I am Hope?!

,,Veselé vánoce."

Ještě kolem deváté hodiny jsme všichni-s výjimkou Elijaha-seděli u snídaně. Všichni mimo mě se dopovali kafem. Choulostivky. To se nedokážou vzbudit v šest ráno? ,,Dobré ráno." ozval se strýček Elijah, který zrovna došel do jídelny. Všichni po něm hodili nevrlý pohled. Jen já jsem se pořád usmívala jako měsíček na hnoji. ,,Tak." řekl táta a zvedl se od stolu. ,,Hope, jdi se obléct. Půjdeme k Marcelovi." řekl mi. ,,Proč?" zeptala jsem se. ,,Uvidíš." řekl. Rezignivaně jsem si povzdechla a vydala se do pokoje. Tam jsem si oblékla kabát, na nohy jsem si dala svoje oblíbené kozačky a na hlavu čepici. Svoje vlasy jsem si nechaka rozpuštěné. Miluju když mi do nich padá sníh a já pak vypadám jako sněžná princezna. Sešla jsem dolů kde už u dveří stál táta. Na sobě měl jeden z těch svých předražených kabátů. Nebo tak jim alespoň říkala mamka když se se mnou a tátou schovávali a ona ho donutila si dát na hlavu tu kšiltovku. U téhle scény jsem se vždycky smála. ,,Tak pojď." řekl mi. Venku jsme nastoupili do auta a táta se rozjel směr Marcelův ,,brdloh". Když jsme zastavili, vystoupili jsme a vešli dovnitř. ,,Marceli! Kamaráde! Mám na tebe prosbu!" zakřičel. Samozřejmě mi došlo že to není prosba, ale že mu prostě oznamuje že má něco udělat. Marcel sešel po schodech do obýváku. ,,Pohlídáš Hope. Asi v pět večer si pro ni přijdu. Bavte se!" řekl a byl pryč. On mě tady normálně nechal! Moment. To může znamenat jen jedno. Bude nějaké překvápko! Do obýváku dorazil i Josh, který tady nejspíš s Marcelem bydlí. ,,Co to-" nedořekl co chtěl říct když mě uviděl. ,,Ahoj Joshi. My se ještě neznáme, ne?" zeptala jsem se. On na mě vyjeveně zíral. ,,No, tak ty mě asi znáš, ale já tebe ne." vykoktal. Já se mu nedivím. Víceméně jsem na něj teď vychrlila pozdrav a použila jeho jméno, i když ho vůbec nemám znát. ,,Já jsem Hope Mikaelson." řekla jsem s úsměvem. ,,Aha. Malej Klaus." řekl. Marcel zatím neříkal nic. Až teď začal mluvit. ,,Takže já tě mám hlídat?" zeptal se. Je snad hluchej? Táta mu to před chvílí přece řekl... ,,Jo. A pro mě je to stejná novinka jako pro tebe brácha." řekla jsem mu. On na mě zůstal zírat. ,,Jak že jsi mi to řekla?" zeptal se. Povzdechla jsem si. Má dlouhý vedení. ,,Můj táta tě přece víceméně adoptoval. Takže dává logiku že jsi můj nevlastní starší brácha." řekla jsem mu pomalu aby to pobral. Pak jsem přešla ke gauči a sedla si na něj. Kabát s čepicí jsem měla už samozřejmě sundaný. A teď se nudím. ,,Já se nudím." řekla jsem. Marcel zakoulel očima. ,,A mám hlad." dodala jsem. Zapojila jsem upíří smysly a ucítila v kuchyni v lednici krevní sáčky. Proto jsem se tam upíří rychlostí dostala a se sáčkem vruce se o chvíli později nacházela zase na gači. ,,Ty piješ krev?" zeptal se Marcel. Páni. Jemu to vážně nedochází. ,,Jo. Jsem z části upír, a díky tobě už nebudu stárnout." řekla jsem a dál se věnovala krevnímu pytlíku. ,,Díky mě?" zeptal se udiveně. ,,Jo. Stárnout přestanu až když mě někdo zabije a já se potom napiju lidské krve. A první kdo mě zabil jsi byl ty. Tak přemýšlím nad způsobem, kterým by jsi to mohl odčinit." řekla jsem. Najednou jsem dostala nápad. Záludně jsem se zatvářila. ,,Ale ne. Tohle není dobrý. Takhle se tváří Klaus když ho něco napadne." řekl Josh vylekaně. ,,Tak já půjdu." řekl a zkoušel se vytratit. ,,Stát!" zastavila jsem ho. ,,Mám bravurní nápad. A tebe se týká taky Joshuo." řekla jsem. Stoupla jsem si z gauče. ,,Sednout!" řekla jsem oboum a ukázala na gauč. Kupodivu mě poslechli. ,,Takže začneme." odkašlala jsem si. ,,Já o vás toho vím opravdu hodně." řekla jsem jen tak mimochodem. ,,A tak teď podnikneme menší výpravu. Vytáhněte si peněženky pánové. Jde se nakupovat!"

Dneska jsou ty nejlepší vánoce na světě! Právě teď jdu po chodníku nějaké ulice, za mnou jdou Marcel s Joshem oběšení taškama. Opět výhoda ovládání. Nic nás to nestálo. Došli jsme k jednomu baru, protože už byl čas oběda. Vešli jsme dovnitř a mě příliš pozdě došlo co je to za bar. Za pultem totiž stála Cami. Jen co uviděla Marcelaa Joshe, usmála se. ,,Ahoj. Co vás sem přivádí?" zeptala se. Mě si jaksi nevšimla. Marcel hlavou kývnul ke mě. ,,Ahoj. Veselé vánoce." řekla jsem a podala jí malý balíček. No co. Jsou vánoce. Každému jsem něco koupila. No, koupila... To je jedno! Prostě jsou to dárky ode mě. Cami se podivila. ,,Díky." řekla. S Joshem a Marcelem jsme si sedli ke stolu. Z tašek jsem vytáhla dva balíčky. ,,A tohle je pro vás. Veselé vánoce." usmála jsem se. Vypadali překvapeně, ale po chvíli se jim na tvářích ukázal úsměv. ,,Díky." řekl Marcel. ,,Ségra." dodal. Zakřenila jsem se. ,,Taky dík." řekl Josh.