I am Hope?!

,,Jsem hodna toho být Mikaelsonová?"

Probudila jsem se s příšernou bolestí za krkem. Opatrně jsem se posadila a rozhlédla se. Tohle místo jsem spolehlivě poznala. ,,Kdopak se nám tu probudil? Nový upír který dělá škody ve městě." ozval se hlas. Trhla jsem hlavou. Uviděla jsem Marcela. ,,Jaké škody?" zeptala jsem se a opatrně se postavila. ,,Mí lidé už týden nacházejí pozabíjené lidi v ulicích. S prokousnutým hrdlem." řekl. ,,Tak to máš špatného člověka. Já krev nikdy nepila. Teď by bylo super kdyby jsi mě nechal jít." řekla jsem a rozešla ke ke dveřím. Hned byl přede mnou a tím mi odřízl cestu. ,,Co máš za problém!?" zavrčela jsem. ,,Myslíš si že ti budu věřit?" zeptal se mě. ,,Tak hele. Já tady týden nejsem. Jsem tady sotva dva dny. A teď mi jdi z cesty." řekla jsem. On se jenom uchechtl, ale nehnul se ani o píď. ,,Já tě varuju! Jestli mi neuhneš z cesty tak-"
,,Tak co?" skočil mi do řeči. Natáhla jsem ruku a začala myslet na bolest. On se chytil za hlavu a začal křičet. ,,Tak toto." řekla jsem a důstojně se zvednutým nosem výšla z domu.

Došla jsem ,,domů". Hned u mě byla Freya. ,,Ho- Tedy Emmo! Kde jsi byla?!" vykřikla starostlivě a objala mě. Protočila jsem očima nad jejím přeřeknutím. ,,Jsem v pořádku Freyo. Když jsem šla včera ven tak mě někdo něčím praštil po hlavě, a pak jsem se probudila u Marcella, který mě nařknul z toho že tady zabíjím lidi. Tak jsem mu způsobila malou bolest hlavy a šla pryč." řekla jsem jí. Ona se zasmála. ,,Tak to je dobrý. A co na to Marcel?" zeptala se. Pokrčila jsem rameny. ,,Nevím. Rovnou jsem odešla. Nezajímala jsem se o jeho reakci." řekla jsem. Ona se mi podívala na hlavu. ,,Máš tady krev." řekla. ,,Ale rána už je zahojená." řekla úlevně. ,,Neboj se Freyo. Vždyť jsem ze tří čtvrtin hybrid." řekla jsem. Freya se usmála. ,,Tak se jdi převléct a připravit si věci do školy. Víš že zítra je první školní den." řekla. Kývla jsem a vydala se do pokoje. Tam jsem si sedla na postel, a zpod madrace vytáhla svůj deník obalený v černé kůži. Otevřela jsem ho, vzala si propisku a začala psát.

Milý deníčku,

Ani by jsi nevěřil co všechno se teď událo. Asi začnu od začátku.....
Když jsem přujela do New Orleans tak mě napadl nějaký upír. Ano. Upír. Strhl mi náramek po mých pravých rodičích. Já jsem se rozzlobila a zapálila ho. Jak? Jsem čaroděka. To ale není všechno. Potom jsem omdlela. Ráno jsem se probudila a víš kde jsem byla? V sídle Mikaelsonů! Oni existují! To mi potvrdilo když jsem uviděla Elijaha. Toho Elijaha! Potom jsem ještě viděla Klause, Hayley a Freyu. A později ještě Rebeku a Kola. Freya mi nabídla že u nich můžu zůstat a že mě bude učit čarovat. Když jsme zkoušely vyhledávací kouzlo, tak jse Hayey našla pomocí mojí krve! A tak se mi Freya podívala do vzpomínek, a teď se podrž, já jsem Hope Mikaelson! Dcera Klause Mikalesona a Hayley Marshall!

Na chvíli jsem přerušila psaní. MůJ život se obrátil naruby ve dvou dnech. Všechno je teď jinak. Začala jsem zase psát.

Alr rozhodla jsem se že jim nic neřeknu. Já se rozhodla že svým pravým rodičům neřeknu že jsem jejich dcera! A víš proč? Jen proto že mám patologickou potřebu je poznat! Freya se mě pokusila přemluvit, ale jsem tvrdohlavá. Je to ale šokující zjistit že JÁ jsem Hope! Zázračné dítě! Napůl hybrid a napůl čarodějka!

V tu chvíli jsem měla chuť se rozběhnout za Klausem a Hayley a říct jim že to já jsem Hope! Já jsem jekich dcera! Z očí se mi začaly koulet slzy. Jedna mi káplana stránku a rozmazala několik písmenek. Svůj zápis jsem zakončila otázkou.

Jsem hodna toho být Mikaelsonová?

Ahojky! Tak se hlásím s další kapitolou. Doufám že se líbila. Spousty otázek. Gratuluji Laurila a WebiTex že uhodli Marcela. 😊 Díky za votes a kom. a rozhodně nepřestávejte! 😆

Vaše
Nikisekt