I am Hope?!

,,Tak a teď mi o sobě něco řekni."

,,Zlatíčko, probuď se." třásl se mnou někdo. Otevřela jsem oči a uviděla mamku. ,,Už jsme v New Orleans." řekla. Vystoupila jsem z auta. Došli jsme do obýváku kde už čekala Rebekah s Freyou. ,,Konečně jste se vrátili." řekla Rebekah. ,,Proč?" zeptaka jsem se. Úplně mi vypadlo co že máme teďka dělat. ,,Jdeme přece nakupovat." řekla Freya. V tu chvíli jsem všechno ostatní hodila za hlavu. ,,Nákupy! Jdeme!"

Kdyby jsme s Rebekou neuměly ovládat lidi tak by jsme teď byly o 1000000 lehčí. Jednoduše by jsme 1000000 utratily. Koupily jsme spoustu oblečení a nábytek, který jsme nechaly dovézt před dům. Tam už se o něj postarají mamka s tátou. Když jsme došly domů byla jsem utahaná jako pes. Eh, já jsem pes. Doma na nás už čekal Kol. ,,Konečně. Už se těším na Marcelův pohled." řekl s ďábelským úsměvem. Lehce jsem ho praštila do ramene. ,,Tak pojďte pane Pomsto." řekla jsem. Pravdou je že se sama těším na Marcelovu reakci. A až mi dá pokoj. Celou tu dobu co jsem tady jsem si musela dávat pozor, protože mě jeho upíři pořád hledali. Došli jsme do Marcelova brdlohu. Já tomu tak ráda říkám. Marcel se zrovna o něčem bavil s Joshem. Marcel otočil hlavu a hned byl u nás. ,,Kole, konečně mi někdo přivedl tu upírku, která tady dělá problémy." řekl. Zamračila jsem se na něj. ,,Já problémy nedělám!" zařičela jsem. ,,Vlastně mě posílá Klaus. Mám ti vyřídit ať necháš jeho dceru, a moji neteř napokoji." řekl. Marcelův výraz byl k popukání. ,,Hope Mikaelson jméno mé." řekla jsem a zkoušela znít vážně, ale to se mi nepodařilo a já vyprskla smíchy. ,,Kdyby jsi se teď viděl!" řekla jsem. Kol se smál taky. ,,Tak jsme teda vyřídili co jsme měli, a teď mám žízeň tak si skočíme buďto někoho vysát, nebo si skočíme do lednice." řekl. Hned se mi v puse sbíhaly sliny. Pak jsem si ale vzpoměla na to co se stalo před měsícem a chuť mě přešla. ,,Já si asi nedám. A navíc už se moc těším do zátoky kam mě chce mamka vzít." řekla jsem a ve vzduchu rukama naznačila uvozovky. Kol se smíchem kývnul. Zmizela jsem domů. ,,Zlato už jsi zpátky? Můžeme teda jet do zátoky?" zeptala se mamka. ,,Nemůžu se jít podívat na svůj pokoj? Jsem zvědavá jak vypadá." řekla jsem. Všechno mi tam totiž stěhovali mamka s tátou a ostatní. A ten pokoj jsem ještě ani neviděla. ,,Nech se překvapit a teď pojď." řekla. Tiše isem zabručela a nechala se dotáhnout do auta. ,,Ale proč tam musíme jet?" zeptala jsem se. ,,Protože jsem alfa a ty budeš alfou po mě." řekla. ,,Ty jsi ale ještě nespustila gen ne?" zeptala se mě. ,,No, ehm jo." řekla jsem. ,,A kdy?" zeptala se udiveně. ,,No, když jsem tak před měsícem přiběhla celá od krve a Freya mě musela křísit." řekla jsem a trochu se zasmála. ,,To není vtipný Hope, bála jsem se o tebe, i když jsem ještě nevěděla že to jsi ty." řekla mi. ,,Promiň." řekla jsem. ,,Tak a teď mi o sobě něco řekni. Oblíbená barva, jídlo a další věci." řekla. Usmála jsem se.

Kapitla docela o ničem 😐 Ale i tak doufám že se líbí. Pište komenty! A prosím držte mi palce, protože zítra mám absolvenstské předehrávky z klavírz a zpěvu. Je to něco jako zkouška pro absolventy ZUŠ. Když tak si to vygooglujte 😉 . Takže zítra od 14:00 do 16:00 mi držte palce.

Vaše
Nikisekt