kapitola. Jak se líbila? Pište do komentů! Díky za votes!

Vaše
Nikisekt