I am Hope?!

,,O původu vidličky?"

Otráveně jsem se sesunula ke stolu v mém pokoji. ,,Tak. Kde jsem minule skončili?" zeptal se Elijah, který se probírak nějakými složkami. Doufám že to není můj ,,učební plán". ,,Nikde." řekla jsem. ,,Ještě než jsme začali, tak tě zavolal táta. Když jsi mu řekl že teď nemůžeš, tak on řekl že je to akutní. Tak jsi mi řekl ať nikam nechodím, protože se za chvíli vrátíš. Jak jsi odešel, tak jsem zdrhla za Freyou. Když jsi se vrátil, tak jsem s Freyou prováděla nějaké kouzlo, a ty jsi mě nemohl odtáhnout zpátky a přivázat mě k židli řetězy." řekla jsem a zazubila jsem se. On jen zakoulel očima. ,,Tak dobře. Začneme tedy od začneme od začátku. Zatím, než dojdeme k pravidlům etikety by jsi si mohla prostudovat tuhle menší brožurku." řekla a na můj stůl dopadla bichle velká jako moje hlava. ,,Stihneš to do zítra?" zeptal se. Podívala jsem se na něj pohledem alá ,Děláš si ze mě srandu?' a pak svůj pohled přesměrovala na tu velkou bichli. Ne že bych knihy neměla ráda. To ne. Knihy miluju a jsem schopná jich přečíst i pět za den, ale tohle? Odfoukla jsem z ní prach. Hned na to jsem se rozkašlala. Ta kniha musela sbírat prach takových 500 let. Rozběhla jsem se k oknu a otevřela ho. Všechen prach vítr vyfoukal ven. Nedivila bych se, kdyby sem přijeli hasiči, že hoří. Vrátila jsem se zpátky na židli. ,,Etiketa od počátku dějin až do 21. století?" přečetla jsem název. ,,Vždyť ta kniha musí být alespoň tak stará jako vy!" řekla jsem. Elijah se na mě podíval. ,,Po pravdě jsem jí koupil před pár lety." řekl mi. ,,To mi netvrď že po ,,pár" letech by byla takhke zaprášená." řekla jsem. ,,Byla na půdě." odpověděl mi. ,,My máme půdu?" zeptala jsem se. On si mě ale nevšímal a na knihu položil jednu složku. ,,Tady je popsáno jak správně se chovat ve škole." řekl mi. ,,A tady-" dal mi na stůl další složku. ,,-je jak se správně chovat u stolu." A pak už mi na stole přistávala jedna složka za druhou. ,,Jak se chovat ve společnosti, jak slušně konverzovat, jak správně chodit, jak mluvit latinsky-" dívala jsem se na něj jako na blázna, ale on mi na stůl dával pořád další a další složky. ,,A poslední jak se odnaučit nadávat." řekl. V ruce mu zůstala poslední složka. ,,A tam je co. O původu vidličky?" zeptala jsem se bez legrace, protože teď bych se už nedivila ani kdyby začala prasata lítat. ,,Ne. Tu složku mám připravenoz na příště." řekl. To jako fakt?! ,,Tohle je moje složka. Tvůj učební plán." řekl bez legrace. ,,Prosím pomozte mi někdo! Prosím!" začala jsem křičet ve svojí hlavě. Najednoi jsem dostala nápad. Živě jsem si nad svojí hlavou dokázala představit rozsvícenou žárovičku. Zvedla jsem ruku jako ve škole. ,,Ano?" zeptal se mě. ,,Můžu prosím na záchod?" poprosila jsem. On se na mě nedůvěřivě podíval. Nasadila jsem psí pohled. ,,No tak dobře, ale vrať se." řekl mi. Kývla jsem a odsprintovala pryč s pocitem vítězství. Řekl mi sice ať se vrátím, ale neřekl kdy. Potajmu jsem se proto vykradla z domu. Za dveřmi jsem ale někoho potkala. ,,Je tam Klaus?" zeptala se mě Cami. ,,A proč bych to měla jako říkat?" zavrčela jsem na ni. Nikdy jsem neměla Camille ráda. Prostě mi nebyla sympatická. Ona se na mě divně podívala a potom si založila ruce na prsa. ,,A ty jsi?" zeptala se. ,,Já jsem Hope." řekla jsem jí. Ona vykulila oči. ,,Hope?!" křikla. Pak se ale uklidnila. ,,Nevěřím ti." řekla ležérně. ,,Vážně?" zeptala jsem se jí. ,,Ne." řekla rozhodně. Pokrčila jsem rameny. ,,Tati! Hledá tě Camille!" zakřičela jsem do domu. Cami se asi podivila že ji znám. ,,Ty víš kdo jsem?" zeptala se. ,,Jo." řekla jsem. To už ale vedle mě sták táta. ,,Camille, vidím že jsi se už stihla seznámit s Hope." řekl a já se vítězně usmála. Ona polkla. ,,Opravdu milá dívenka." pronesla ironicky. ,,Taky tě mám ráda." řekla jsem pro změnu ironicky já. Táta se na nás obě dvě podíval. ,,No. To bychom měli." zamumlal potichu. Pak se ale podíval na mě. ,,A kam jsi vůbec měla namířeno?" zeptal se mě. ,,Zkouším utýct strýčkovi Elijahovi." zašeptala jsem, aby mě náhodou Elijah z mého pokoje neslyšel. Přeci jen to je upír. On se zasmál. ,,Jdi se schovat třeba ke mě do ateliéru." řekl. Kývla jsem. Rozhodla jsem se to vzít skratkou a tak jsem vyběhla po venkovních schodech na balkon a rovnou do tátova ateliéru. Za rohem jsem se ale schovala a začala svým upířím sluchem poslouchat rozhovor mého táty a Camille.

Tak jsem se zase dostala do spisovatelské nálady. 😊 Prosím nezlobte se že nebyla kapča, ale byla jsem v Itálii a tam nebyla wifi, a ani čad na to abych napsala kapitolu. Moc vám ale děkuji za překročení 2K přečtení. ❤

Mocinky moc chci poděkova Laurila za nádhrný trailer! ❤ Nadete ho nahoře 🔝

Minulou anketu vyhrála Esther. A dneska tu máme:

Gia nebo Hayley?
(Gia vs Hayley)

Jde o to že s oběma byl Elijah. Kterou máte radši?

Vaše
Nikisekt