I am Hope?!

,,...a já na to ,Ale v očích má ďábla. To má po mě'."

,,Takže Mikaele." začal Klaus. ,,Máme spolu nevyřízené účty. Pak tady je ještě těch několik otázek které na tebe mám." řekl. Ze země vzal kus dřeva a vrazil ho Mikaelovi do břicha. Ten zařval bolestí. To už Freya nevydržela. Rozběhla se a zastavila se až před židlí, kde byl její otec přivázaný. ,,Nechte ho být!" řekla. ,,Ale notak Freyo. Nekaž legraci." řekl Klaus. ,,Prosím." zopakovala to Freya. ,,Freyo, nevíš kolik nám toho udělal. Musím zjistit co ady s  Esther dělají a co chcou po Hope." řekl. Freya si povzdechla. ,,Nenech se tak snadno odradit." řekl jí Mikael. ,,Tebe to dost nebolí?" houknul na něj Klaus. ,,Já si půjdu lehnout." řekla Freya. ,,Já půjdu taky." ozval se Elijah. ,,Musím ještě připravit Hope hodinu slušného chování." řekl. Klaus se na něj podíval s povytaženým obočím. ,,Musím jí naučit jak se chovat. Už asi desetkrát byla v ředitelně za drzost." řekl Elijah na svou obhajobu. Klaus se usmál. ,,Tohle mě přivádí na to co jsem řekl Rebece před několika lety. Ona řekla ,Vypadá jako anděl. To má po mamince.' a já na to ,Ale v očích má ďábla. To má po mě.'" citoval Klaus s hraným dojetím. Elijah protočil oči a vydal se nahoru. ,,Tak. Kde jsme to skončili?"

Hope:

Otevřela jsem oči a protáhla se. Do pokoje pronikalo několik raních paprsků. Vyskočila jsem z postele a roztáhla závěsy. Pokoj hned zalilo sluneční světlo. Usmála jsem se a vyběhla na balkón. Venku bylo teplo a z rušné ulice ke mě doléhala hudba. Vešla jsem zpátky do pokoje. Přešla jsem k zrcadlu a vlasy si stáhla do vysokého culíku. Najednou jsem si všimla něčeho chlupatého a velkého, co lezlo po zrcadle. Zakřičela jsem. Dost nahlas. Hned se u mě v pokoji objevil táta s mamkou. Táta měl v ruce štětec a rozhlížel se po pokoji. Asi chtěl tím štětcem někoho zabít. ,,Co se stalo?" zeptala se mě mamka. Roztřesenou sukou jsem ukázala na zrcadlo. ,,Pa-pa-pavouk!" zakřičela jsem znova. Všichni se jakoby uvolnili. ,,Ty se bojíš pavouků?" zeptal se táta. Kyvla jsem. ,,Mám docela velkou Arachnofobii." řekla jsem a opatrně se podívala na tu velikou chlupatou nestvůru. Hned jsem ale odvrátila pohled. ,,A je pryč." řekl táta. Podívala jsem se na zrcadlo a když jsem pavouka nikde nenašla, tak jsem úlevně vydechla. ,,Příště až uvidíš pavouka, tak vem třeba plácačku." řekla mamka a já se zamračila. ,,Ale oni jsou tak velcí a chlupatí." bránila jsem se. ,,Ale mají z tebe větší strach než ty z nich." řekla mi. Ohrnula jsem spodní ret. ,,To asi těžko." zamumlala jsem. ,,Převleč se a přijď dolů na snídani." houkla na mě ještě mamka než odešla z místnosti. Táta se na mě ještě usmál, a pak taky odešel. Přešla jsem ke skříni a otevřela ji. Chvíli jsem do ní jen tupě zírala, a přemýšlela o tom, kolik pavouků by se mi vešlo do skříně. Pak jsem konečně vytáhla jedno tílko a kraťase. Na nohy jsem si obula botasky a vlasy si spletla do copu. Podívala jsem se do zrcadla a usmála se na sebe. Pak jsem sešla dolů. Všichni už seděli u stolu. Sedla jsem si na volnou židli a popřála ostatním dobré ráno. Hlavně tedy tetám Rebece a Freye a strýčkům Kolovi a Elijahovi. Tátu s mamkou jsem přece viděla před chvíli. Všichni mi pozdrav oplatili a začali jsme jíst. Najednou jsem uslyšela něčí kroky. Ostatní to asi taky slyšeli. Zvedla jsem hlavuod jídla a uviděla Marcela. ,,Á Marceli, co tě sem přivádí." zasmál se táta. Marcel se po mě podíval a já se zazubila. Takový to je pocit když mě chtěl ještě nedávno zabít, a teď se na mě nesmí ani křivě podívat. Takový vyvýšený. Když nad tím teď přemýšlím, tak Marcel je vlastně můj nevlastní bratr. Zašklebila jsem se. To je divný. ,,Přišel jsem jen tak." pokrčil Marcel rameny. ,,Na návštěvu." řekl. ,,Jasně. A já jsem holub." zamumlala jsem. Tátovi zacukaly koutky. ,,Čím to že ti nevěřím?" zapřemýšlel se. Marcel si povzdechl. ,,Fajn. Přišel jsem se na ní podívat." řekl a ukázal na mě. ,,Jestli si ze mě s Kolem nevystželili a je to doopravdy tvoje dcera." řekl tátovi. ,,Urazil jsi mou hrdost." řekla jsem. Tátovi v očích svítily šibalské jiskřičky. ,,Ty nevidíš tu podobu?" zeptal se. Zřejmě se úžasně bavil. I když to já taky. Strýček Elijah se postavil. ,,Myslím že jsme se dost pobavili. Teď má ale Hope hodinu slušného chování." řekl. Zakňučela jsem. ,,Já nechci!" povzdychla jsem si. ,,Žádné výmluvy. Pojď." řekl. ,,Ale já se tady dobře bavím." zkoušela jsem se oddálit blížící se katastrofu. ,,Hned." řekl. Táta se na mě soucitně podíval. S trochu naštvaným výrazem jsem stala od stolu a vydala se za Elijahem.

Promiňte že to tak dlouho trvalo, ale byla jsem nějak líná to napsat. Dneska jsem si ale dala záležet a máte tady kapitolu se 750 slovy.  Příště nás čeká hodina slušného chování s Elijahem. Přidáte se?

Minule anketu vyhrál ship Haylijah.  Já se vůbec nedivím. A dneska nás čeká:

Esther nebo Mikael? 
(Esther vs Mikael)

Tak na to se těším.

Vaše 
Nikisekt