I am Hope?!

,,....Jsem zrůda!"

Procházela jsem se po nějakém trhu. Doma jsem se nudila a tak jsem se rozhodla se jít projít. Najednou mě do nosu uhodila zvláštní železná vůňě. Rozhodla jsem se jít zjistit co to je. Šla jsem za tou vůní, až jsem našla její zdroj. V jedné odlehlejší uličce stál kluk, který se řezal do ruky. Ta krev tak voněla! Přišla jsem k němu. On se na mě podíval. ,,Co tady děláš?!" křikl na mě. Podívala jsem se mu do očí. ,,Nebudeš se hýbat a nebudeš křičet." pokusila jsem se ho ovládnout. Povedlo se. Dala jsem hlavu k jeho krku. V puse mě začaly tlačit tesáky a cítila jsem že se můj obličej změnil. Rozhodla jsem se následovat instinkt. Vycenila jsem zuby a zakousla se mu o krku. Do mé pusy začala téct teplá tekutina s železitou chutí. Já ale chtěla víc. Pila jsem tak dlouho dokud mi jeho tělo neochablo pod rukama. V tu chvíli jsem se od něho odtrhla. Spadl na zem a nehýbal se. Najdnou mi došlo co jsem udělala. Do očí mi vhrkly slzy. ,,Ne, ne, ne, ne!" říkala jsem si. Podívala jsem se na sebe. Byla jsem celá špinavá od krve. Najednou jsem ucítila změnu. Sáhla jsem do kapsy a vyndala zrcátko. Mé oči! Jsou zelené! V tu chvíli mi došlo co se stalo. Zabila jsem člověka a tím spustila vlkodlačí gen. Protože jsem ale ze třetiny upír, tak jsem se nezačala proměňovat. Upíří rychlostí jsem se rozběhla domů. Když jsem doběhla za bránu tak jsem padla na kolena a začala brečet. ,,Já jsem ho zabila!" křičela jsem. U mě se objevila Rebekah s Freyou. ,,Co se děje?!" zeptala se Freya. ,,Zabila jsem ho Freyo! Jsem zrůda!" zakřičela jsem hystericky. Freya mi pomohla vstát a i přes to že jsem byla celá od krve mi pomohla vstát. ,,Notak. Klid." snažila se mě uklidnit, ale nic nezabíralo. Najednou se mi zatmělo před očima a já se propadla do nekonečné tmy.

,,Haló!" volala jsem. Byla jsem v nějaké místnosti. ,,Haló! Je tady někdo!?" zavolala jsem znovu. ,,Končně se s setkávám se svou vnučkou." ozval se hlas, který vyplivl moje jméno jako by to bylo něco hnusného. ,,Kdo jsi?!" zavolala jsem. Ze stínu vyšla postava. ,,Esther." zavrčela jsem. ,,Ale notak. Takhle se vítá babička?" zeptala se naoko smutně. ,,Ty pro mě nikdy nebudeš babička." vyprskla jsem na ní. ,,Takhle na svou babičku mluvit nebudeš." ozvalo se z druhého rohu. ,,Mikael." zavrčela jsem znovu. ,,Neměla by jsi si dovolovat ty zrůdo!" zakřičel na mě. ,,A co bych si neměla dovolovat? Mluvit pravdu?" zeptala jsem se. On se asi rozčílil. Rozběhl se ke mě a než jsem se nadála byl u mě a kousnul mě do krku. Začala jsem křičet. On se po chvíli odtrhl a já spadla na zem. Rychle jsem si přiložila ruku ke krku abych zastavila krvácení. Rána se mi ale nehojila. ,,Ještě tě nezabiju. Chci aby jsi ty a tvůj bastardsý otec trpěli."

Vypravěč:

Po tom co Hope omdlela ji Rebekah s Freyou odnesly do pokoje. Pach krve přilákal i ostatní sourozence. ,,Co se stalo?" zeptal se Kol. ,,Nevím. Přišla a říkala že někoho zabila a pak omdlela." řekla Freya rychle. ,,Proč krvácí?" zeptala se ustaraně Rebekah. Všichni se na ní podívali. Na krku se jí rýsoval kousanec. Freya k ní rychle přišla a pokožila jí ruku na čelo. ,,Nic nevidím. Je tam jakoby zavřená." řekla zamyšleně. ,,Dokážeš ji probudit?" zeptal se Elijah. Všichni se o Emmu zajímali, kromě Klause který stál ve dveřích opřený o futra a všechno jen zamyšleně pozoroval. ,,Dokážu." řekla. Potom odběhla a vrátila se s několika svíčkami a pískem. ,,Položte jí na zem." řekla. Elijah ji zvedl a položil na zem. Freya kolem ní udělala kruh a rozestavila okolo něj pár svíček. Potom ještě udělala kruh kolem sebe a kolem rozestavila podle prvního kruhu zbytek svíček. Klekla si do svého svého kruhu a začala odříkávat jakési zvláštní kouzlo. Najednou spadla bezvládně na zem.

Trocha napětí neuškodí 😏 Co si o kapitole myslíte? Hope spustila gen, a je uzavřená ve své hlavě s Esther a Mikaelem. Pište komenty!

Vaše
Nikisekt