I am Hope?!

,,Věděl jsem to."

Hope:

Otevřela jsem oči a hned je zase zavřela. Do očí mě totiž udeřilo silné světlo. Co jsem včera dělala? Najednou se mi zvednul žaludek a já vyskočila z gauče, kde jsem zrovna ležela a letěla na záchod. Tam jsem obejmula svou novou kamarádku záchodovou mísu, u níž jsem chvíli pobyla. Už nikdy nebudu pít alkohol. Když jsem si vyčistila zuby, a udělala ze sebe zase člověka, vydala jsem se zpátky dolů. Cestou ze schodů jsem ale o něco zakopla a sletěla na zem.

,,Kate! Co tady děláš?" křikla jsem na ní. Pak jsem uviděla co drží v ruce. ,,A proč máš v ruce basebalovou pálku?" zeptala jsem se zmateně. Ona si protřela oči a pak se podívala na předmět, který držela v ruce. 

,,Víš že já ani nevím? Jen mi šíleně třeští hlava." řekla. Má kocovinu, ale i když toho vypila víc než já, neletí na záchod. No jo. Kdybych žila už přes 200 let s Damonem, taky bych byla zvyklá. No kdo by ne? Divím se, že Elena na ten jeho bourbon nežárlí.

,,Neviděla jsi tátu?" zeptala jsem se jí. Poslední co si pamatuji je, že jsem šla otevřít dveře tátovi. Ona vykulila oči.

,,Svého tátu jsem naposledy viděla asi před 200 lety." řekla a znova odpadla. Já takhle pít, jsem už mrtvá. Ale ne na otravu, ale zabitá svými rodiči. Rozhlédla jsem se po obýváku a hned tátu uviděla. Ležel s Caroline na gauči. Dále jsem uviděla Damona, jak leží před vyhaslým krbem, Kola, který leží vedle gauče a něčí nohy, jak visí v krbu. Páni.

Rozešla jsem se do kuchyně a natočila si do skleničky vodu. Potřebuji něčím zapít ten alkohol. Mezitím jsem přemýšlela. Vždycky jsem měla narozeniny v srpnu, protože v ten den mě adoptivní rodiče našli v lese, ale doopravdy mám narozeniny 2. března. To znamená, že budu mít narozeniny dřív! Teď už jen vyřešit kdy budu mít svátek, protože jméno Hope v kalendáři určitě není. Rozhodla jsem se jít ven. Stejně tady byl vydýchaný vzduch. Položila jsem skleničku a vyšla vchodovými dveřmi ven. V noci nejspíš pršelo, protože venku byl nádherný vzduch. Rozešla jsem se po cestě na prohlídku Salvatorovic pensionu. Když jsem celý pension obešla do kolečka, uviděla jsem tam na lavičce ležet Stefana. Uchechtla jsem se. Rozhodla jsem se ho šetrně probudit. Rozeběhla jsem se k menší kůlně, kterou měli schovanou za jedním stromem. Vzala jsem si konvici plnou vody a rozešla se zpátky za Stefanem. Když jsem byla zpátky u lavičky, vychrstla jsem obsah konvice na Stefana. 

,,Co to?" vyletěl z lavičky jako blesk. Rozesmála jsem se. On se na mě podíval. 

,,To ty?" zeptal se mě. Kývla jsem a u toho se pořád smála. Je to docela vtipný. Zvlášť to, že Stefan stojí přede mnou a je celý mokrý od vody, kterou jsem ho polila.

,,A koho by jsi čekal? Damona? Ten je tak tupej, a v tuhle chvíli tak opilej, že by tohle nevymyslel." řekla jsem se smíchem. Čekala jsem cokoliv, ale ne toto. Stefan se rozesmál se mnou. Nemá tohle být ten vážný brácha?

,,Myslím že jsem ještě pod vlivem alkoholu, protože bych se tomuhle jinak nesmál." přiznal. Znovu jsem se rozesmála. Pak jsem si na něco vzpomněla. Jak jsem na to mohla zapomenout? Vždyť i Stefan byl v jednom dílu ,,The Originals"! Já jsem tak blbá! Jak jsem na to mohla zapomenout? Vážně se na ty díly budu muset znovu podívat. 

,,Já jsem ale na tyhle vtípky zvyklý. Damon je provádí v jednom kuse." řekl mi. Znova jsem se zasmála. 

,,Já jsem sice po tátovi, ale tuhle zásluhu má Kol. To jeho vtipné geny v krvi Mikaelsonů se přenesly na mě." uchechtla jsem se. On se taky zasmál. Najednou jsem uslyšela hlas svého táty.

,,Hope! Kde jsi!" zavolal. Povzdechla jsem si. Někdy je s tím hlídáním doopravdy otravný. Ale mám ho ráda.

,,Tady jsem! Už jdu!" křikla jsem na zpátek. Pak jsem se podívala na Stefana.

,,Tak můžeš zase jít spát." uchechtla jsem se a rozešla se ke dveřím. Hned jak jsem vešla dovnitř, spustil táta kázání.

,,Kdo ti dal alkohol? Hope, je ti patnáct! Tohle je nezákonný a já rád nejsem. Už nikdy se alkoholu nedotkneš. Jasný?" dokončil monolog. Kývla jsem. A teď nastává opět to dilema. Budu hodná a Damona neprásknu, a nebo budu Mikaelsonová a prásknu ho. Doopravdy jednoduché rozhodnutí. Poslechnu svoje svědomí. Nakonec, já jsem pila.

,,Byl to Damon." řekla jsem. Sice jsem pila, ale kvůli němu. On mi před nosem mával flaškou bourbonu. Jeho chyba.

,,Věděl jsem to." řekl táta. Pak se na mě podíval. A jéje. Doufám že nechce abych udělala co si myslím.

,,Hope, dám ti na vybranou. Mám ho mučit rychle a nebo pomalu? A nemám ho rovnou zabít?" zeptal se mě. Já se nechci pořád rozhodovat! Teď právě jsem učinila jedno velké rozhodnutí, které bude stát Damona nejspíš život, a teď se mám ještě rozhodovat jakým způsobem Damon o ten život přije? To je na mě moc. Ale mám štěstí že jsem tak úžasná herečka.Zezelenala jsem a letěla na záchod. Předstírat nevolnost umím docela dobře. 

******

Tak. Kapitola docela o ničem. Znovu píšu ve škole. Teď se totiž už tolik neučíme, a tak chodíme do počítačů.

Úspěšně mám za sebou postupové zkoušky z flétny, a tak jsem zase klidnější a můžu psát. :D

Minule jsem v anketě zjistila, že Kate je podle vás super. Dnešní anketa bude:

Marcel nebo Josh?

(Marcel vs Josh)

Vaše

Nikisekt