I am Hope?!

,,Měla jsem vás ráda...."

Dojeli jsme do New Yorku. Tam jsem taky bydlela, ale stejně jsme jeli dál. Až u nejbližšího lesa, ale i tak se to řadilo pod New York. Tohle je chata mých adoptivních rodičů. Vždy tady o víkendu jsou. ,,Tak pojďte ať už to máme za sebou." řekl táta. Zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi můj adoptivní táta. ,,Emmo!" řekl a objal mě. Usmála jsem se. ,,Ahoj." řekla jsem a vyvlíkla se z jeho objetí. On si všimnul táty s mámou. ,,A vy jste?" zeptal se nejistě. ,,Nepozvete nás dovnitř?" zeptal se. ,,Já vás pozvu." řekla jsem. Chtěla jsem vejít, ale nemohla jsem. Jakoby mě nějaká síla držela venku. ,,Co se děje?" zeptala jsem se zmateně. ,,Když jsi tady naposledy byla tak ti ještě nebylo patnáct, ne?" zeptala se mamka. Kývla jsem. Najedou mi došlo že jsem od patnácti upír a tak musím počkat na pozvání. ,,Emmo, co se děje? Pojďte dál." pozval nás všechny dovnitř. Najednou neviditelná síla zmizela a já mohla vstoupit. ,,Myslím že bychom si měli jít sednout." řekl táta formálně. Můj adoptivní táta nás odvedl do obýváku. ,,Emmo." řekla adoptivní mamka a taky mě objala. ,,Dobrý den." pozdravila mamku s tátou. Táta na ni kývnul. ,,Posaďte se." řekl adoptivní táta. Když jsme se všichni posadili začal mluvit. ,,Tak kdo jste a co tady chcete?" vychrlil na něj. Táta se jen usmála. ,,Mé jméno je Klaus Mikaleson." řekl táta. V tu chvíli si mí *a. rodiče stoupli a odtáhli mě do druhého kouta místnosti. ,,Naší dcery se ani nedotknete!" zakřičel a. táta. ,,Vy ho znáte?" zeptala jsem se. ,,Vlčku, oni ti nikdy neřekli že jsou vlkodlaci?" zeptal se mě táta. Odstoupila jsem od nich. ,,Vy jste vlkodlaci!?" vykřikla jsem šokovaně. ,,Promiň Emmo. Nechtěli jsme ti to říct." řekla a. máma. V tu chvíli jsem se hodně rozzlobila. ,,Já nejsem Emma. Mé jméno je Hope Mikaelson, a tohle jsou moji rodiče." řekla jsem a přešla k mámě a tátovi. ,,Nevěřím tomu." řekl a. táta. ,,Jsem tribrid." řekla jsem. ,,To je lež." stál si pořad na svém. Vycenila jsem zuby a pod očima se mi objevily žilky. Pak jsem natáhla ruku a způsobila jim menší chvilkovou bolest hlavy. A pak jsem jim dokázala že jsem i vlkodlak. Mé oči se zbarvily do zelena a v puse se mi místo upířích tesáků objevily zuby co mají vlkodlaci. Mí a. rodiče se na mě nevěřícně dívali. ,,Přišli jsme vám říct že se stáváme zákonnými zástupci naší dcery. Papíry už se zařizují." řekla máma. ,,Měla jsem vás ráda, ale neměli jste mi lhát. Teď jsem se svou pravou rodinou." řekla jsem a z oka mi stekla slza, kterou jsem hned utřela hřbetem ruky. Táta mě vzal za ruku a vyvedl odtud. Bolelo mě že mi tito lidé neřekli pravdu. Sedli jsme si do auta a rozjeli se zpět do New Orleans. ,,Jsi v pořádku?" zeptala dr máma. Kývla jsem. Popravdě mi dobře nebylo. Nesnáším když mi lidi lžou. Cesta byla tichá a škodrcání auta mě dohnalo ke spánku.

*a. rodiče znamená adoptivní rodiče. Nechtělo se mi to všude psát.

Dneska je kapitola kratší. Jak se vám ale líbila? Pište do kom. Moc vám děkuji za překonání hranice 200 votes a 100 komentářů. Miluju vás! ❤

Vaše
Nikisekt