,,Slibuji..."

1K 52 3
                                    

Tři čarodějky stály na hřbitově kolem oltáře na kterém bylo položené malé miminko. ,,Ne! Moji dceru ne!" zakřičel Klaus, který právě přišel. Rozběhl se proti čarodějkám. Ty ho ale kouzlem zastavily. To samé udělaly i příchozímu Elijahovi. ,,Prosím. Tohke by se dalo vyřešit i jinak!" křikl Elijah. Čarodějky ho ale ignorovaly. Najednou zvedly nad miminko dýku. ,,Ne!" zakřičela jsem ale nikdo mě neslyšel. ,,Ne! Tati!" zakřičela jsem. ,,Tati!"

,,Tati!" S hlubokým nádechem jsem se posadila. Na mojí posteli seděla Freya a za ní stál Elijah. ,,Už je to v pořádku." řela Freya. Padla jsem do jejího objetí. Z očí mi tekly slzy. ,,Měla jsem další vzpomínku. Byla jsem miminko a byla jsem na hřbitově. Byl tam Klaus a Elijah a čarodějky, a ty mě chtěly zabít, protože jsem zrůda!" křičela jsem hystericky. ,,Ššš. To je v pořádku. Už je to v pořádku." uklidňovala mě. ,,Freyo, co se děje?" zeptal se Elijah, který zřejmě nechápal. Já ho ale ignorovala a pokračovala v hysterčení. ,,Jsem zrůda! Vždyť jsem ze tří čtvrtin hybrid a z té čtvrté čarodějka! Stvoření které nemá žít!" brečela jsem. ,,Hope, nebo Emmo jak si říkáš, ty nejsi zrůda. Jsi to pořád ty. Nezáleží na to co jsi, ale jaká jsi uvnitř. Chápeš?" zeptala se. Já jsem kývla, a setřela si slzy. Hned jak jsem to udělala, objevily se na jejich místě nové. ,,Jak bych teď chtěla obejmout tátu, nebo mámu. Ne ty adoptivní, ale ty pravé." zašepta jsem. ,,Ale nemůžu, protože jim nechci říct kdo jsem!" zakřičela jsem. ,,Freyo, jak jsi nám to nemohla neříct?" zeptal se Elijah a já ho až teď začala vnímat. ,,Já mluvila nahlas?" zeptala jsem se. Kývnul. Vylezla jsem z postele a šla ho obejmout. On mi objetí opětoval. ,,Kéž bych takhle mohla obejmout i tátu s mámou, ale nemůžu protože je chci nejdříve poznat a jsem moc tvrdohlavá na to abych sama sobě ustoupila" zamumlala jsem Elijahovi do jeho saka, protože svou výškou dosahuju asi úrovně jeho ramen. ,,Strýčku Elijahu, že jim to neřekneš? Prosím!" podívala jsem se na něho svýma ubrečenýma očima. On mě jenom pohladil po hlavě. ,,Slibuji. Až přijde správný čas, tak jim to povíš sama." řekl a já se usmála. ,,Teď by jsi si ale měla jít lehnout. Je půlnoc a ty zítra jdeš do školy." řekl mi a já se vrátila do postele. ,,Máme tu zůstat?" zeptala se Freya. Znova jsem si setřela slzy a kývla. Elijah se posadil za Freyou za postel. Oba mě chytli za jednu ruku a já v obklopení své rodiny usnula.

Ráno mě probudilo zvonění budíku na mém mobilu. Vypla jsem ho a protřela si oči. Noční událost už byla za mnou a já mohla vstát do nového, sluncem prozářeného dne. Vylezla jsem z postele. Oblékla jsem si takové bílo-béžové tílko, a úplé, roztrhané ryfle. (🔝) Na nohy jsem si obula bílé conversky a vlasy si nechala rozpuštěné. Lechce jsem se nalíčila a měla jsem hotovo. Ještě jsem si vzala batoh který jsem si dala na jedno rameno a vydala se dolů.

,,Dobré ráno!" usmála jsem se na všechny přítomné, kterými byli Freya, Hayley, Klaus a Elijah, jako sluníčko

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


,,Dobré ráno!" usmála jsem se na všechny přítomné, kterými byli Freya, Hayley, Klaus a Elijah, jako sluníčko. ,,Dobré ráno." odpověděli mi všichni až na Klause, který zrovna pil asi kávu, a tak na mě jenom mávnul rukou. ,,Už je ti líp?" zeptala se mě Freya, která mi hodila jednu topinku. Samozřejmě jsem jí chytila. ,,Jo. Od té noční můry jsem spala jako zabitá." řekla jsem a šla si udělat kafe. ,,Tady máš svačinu." řekla Freya, která mi podávala sáček. ,,Díky." usmála jsem se na ní a sáček schovala do batohu. Potom jsem si ještě udělala pití. Pak jsem se zarazila. ,,Hele, Freyo, tak mi došlo že když tady nemám rodiče, tak kdo mi bude dělat zákoněho zásupce?" zeptala jsem se. Jak jsdm mohla být tak blbá a zapomenout na to? ,,Já klidně budu." řekl Elijah s úsměvem. Usmála jsem se na něj. ,,Díky." poděkovala jsem mu. Pak jsem se otočila zpátky ke Freye. ,,Tak já budu muset padat." řekla jsem Freye. Ona kývla. ,,Dobře. A hlavně buď opatrná." řekla mi. Najednou jsem se ve dveřích otočila a podívala dr na Elijaha. ,,Ještě varování. Jsem docela půšvihář." řekla jsem mu a se smíchem vyběhla z domu.

Tak dneska vydáván kapitolu už teď. Dneska jedu na příčnou (ulici) flétnu a tak bych nestíhala 😉 Možná jste se těšili že dneska už bude co se stalo ve škole, ale já vás budu napínat. 😏 Prozradím vám ale že tam bude jedno překvápko. Nechte se překvapit!

Vaše
Nikisekt

I am Hope?!Kde žijí příběhy. Začni objevovat