I am Hope?!

,,Nemáš zač prcku."

,,Co tady děláš?" zeptal se táta Caroline. ,,Hope pro mě přijela do Mystic Falls." řekla Caroline. Táta v tu chvíli vypadal, že je schopný mi odpustit všechno a ještě mě obejmout. Máma na to ale nevypadala. ,,Hope Mikaelson! Máš domácí vězení! Mazej do pokoje!" řekla rozzlobeně. Sklopila jsem pohled a s výrazem odkopnutého štěněte jsem se vydala pryč. Najednou jsem se zastavila. Na mysl mi přišla jedna otázka. ,,Tati! Já se chci na něco zeptat!" zamávala jsem rukou jako ve škole. ,,No?" zeptal se. ,,Jak to vlastně je s mým stárnutím? Když jsem hybrid, ale pořád rostu?" vyslovila jsem otázku, která mě trápila už dýl. ,,No." zamyslel se táta. ,,Čarodějky říkaly že to funguje jako u přeměny na upíra. Když tě někdo zabije, a ty se napiješ krve tak už nebudeš stárnout. Tebe ale ještě nikdo nezabil ne? Protože jinak bych toho dotyčného zabil pak já." řekl táta. Vytřeštila jsem oči. První mi zlomil vaz Marcel a pak Damon. A já jsem lidskou krev už měla! To už nebudu stárnout? Navždy budu patnáctiletá holka? Do očí mi vhrkly slzy. Rozběhla jsem se do svěho pokoje, a tam padla na postel a začala brečet. Vlastně ani nevím proč. Nejspíš mě dostalo to že už neporostu. ,,Co se stalo prcku?" ozval se Kolův hlas. ,,Jdi pryč." zamumlala jsem. Vedle mě se prohla postel. ,,Notak prcku. Řekni mi co se stalo." zeptal se soucitně. To mi k němu moc nesedí... ,,Máma mi dala domácí vězení." řekla jsem. ,,A kvůli tomu brečíš?" zeptal se pobaveně. Posadila jsem se. ,,Ne." utřela jsem si slzy, ale nebylo to nic platné. Na místo starých vždy vytekly nové. ,,Zjistila jsem že už nepostárnu." řekla jsem. ,,Jak to?" zeptal se. ,,No. Čarodějky přece říkaly že až mě někdo zabije a já se napiju lidské krve, tak už neporostu." řekla jsem. ,,A to se stalo?" zeptal se. Kývla jsem. ,,První mě zabil Marcel a pak Damon. No a já jsem už lidskou krev pila. Zabila jsem jednoho kluka." vzlykla jsem. Kol udělal něc co jsem nečekala. Objal mě. Taky jsem ho objala. ,,Tak neporosteš. Podle mě jsi velká dost a-"
,,Jsem malá jak mravenec." zamumlala jsem. ,,-a podle mě už stárnout nepotřebuješ. Podívej se na mě." zasmál se. Taky jsem se zasmála a odtáhla se. ,,Děkuju." usmála jsem se. ,,Nemáš zač prcku." řekl a rozcuchal mi vlasy. ,,Hej!" vyjekla jsem. Natáhla jsem se a taky mu rozcuchala vlasy. ,,To není fér!" křikl a nafoukl tváře. Zamračil se a vyhrnul spodní ret. ,,Hej!" křikla jsem. ,,Tohle jemůj naštvanej obličej!" řekla jsem a udělala to samé jako Kol. Asi už vím po kom tohle mám. Najednou jsme se oba rozesmáli. Myslím že Kol bude můj nejoblíbenější strýček. ,,Tak. Co chceš podniknout?" zeptal se. ,,Bohužel nic. Mám domácí vězení. To jsi přeslechnul?" zeptala jsem se ho. ,,Ne. Ale co že máš domácí vězení? To není žádná legrace. Pojď. Slíbil jsem Davině že se s ní seznámíš." řekl. ,,Tak dobře." usmála jsem se. Kol mě tajně a nenápadně propašoval z domu. Došli jsme na hřbitov. ,,Lásko!" zakřičel Kol. Zpoza rohu vyšla Davina. Jen co uviděla Kola, usmála se. ,,Ahoj." řekla, přišla k němu a políbila ho. ,,Haló! Je tady dítě!" řekla jsem. Jediný případ kdy přiznám že jsem dítě je když se dospělí líbají a i ty další věci... Davina se na mě podívala a usmála se. ,,Ty budeš Hope že?" zeptala se. Kývla jsem. ,,Já jsem Davina. Jsem-"
,,Jsi regentka covenu New Orleanských čarodějek, že?" zeptala jsem se. Zaraženě kývla. Kol se zasmál. ,,Vyprávěl jsem jí o tobě." řekl nervózně. ,,Já jsem taky New Orleanská čarodějka a chtěla jsem se zeptat jestli by jsi mě nevzala do covenu." řekla jsem a podívala jsem e na ní psím pohledem. Zamyslela se. ,,Myslím že by to šlo. Já s tím osobně nemám problém, ale ostatní z covenu by mohli. Přeci jen jsi Mikaelsonová." řekla. ,,Davino, prosím. Zeptej se jich." řekla jsem prosebně. Ona se usmála. ,,Dobře." Usmála jsem se. ,,Děkuji." řekla jsem šťastně.

Tak. Dneska je kapitola s Kolem.  Jak se vám líbila? 😃 Je sice kratší, ale doufám že nevadí. Příště bude kapitola s Klausem a Caroline.

Minulou anketu vyhrála Camille. Na dnešek pro vás mám připraveno:

Hope nebo Davina?
(Hope vs Davina)

Vaše
Nikisekt