,,We are family. Always and Forever."
Dahlia vyhrála a unesla malou Hope. Než se s ní ale stihla propojit, a napojit se na její magii, skončil rok a ona znovu upadla do spánku. Maličkou Hope našli v lese dva lidé, kteří se jí rozhodli adoptovat a dá...
S ohromnou bolestí za krkem jsem se probudila v nějaké posteli. Posadila jsem se a rozhlédla se. Neznám to tady. Kde to asi jsem? Přešla jsem k oknu a podívala se ven. Zatajil se mi dech, když jsem ve venkovním prostředí poznala Mystic Falls. Rychle jsem se rozběhla ke dveřím, které byly naštěstí otevřené. Vyběhla jsem z pokoje a v chodbě se rozhodla jít po schodech dolů.
,,Chystáš se někam?“ zeptal se mě hlas. Otočila jsem se a uviděla Tylera.
,,Kde to jsem?“ zavrčela jsem na něj. Povytáhl obočí.
,,Očividně u mě doma.“ odpověděl. No jo. Na blbou otázku ještě blbější odpověď.
,,Co tady dělám?“ zeptala jsem se znova. Zasmál se.
,,Můj bratr tě sem přivezl.“ řekl. Jeho bratr? Tak moment... Cameron?! Tak proto?
,,Takže Cameron je tvůj bratr.“ zašeptala jsem. Kývnul. Tak moment. Co se stalo s tátou? ,,Kde je můj otec?“ zeptala jsem se ho. Ušklíbnul se.
,,V železné rakvi na dně oceánu.“ řekl. Do očí mi vhrky slzy.
,,Cože?!“ zakřičela jsem. Začínal se zvedat vítr. ,,Cože jste udělali mému otci?!“ křičela jsem pořád. Nemohla jsem ovládat svou magii. Vytryskla napovrch. Všechna. Odhodila Tylera proti zdi, přes kterou proletěl někam ven. V mysli jsem měla jen jediné. Zabiju je. Zabiju. Vyšla jsem ven. Ale Tylera jsem nikde neviděla. Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Je v pensionu Salvatorových. Vykročila jsem po ulici. Za chvíli jsem byla na místě, kde jsem chtěla být.
,,Vylezte ven!“ zakřičela jsem. Nikdo se ale neukázal. Natáhla jsem ruku a magií roztříštila dveře. Vešla jsem dovnitř.
,,Okamžitě vylezte ven!“ zakřičela jsem.
,,Hope, uklidni se.“ promluvil na mě asi nejinteligentnější člověk v tomto domě. Otočila jsem se na něj.
,,Jak bych se měla uklidnit! Můj otec je na dně oceánu Stefane! Víš jaké to je?!“ zakřičela jsem na něj. Pro mé překvapení kývnul.
,,Ano. Vím jaké to je. Sám jsem to zažil.“ řekl. Začínala jsem se uklidňovat.
,,Kde je Tyler? A Cameron?“ zeptala jsem se ho. Kývl hlavou někam za mě. Otočila jsem se. Oba dva tam stáli. Můj vztek se vrátil.
,,Kde je můj otec?! Do kterého oceánu jste ho hodili?!“ zakřičela jsem na ně.
,,Bez něj ti bude líp.“ řekl Cameron. Natáhla jsem ruku a odhodila ho do zdi.
,,Líp?! Je to můj otec!“ křičela jsem.
,,On zabil naši matku Hope! Asi tuším, jaké to je. Ale on si to zaslouží!“ řekl Tyler. Zamračila jsem se a odhodila i jeho. Pak jsem k nim přišla a natáhla obě ruce, s úmyslem jim vyrvat srdce z hrudníku.
,,Nechej toho!“ chytl někdo obě moje ruce. Podívala jsem se na Damona. Kupodivu neměl rozzuřený výraz. Byl naprosto klidný. To jde? Štípněte mě někdo...
,,Tohle ti Klause nevrátí. Jen oni vědí, kde Klaus je.“ řekl. Má pravdu... Vážně jsem tohle teď řekla?
Spustila jsem ruce podél těla. Můj vztek se začal měnit na smutek. Zhroutila jsem se v slzách na zem.
,,Je to moje rodina. Pravá rodina. Nechci ho stratit.“ bračela jsem. Damon mě obejmul. Není nemocnej? Nemá horečku? Nekousnul ho vlkodlak? Tohle totiž není on...
,,Asi tě nepochopím. Můj otec mě neměl moc v lásce.“ řekl. Dál jsem brečela. Emoce ze mě doslova tryskaly v proudech. Nemohla jsem to zastavit. V tu chvíli jsem uslyšela ránu.
,,Kde je Klaus a Hope?!“ uslyšela jsem rozzuřený hlas Kola. Otočila jsem hlavu. Ve dveřích stál rozzuřený Kol, a za ním s klidným výrazem, i když určitě klidný nebyl, přicházel Elijah. Vedle něho mamka. A Caroline hned za nimi. Někdo odhodil Damona na protější zeď. Rebekah byla u něj a chytla ho pod krkem. Postavila jsem se a rozběhla jsem se k mamce a objala ji. Začala jsem brečet ještě usedavěji.
,,Cameron a Tyler...hodili tátu v železné rakvi...do oceánu.“ brečela jsem. Caroline se objevila u Tylera, chytla ho pod krkem a zvedla do vzduchu.
,,Věděla jsem, že jsi parchant, ale až takovýhle? To jsem nečekala!“ křičela na něj.
,,V jakém oceánu je.“ zeptal se Elijah pořád klidným hlase. Nikdo neodpovídal.
,,Ptáme se, kde je?“ zavrčela Caroline na Tylera. Když jí neodpověděl, zlomila mu vaz.
,,Kde je Klaus?!“ zakřičel Kol na Camerona. Cameron se ušklíbnul.
,,Uděláme výměnu. Hope za Klause.“ řekl. Zalapala jsem po dechu.
,,Jak může někdo tak nechutný a zvrácený vůbec existovat?!“ zakřičela jsem na něj. Zasmál se.
,,Jak jsem řekl.“ Zamračila jsem se. Odstoupila jsem od mamky. Natáhla jsem ruku a zlomila mu vaz. Pak jsem k němu přešla, klekla si na zem, položila ukazováčky na jeho spánky a zavřela oči. Vstoupila jsem mu do mysli. Pokoušela jsem se najít informaci, kterou jsem hledala. Ale nic jsem nenacházela. Nic. Naprosto nic. Až najednou... Úplně vzadu. Za nějakou pmyslnou zábranou. Ta informace tam byla. Musela jsem se hodně soustředit, abych tu zábranu prorazila.
,,Mám to.“ řekla jsem po hodné chvíli a otevřela oči. Všichni seděli okolo mě a starostlivě se na mě dívali. Na svých tvářích jsem ucítila něco lepkavého. Zvedla jsem prsty, ke své tváři. Krev. Od očí se mi táhly pramínky krve. A potom se mi zatočila hlava a já omdlela...
******
Lidi. Já tomu nemůžu uvěřit! Vydám předchozí kapitolu a po pěti minutách zjistím toto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To snad ani není možný! Moc vám děkuji. Děkuji za vaši podporu. Jinak vám chci oznámit, že se pomalu, ale jistě blížíme ke konci. Je to tak, ale už mám připravenou další knihu, s názvem ,,Volterra's Vampire“.
Co si myslíte o kapitole? Napište mi vaše názory do konentů. Miluju vás!
